Když v červenci 2018 představitelé České strany sociálně demokratické podepisovali koaliční smlouvu s hnutím ANO, zdálo se tehdy ještě, že existuje možnost jejího vypovězení. Zkrátka a dobře, že jsou okolnosti, které, když nastanou, sociální demokraté se seberou a z vlády odejdou. Za necelé tři roky můžeme říct, že tahle varianta byla už od samého začátku čistě teoretická a že sociální demokracie vstoupila do Babišova kabinetu s tím, že v něm setrvá, ať se stane cokoli.

Těžko říct, jak by se členové a členky sociálně demokratické partaje ve vnitrostranickém referendu o vstupu do vlády s Andrejem Babišem, které se konalo mezi 21. květnem a 14. červnem 2018, rozhodli, kdyby věděli, že jejich souhlas ve skutečnosti znamená, že sociální demokracie v koalici s hnutím ANO zůstane za každou cenu a za všech okolností.

V takovém případě by se dost možná sami nemálo vyděsili a hanbou propadli, protože by si nedovedli představit, že jdou do vlády s tím, že neexistuje možnost odchodu z ní a že není žádná červená linie, která by pro představitele jejich strany byla svatá a u které by si s veškerou vážností a rozhodností jednoznačně řekli: Tak dost, u něčeho takového nebudeme, za těchto okolností z kabinetu odcházíme.

Koaliční smlouva mezi ČSSD a hnutím ANO opravdu vyvolává iluzi, že možnost odchodu z vlády existuje. Píše se v ní třeba tohle: „Případné rozpory vyplývající z této koaliční smlouvy budou nejdříve řešeny dohodovacím jednáním smluvních stran. Dohodovací jednání bude vždy vedeno ohledně společného postupu smluvních stran ve věcech, které nebudou dostatečně řešeny programovým prohlášením vlády nebo touto koaliční smlouvou. Realizace sporné věci bude přerušena do doby ukončení dohodovacího jednání. Nebude-li dosaženo koaliční dohody ve vládě, nastoupí mechanismy dohodovacího jednání na úrovni předsedů koaličních stran, resp. koaliční rady,“ uvádí se v dokumentu, pod kterým je podepsaný Andrej Babiš, Jan Hamáček, předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek a šéf poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka.

Na jiném místě se zde pro změnu zdůrazňuje: „Dojde-li v koalici i po dohodovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“

Opakované porušení koaliční smlouvy

Od té doby, co byla smlouva uzavřená, se už ale mnohokrát ukázalo, že na tom, co se v ní píše, mnoho nesejde. Sociální demokraté překročili celou řadu červených linií, u kterých se tvářili, že za ně v žádném případě nepůjdou. V koaliční smlouvě například stojí, že smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů o daních budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté. Tohle ustanovení u daňového balíčku a zrušení superhrubé mzdy hnutí ANO nedodrželo, přesto se nic nestalo a sociální demokracie z toho vůbec nic nevyvodila.

Dále čtěte

Odmítám spolupracovat s dominantní sílou založenou na vůdcovském systému, říká hejtman Martin Netolický

Hejtman Pardubického kraje a bývalý místopředseda ČSSD v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, proč je mu jako kandidát na…

Snad nejčastěji byl však porušován a pošlapáván následující bod: „Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Začalo to už tím, že se ministrem zahraničních věcí nestal tehdejší europoslanec Miroslav Poche, kterého ČSSD úplně původně navrhovala. Později následovaly zdlouhavé tahanice o odvolání ministra kultury Antonína Staňka a posléze si premiér Andrej Babiš nebyl schopný (a zjevně se mu tehdy ani moc nechtělo se tím zabývat) na prezidentovi Miloši Zemanovi vynutit, aby novým ministrem kultury jmenoval bývalého místopředsedu sociální demokracie Michala Šmardu.

Aktuálně padla další červená linie, kterou si stanovila ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová. V Interview Plus na Českém rozhlase v červnu 2019 prohlásila: „Kdyby se opravdu prokázalo, že premiér je ve střetu zájmů, tak by to, alespoň za sebe mohu říct, byla ta červená linie… Je to tak závažná věc, že by to bylo dál velmi složité a těžko udržitelné,“ řekla Maláčová s tím, že v takovém případě by odešla z vlády. Ministryně tehdy tvrdila, že je třeba počkat, než budeme mít ohledně Babišova střetu zájmů konečnou zprávu Evropské komise. Tu nyní máme. Přesto se zatím nezdá, že by to pro Janu Maláčovou a sociální demokraty něco znamenalo.

Poslední červená linie

Předseda sociálnědemokratické strany Jan Hamáček se k tomu vyjádřil dost jasně: „Za sociální demokracii říkáme, že pokud tady byly vyplacené nějaké dotace neoprávněně, tak by je měl Agrofert vrátit, aby nehrozilo riziko, že to zaplatí český daňový poplatník, a jinak celá ta záležitost je pana premiéra,“ řekl ČTK vicepremiér a ministr vnitra a dodal: „Sociální demokracie v této fázi a vzhledem k situaci nebude dělat nic, co by dále destabilizovalo situaci. Popravdě řečeno, potom, co mám za sebou v těchto dnech a týdnech, z představy, že to řeší Piráti nebo úřednická vláda, mě jímá hrůza,“ uvedl Hamáček.

Sociální demokraté tím jen potvrdili, že všechny červené linie jsou jen bezvýznamnými čárami, které libovolně posouvají, jak se jim to hodí, a že ve skutečnosti jsou ochotni od svého koaličního partnera snést prakticky cokoli, aby se ve vládě udrželi. Je pravda, že ještě jedna červená linie, která se vyskytuje i v koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO, zatím překročena nebyla: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoliv člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“

Je ale velmi pravděpodobné, že i v tomto případě by si představitelé sociální demokracie odůvodnili, proč je zodpovědné a správné tohle ustanovení porušit a ve vládě zůstat. Dosavadní jednání sociálních demokratů nevzbuzuje důvěru, že by právě tahle červená linie pro ně byla nepřekročitelná, když jiné nebyly.