Valčík na rozloučenou zná každý. A právě Burnsova tklivá skladba, hraná zpravidla při loučení nebo na pohřbech, zahájila Zemanův charitativní ples na Pražském hradě. Že nešlo o sabotáž ani náznak odchodu z funkce ve stylu normalizační „kremlologie“, která z pouhých gest a aranžmá vystoupení sovětských vládců odvozovala, zda přežijí a kdo z politbyra skončí na Sibiři nebo zasedne v Kremlu, je celkem jisté.
Složení pozvané smetánky a samotná režie plesu, maně připomínající hradní veselice Marty Gottwaldové v buržoazním hávu, totiž ukázala především …nevkus. Nejen v případě úvodní skladby, ale i Zemanova nepatřičného útoku na neziskovké organizace – ausgerechnet na charitativní akci.
Přestože byly rozlučkový valčík po fanfárách na uvítanou a vepřová hlava v tombole uprostřed Španělského sálu majstrštykem „důvtipu“, stály se prý na ně fronty. Na všechny zájemce se ani nedostalo, chlubil se sám Zeman. Bodejť, u větrání rób Zemanovy Mařenky a Babišovy Schillerové nebo tanečních kreací prezidenta republiky včetně upocených bafuňářů s ruskými a čínskými obchodními zájmy, pozvaných rusínských separatistů a Zemanova urologa, chce být prostě každý. Akce nepostrádala dokonce ani punc světovosti: prohradní bulvár zaplnil stránky plesající „Kate“ Zemanovou a „Alex“ Mynářovou. Kačka a Saša zní přece fádně.
Zkoumat poměr propitých, projedených, proježděných, prostřežených, protopených a prosvícených nákladů hradního plesu k jeho charitativnímu výnosu je leda pro novinářské rejpaly. A pro ty, kteří – na rozdíl od Miloše Zemana – v „životě nic nedokázali“, protože nelhali, nekolaborovali s cizími mocnostmi a „nepásl“ je nejbohatší Čech. Rozdíl přitom nebude tak dramatický. Dva miliony korun výtěžku ze stejného plesu loni proti jeho nákladům by mohly odhalit pravý účel Zemanova populistického tyjátru také letos. A stejně jako všechny hradní akce Zemana pro jeho příznivce za peníze daňových poplatníků zavání mejdanem pro přátele i letošní ples.
Navíc, kdo z pozvaných a kolik vlastně na potřebné přispěl, provází zaryté mlčení prezidentské kanceláře. Co mají na Západě za chloubu a prestiž, je pro Pražský hrad tabu. Zda tedy z peněženky, naducané cizími dotacemi, „pustil chlup“ třeba proslulý vlekař z Osvětiman a kolik na plese oželel Zemanem vyznamenaný slovenský finančník Krúpa, z jehož veřejné charakteristiky jdou na člověka mrákoty, to se nikde nedočteme. Na okapy privátního bungalovu, který má pro prezidenta vyrůst v Mnichovicích – a světe div se, hned vedle Krúpovy nemovitosti – snad zbyde. Jestli Hrad pořídil zadarmo aspoň vystoupení zpěváků Hůlky, Neckáře a Vondráčkové s metálem za zásluhy, se neví. Skepse je ovšem na místě, z cizího krev neteče.
Kdo oproti minulým létům zaručeně chyběl, je Jaromír Soukup. Ze symbolu prohradní servility, týden co týden dávkované veřejnosti skrze vlastní televizi, se stal tuzemský lídr politické mravnosti a Zemanův oponent. Zda dostal od Hradu kopačky kvůli zálusku Zemana přeskočit z Barrandova na Kellnerovu Novu nebo spřízněnou Primu a roztržka okolo Válkové byla jen mlhou trapnosti, není tak důležité. Že je ale Soukup v reálu „sluníčkář“, který by prý Zemana ve skutečnosti nikdy nevolil, jak tvrdí jeho bývalý spolupracovník a řeporyjský starosta Pavel Novotný, je ovšem dalším potvrzením mizérie charakterů v českých médiích.
Přesto jsou nepřátelské turbulence mezi Zemanem a Soukupem užitečným představením hlavně pro vysokoškoláky života, kterým oba svorně gumovali úsudek i paměť. Barrandovský patolízal si teď na Hradě dlouho nezatančí. O charitu ale nepřijde jako nebožtík Šlouf. Odkopnutým věrným posílá prezident na hrob kytičku…
Zdeněk Šarapatka je stálým spolupracovníkem deníku FORUM 24
