Billboardy se Zemanem (s heslem Zeman znovu) opět straší na každém rohu, ale kampaň to není. Odkud se na to vzaly peníze, do toho prý nikomu nic není. Kolem se ale motají známé postavy.

Organizace Přátelé Miloše Zemana je v rukou lidí, jako je bezprověrkový kancléř Vratislav Mynář, poradce Martin Nejedlý a bývalý předseda Jazzové sekce Karel Srp.

Nejedlý nechce sdělit, kolik těch billboardů vlastně je a kdo je platí. Zatímco ostatní kandidáti mají své účty, kde se občan může dozvědět, kolik peněz kandidát má a kdo přispěl, tady se není možné dopátrat ničeho.

Jiří Ovčáček není dle serveru iHned.cz nikterak znepokojen: „Vše bude samozřejmě započítáno do nákladů, zákon je striktně dodržován.“ Navíc prý Zeman „kampaň nevede a nepovede“.

Když se redakce pokoušela dostat nějaké další informace, Mynář nereagoval a Nejedlý řekl:

„Počkejte do května příštího roku, tam bude daňové přiznání a tam to všechno naleznete.“ „Jeden z jeho kolegů ze spolku, daňový poradce Pavel Galuška, informaci mírně poupravil − tvrdí, že spolek hradí akce z darů od příznivců hlavy státu. Seznam podporovatelů, slibuje Galuška, spolek zveřejní příští rok v účetní závěrce,“ píše iHned.

Takže víme, že nic nevíme. Víme ovšem, že Nejedlý jako jednatel vedl českou pobočku ruského Lukoilu LUKOIL Aviation Czech, než vstoupila do likvidace. Co Nejedlý dělal od 90. let v Rusku, se moc neví.

O Karlu Srpovi, který oznamoval Státní bezpečnosti, co mu kdo říkal, škoda mluvit. Od Zemana dostal vyznamenání. V roce 2000 si vysoudil, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB, ale bylo to v době, kdy ještě nebyl známy další materiály, které o něm StB vedla. Zeman Srpa také navrhl za nového člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, což je jasný výsměch.

Abychom to shrnuli. Zeman vede kampaň, kterou prý nevede. Platí ji někdo, koho neznáme. Organizují to lidé spojení s Ruskem, bez bezpečnostní prověrky a udržující styky s totalitní tajnou policií.

Zeman zvolil Putinovu taktiku volebního boje. Debat se neúčastní, což mu v očích některých lidí dodává aureolu člověka, co se nezaplétá s všední upatlanou politikou. Ve skutečnosti proto, že by nebyl schopen odpovídat na četné otázky. Kdo jeho kampaň platí, se možná dozvíme, až bude volba hotová. Nejspíš ale nikdy. Něco takového by v normální zemi politikovi nemohlo projít. Že je to možné u nás, je příznakem upadajícího citu pro normalitu.