Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Václav Klaus v rakouském hotelu Schloßwirt zu Anif pronesl 15. října řeč, kterou pak dal na stránky svého institutu. Představil sám sebe jako jednoho z posledních bojovníků za lidské svobody.
Klaus posluchačům vysvětlil, že jsme sice v období komunismu „mnoho ztratili a promeškali“, ale také se jsme se „tehdy naučili i něco důležitého a neopakovatelného, co se lidé v západní Evropě přímo naučit nemohli“. Podle něj jsme přímo prožívali „podstatu debaty o svobodě a nesvobodě“.
Ve své řeči stále používá jakési „my“ a není úplně jasné, kdo všechno to má být. Tito „my“ podle Klause „dnešní situaci“ vnímají „jako civilizační krizi celého Západu“.
Onen „dnešní svět“ v Klausově pojetí má podobnost se světem pozdního komunismu.
„Dnešní zásahy do svobody projevu jsou srovnatelné s těmi, které jsme zažívali tehdy. Dnes už nemůžete mluvit svobodně, musíte se bát o svou kariéru, o svou rodinu, o svou svobodu, dokonce o svůj život. Stejně jako tehdy. Nyní jsme se vrátili do éry intelektuálního konformismu. Nejde jen o evidentní omezení svobody projevu, ale také o přijetí vlády jediné ideologie, což mi připomíná totalitní povahu komunismu. Ukazuje se, že globalistická, progresivistická doktrína není pokrokem, ale evidentním regresem… Žijeme v politicky korektním, stále více monoideologickém světě liberální demokracie, kde svoboda není na prvním místě, což předurčuje téměř vše,“ odhaluje Klaus.
Týká se to prý nejen Evropy, ale celého Západu. Evropská unie má demokratický deficit, probíhá de-demokratizace Evropy a zásadní „přetváření západní společnosti ve smyslu progresivismu, environmentalismu, genderismu, multikulturalismu a dalších současných ideologických ambicí“ a je třeba to zastavit.
„Dnes vidím jako hlavní nebezpečí Zelené, ‚ve všech jejich podobách‘. Diktují německou a evropskou politiku. Green Deal je jejich nejnovějším mistrovským dílem… I Zelení jsou však pouze součástí dnešního světa. V současnosti bychom měli hovořit také o genderismu, transnacionalismu, multikulturalismu, humanrightismu a s ním spojené apoteóze nových pozitivních práv. To všechno jsou militantní ideologie,“ zjistil náš exprezident.
Ještě můžeme ocitovat jednu pozoruhodnou myšlenku: „Vychvalovaná liberální demokracie je pouze variantou postdemokracie. Jde o pokus definovat pravdu a spravedlnost pod praporem myšlenky univerzálních lidských práv. To vede k liberalismu bez demokracie.“
To je skutečně dobré. V době, kdy se den cesty autem od země, kde byl Klaus prezidentem, vede na Ukrajině válka, ve které se ruská diktatura pokusila zničit samostatnost země a kde páchá každý den válečné zločiny, se Klaus bojí nejvíc liberální demokracie.
Zatímco máme k dospozici důkazy o tom, jak se Rusko pokouší ovlivnit volby a referenda v západním světě, pro Klause je nepřítelem liberální demokracie.
Když se údajní konzervativci Viktor Orbán v Maďarsku a Jarosław Kaczyński v Polsku zmocnili médií, aby deformovali demokratický proces, Klaus věnoval pozornost údajnému ohrožení svobody slova v Evropské unii. Sympatizoval s německou AfD, jejíž politici dostávali pokyny a peníze z Moskvy, aby zabránili dodávkám německých zbraní Ukrajině. To zřejmě demokracii neohrožuje.
Putinova fašistická diktatura pronásleduje lidi, kteří na ulici vyjdou s cedulí „Ne válce“, zavírá opoziční politiky a novináře, někteří byli zavražděni, lidé jsou vyhazováni z práce, ve státní televizi se vyhrožuje jadernými údery na evropská města a požaduje „převýchova“ Ukrajinců, nicméně Klaus brojí proti humanrightismu. V líčení „západní dekadence“ se celkem neliší od ruských ideologů.
Duševní a morální úpadek Václava Klause je značný. Opakuje teze ruské propagandy o válce na Ukrajině a skončil jako volič fašistoidní SPD Tomia Okamury. Nelze ho brát vážně a může si za to sám.
