Andrej Babiš se svým hnutím dominoval ve volbách bezprecedentním způsobem. Snad ani ty nejhorší scénáře nepočítaly s tím, že se dostane na hranici třiceti procent. Úspěchem lze nazvat i výsledek SPD Tomia Okamury, u něhož se s dvojcifernou hranicí také spíše nepočítalo. Na jedné straně je velkým štěstím fakt, že dohromady mohou tyto strany složit „jen“ sto poslanců a chybí jim tak jeden jediný hlas do případné většinové koalice. I tak ale budou, podaří-li se tomuto složení sněmovny udržet po celé volební období, disponovat poměrně velkými silami.

A dostatečnou útěchou není ani historický neúspěch komunistů. Ti sice se svými patnácti křesly naštěstí nijak zásadním ohrožením demokracie nejsou, samozřejmě nedostanou-li se do vlády, ale nejnižší výsledek KSČM vyvažují právě obří úspěchy dvou zmíněných podobně nedemokratických subjektů. A protože se velmi často setkáváme s názorem, a to i v kruzích těch, kteří nevolili ANO ani SPD, že volby vlastně nedopadly tak špatně, pojďme se podívat na to, co všechno se může v příštích letech dít v České republice pod vedením Babiše a Okamury.

Hnutí ANO může získat křeslo ministra financí a dále mít dohled nad systémem EET, jehož zrušení momentálně nepřipadá v úvahu. Dohled Babiše nad financemi a EET znamená to, že Babiš bude mít možnost prakticky neomezeně kontrolovat podnikatele a „klekat“ na ty, kteří jeho osobu nebo podnikání jakkoliv ohrožují. Nebude tak pro něj problém likvidovat své konkurenty jako na běžícím pásu, protože zkrátka bude mít dostatečný vliv na to, aby tak činil prakticky bez povšimnutí.

Babiš dále vlastní přední český mediální dům Mafra a není pochyb o tom, že i nadále bude manipulovat s obsahem jeho deníků ve svůj prospěch. Je tak téměř jisté, že na Babiše kupříkladu v MF DNES žádný negativní článek nenajdete; naproti tomu všichni ostatní politici, kteří Babišovi „nezobou“ z ruky, budou na titulních stranách perzekvováni a obviňováni ze všeho možného. Nelze si dělat iluze o tom, že Babiš zatím nemyslí na příští volby; jako ostřílený politický stratég jistě už nyní začíná s ostrou kampaní, která by mu měla zajistit udržení se v nejvyšších funkcích co možná nejdéle.

Dále může někdo z ANO zasednou na vnitru i spravedlnosti. To by znamenalo, že by měl Babiš zásadní vliv na činnost složek činných v trestních řízeních. Především instituci policie by pravděpodobně čekaly rozsáhlé personální změny a Babišův vliv by se zásahem do nitek ministerstva vnitra znásobil. Znamenalo by to další rozšíření jeho impéria moci o jednu z mála institucí, která ho dodnes reálně ohrožovala. Před volbami se už často mluvilo o tom, koho si Babiš na vnitro dosadí, mohl by to být třeba současný ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Zkrátka je jisté, že s nárůstem vlivu hnutí ANO ve sněmovně přímo úměrně poroste i vliv Babiše a pohodlnost všeho, co se chystá prosazovat.

Babiš společně s Okamurou nacházejí, jak se zdá, společnou řeč ve věci zrušení Senátu. Oběma dle jejich slov připadá zbytečný (třebaže Babiš dříve tvrdil opak a Okamura byl senátorem), přestože horní komora plní nezpochybnitelnou funkci jakési pojistky demokracie. Diskuze o zrušení Senátu se začínají vést už nyní, a to ještě vůbec není jisté, kdo s kým půjde do vlády a zda se vláda vůbec zvládne úspěšně sestavit. Kromě toho mají také oba v plánu zúžit počet poslanců, což by samozřejmě také nahrálo snazšímu prosazování jejich vysněných zákonů a změn. A plánují i další ústavní změny.

Tomio Okamura je hlasitým zastáncem referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie. S jeho aktivitou se tak můžeme dopracovat do okamžiku, kdy budeme sami rozhodovat o našem setrvání v této instituci. Ať si o EU myslíme cokoliv, v současné situaci by nebylo ani zdaleka moudré z EU vystupovat, protože by to naší zemi mohlo na dlouhá léta fatálně poškodit. Přesto se tu hlasy žádající czexit objevují stále častěji a zdá se, že v případě referenda by odhlasování této možnost nebylo vůbec nereálné. Okamura, stejně jako mnozí, si našel EU jako viníka všeho, a s touto filozofií šel do voleb, ve kterých získal poměrně silný mandát od voličů. Vystoupení z EU, které Okamura žádá, by pro nás momentálně znamenalo pád na dno.

Kromě toho si Okamura klade za cíl jakousi obranu proti imigraci, která přitom v naší zemi nehraje nijak zásadní roli. Rád by zakázal nejen propagaci islámského práva šaría, ale i islám jako takový. To ve zkratce znamená, že by chtěl narušit základní listinu práv a svobod, která zajišťuje všem občanům právo na vyznání. Okamurovi se celkem úspěšně daří šířit nacionalistickou ideu jakéhosi pomyslného zla, proti němuž bojuje hrubou nenávistí a odporem. Ani to není v naší zemi, která je existenciálně závislá na několika mezinárodních organizacích, zrovna vítané. Nemluvě o tom, že řada poslanců za ANO píše pro proruský dezinformační web Parlamentní listy, což mluví za všechno.

A to jsou jen zlomky změn, které se mohou v České republice v příštích měsících a letech dít v důsledku toho, že voliči dali těmto lidem do rukou moc, jež jim umožní tuto postupnou, ale radikální transformaci zdejšího systému realizovat. Za několik let tedy můžeme být mimoevropskou ostře xenofobní zemí v hluboké ekonomické krizi, které bude vládnout jeden muž s téměř neomezenou politickou mocí. Ještě před týdnem by s touto nepěknou predikcí bylo možné něco dělat; dnes už můžeme jen doufat, že budou mít oba natolik zkomplikované vyjednávání o koalici, abychom nakonec museli čelit předčasným volbám a získali tak ještě jednu naději na to, že se ten výsledek změní alespoň natolik, abychom měli jistotu, že se nebudeme nadále posouvat k nedemokratickým tendencím. Bůh nám pomáhej.