Prezident Miloš Zeman se rozhodl, že dá další facku lidem, kterým se nelíbí totalita a komunistická minulost naší země. Navrhl senátu za novou členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) spisovatelku Lenku Procházkovou. Do rady ÚSTR je třeba zvolit nového člena, který nahradí dlouholetou předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou, která nedávno zemřela.
Po pokusu dostat Karla Srpa, který chodil na Státní bezpečnost informovat o činnosti kolegů, do Etické komise pro vyznamenávání aktivních odpůrců vůči komunismu, následuje další výsměch občanům. Procházková sice byla za minulého režimu součástí disentu a podepsala Chartu 77, ale v roce 1989 se vyvinula ve zvláštní bytost přimknutou ke komunistům a jurodivou bojovnici za všelijaké údajně národní hodnoty.
Dnes chodí bývalá disidentka na různé sedánky a shromáždění pořádané komunisty a píše do Haló novin a prorocky káže proti církvi a kapitalismu a těm, komu se nelíbí Rusko a podobně.
V Haló novinách tak třeba 4. 1. projevuje nadšení nad zvolením Donalda Trumpa. „Vítězství Donalda Trumpa dává nejen Američanům, ale lidem celého světa naději, že kořistnická válka proti Rusku spuštěna nebude. V žebříčku hodnot každého normálního člověka je totiž slovo MÍR na první příčce. Mír znamená právo na život. Hillary Clintonová o lidských právech sice drnčela nepřetržitě, jak zaseklá deska v gramofonu, ale způsob, jakým je prosazovala a šířila, přinášel štěstí jen zbrojařům, bankéřům, obchodníkům s naftou a výrobcům rakví.“ Nebo: „Naše zpozdilé setrvávání v NATO nás před ničím neochrání, ale naopak nám vypaluje cejch spoluviníků při zločinech proti míru.“
Nebo 20. 4. 2015: „Starý nápis, který býval kdysi vylepen na plakátech kolem našich silnic, prohlašoval ‚Se Sovětským svazem na věčné časy!‘. Na dnešních billboardech by mělo být aktuálnější varování: ‚Se Spojenými státy do věčných lovišť!‘“
Hodnotová orientace je tedy celkem jasná. Na to, že je spisovatelka, její jazyk připomíná stále více Rudé právo z Husákových dob: „Přestaňme se rozptylovat sledováním provokací tzv. pražské kavárny, nechme ty maškary tančit jejich jepičí tanečky.“
O církevních restitucích, která vrátily církvím aspoň část komunisty ukradeného majetku, a o politicích, kteří pro zákon hlasovali, píše: „Mnozí z pachatelů a zastánců nemravného zákona na nás dnes mravokárně zhlížejí z billboardů vztyčených u pangejtů silnic. Tváří se jako spasitelé národních zájmů, jako jezulátka, vzešlá z neposkvrněného početí. Prorockými hlasy kvílí, abychom jim dali své hlasy a zabránili tak zániku demokracie, který oni sami odhlasovali 8. listopadu 2012 po půlnoci, když porušili územní celistvost republiky a zavedli v sekulárním státě desátky pro církve.“ a ještě „Tváře postrašených strašidel se vznášejí kolem silnic, visí na ohradách, skelně zírají z výloh obchodů. Je to panoptikum duchů a jezinek: Smolíčku, pacholíčku, zvol nás na chviličku, jen dva prstíčky tam strčíme, jen co si dokrademe, hned zase půjdeme…“ (Britské listy 9. 10. 2013)
Hezké věty, není-liž pravda.
Lenka Procházková je dezorientovaný člověk, který nalezl zálibu v prostředí komunistické strany stalinistického ražení a šířící mytologické bludy o české historii. Takový člověk nemá v Radě ÚSTR co dělat. Pokud ji tam Miloš Zeman navrhuje, buď ztratil soudnost, nebo záměrně sprostě provokuje.
Možná platí obojí najednou.
