Spílání zločinným elitám je momentálním hitem politiků, kteří se odvolávají na lidové masy („naše lidi“, národ atd.). Je to jen oživení starého triku, tohle dělali už nacisté a komunisté.

K posledním výkřikům patří třeba výrok bývalého komunisty a vojáka z povolání (ČSLA) a bývalého poslance za ANO Bohuslava Chalupy: „EU potřebuje novou generaci politiků schopných rozbít zkostnatělé a nefunkční zvyklosti a procesy, zbavit se národních politických „trafikantů“, opíjejících se staříků, kteří jsou vydávání za elity.“ (Parlamentní listy 27. 1.2019)

Komunisté měli rádi výraz „zkostnatělý“. Kdo by chtěl sympatizovat s kostlivci, že?

Nebo Tomio Okamura: „Stojí proti nám globální elity a většina médií.“ (tentýž den a rovněž Parlamentní listy, 27. 1.2019)

Jak někdo stojí proti „globálním elitám“, musí být určitě odvážný člověk a je třeba mu fandit.

Ten pojem miluje i Protiproud Petra Hájka: „Západní mainstreamová média a vládnoucí elity popisují nedávný státní převrat na Ukrajině jako konflikt mezi proevropskou, demokratickou a liberální opoziční aliancí na jedné straně a autoritářským režimem, s prezidentem jako diktátorem, na straně druhé.“

Už samé titulky burcují:

„Proč vládnoucí elity tolik touží odzbrojit občany?“

„Další šok pro ‚elity‘ z euro-americké kavárny.“

„Ilumináti: ‚Vábení a klam‘. Skryté elity a tajemná ‚vrchnost‘, ukrytá za tajnými spolky.“

„Dvojí kvalita potravin: Tichá válka globální elity a jejích korporací.“

„Migranti přibývají a politické elity již počítají ztráty.“

Ve světě Protiproudu mohou „elity“ za všechno, za kvalitu potravin, zbavení práva nosit si po městě poloautomatickou zbraň i za migranty.

Jiří Ovčáček, kterému se na druhý pokus povedlo vystudovat gymnázium, elity také nemiluje. Nebýt Twitteru musel by to v sobě dusit, nebo si to jen špitat na Hradě se Zemanem a Mynářem. Takhle se ale může pořádně rozjet: „Nenávistná tzv. elita pokračuje v rozdělování společnosti.“ Nebo: „Svět pokřivených hodnot českých mainstreamových novinářů, tzv. elit a celkově té tzv. liberální levice…“

A demaskování záludného nepřítele„Tyto nositele kultu nenávisti spojuje neoprávněný pocit výjimečnosti. Prohlašují se za elitu, za lepší lidi a ve jménu této nadřazenosti urážejí každého, kdo nevyhovuje jimi vzývané ‚pravdě‘.“

Ovčáček je ovšem jen taková malá kousavá piraňa. Jsou tu větší osobnosti. Třeba Václav Klaus: “Migrace je spoluorganizována evropskými politickými elitami zaměřenými na multikulturalismus.”

Jablko nepadá daleko od stromu a synové nechtějí být ve stínu otců. Když není mnoho vlastních myšlenek, použijí se tatínkovy. Václav Klaus junior soudí: „Pokud to takto bude pokračovat, situace se obrátí k tomu, že vlastně vůbec nebudeme mít demokracii ale vládu nějakých elit. Dříve to byli králové a knížata, teď to jsou nikým nevolení euroúředníci.“

Tažení proti elitám má i svou internacionálu. Klausem milovanou stranu AfD v Německu vede jako spolupředseda pan Alexander Gauland. Tomu se také nelíbí světovláda elit. Co jsou podle něj tito nepřátelé z kruhů elity zač?

„Její členové žijí téměř výlučně ve velkých městech, mluví plynně anglicky, a když se přestěhují z Berlína do Londýna nebo Singapuru, najdou všude podobné domy, restaurace, obchody a soukromé školy.“ “Vazba této nové elity ke své domovině je slabá“.

Jak už jsme ale řekli, není to nic nového. Adolf Hitler v listopadu 1933 varoval před „malou a vykořeněnou klikou, která žene lidi proti sobě“. „To jsou lidé, kteří jsou všude a nikde doma, dnes žijí v Berlíně, zítra mohou být být stejně tak v Bruselu, pozítří v Paříži a pak v Praze nebo ve Vídni nebo v Londýně a budou se cítit všude doma.“ (Publikum v Siemensových závodech do toho volalo: “Židé!“)

Dokonce i v Bruselu. Vida, jak to měl Vůdce prokouknuté.

Univerzální klika zloduchů tak byla odhalena. Dnes už nejsou Židé v této roli úplně v módě, místo toho jsou tu neomarxisté, liberálové a islamofilové. Za komunistů to byli zase „kosmopolité“. („Židovského původu“, jak se zdůrazňovalo při monstrprocesech.)

Celé je to ovšem podfuk, který počítá s tím, že frustrovaní lidé, kteří mají pocit, že jejich hlas nic neznamená, vzplanou vůči proradným a manipulativním elitám spravedlivým hněvem. Jestli jsou tou elitou momentálně „buržujové“, maloměšťáci, profesoři, neomarxisté a liberálové, je celkem jedno. Posluchači v tom bojovém zápalu snadno přehlédnou, že k boji proti elitám je vyzývají – také elity. Jen prostě jiné než jsou, či byly u moci.

Pojem elita, když necháme stranou pocity, prostě znamená výlučnou skupinu, která má nějakou moc nebo vliv. Z podstaty věci je elita vždy malá, jinak by to nedávalo smysl. Klausové i Okamura jsou také příslušníky nějaké elity, nejsou to pěšáci nějaké „lidové masy“. Využívají svého finančního i sociálního kapitálu k dosažení svých cílů. Masám ale nabízejí pár pestrých hadříků a skleněné korálky a ohnivou vodu (tedy spíše pivo u stánku) jako kdysi kolonizátoři domorodcům. Funguje to pořád stejně, tedy hodně.

Raymond Aron o tom psal už před několika desetiletími: „Dnes už víme, že epocha davů ve skutečnosti zastírá epochu elit. Je pravda, že bez opory mas, ať pasivní, nebo fanatické, není v našem století žádný režim možný. Ale zrovna tak je pravda, že masy jsou mnohem víc manipulované, než samostatné. Je jim vnucováno uctívání bytosti, kterou neznají. A moderní život ve své složitosti počítá každým okamžikem s mechanismem svrchované moci, již jsou všichni nuceni snášet, třebaže se jim ponechává iluze, že to byla jejich volba. Průmyslový věk, jak dnes víme, nepřináší rovnostářskou společnost, spěje k vládě inženýrů, mezi nimiž přední místo zaujímá inženýr lidských duší.“

Klausové, Tomio Okamura, Zeman, Ovčáček, Babišův mág Prchal a Babiš sám jsou šikovní ve vytváření iluze, že oni jsou jen předvoj prostého lidu a dávají mu hlas. Ve skutečnosti jsou jen příslušníky specifických elit, které oproti jiným vynikají svým cynismem a schopností škodit.