HISTORIE / Síla srovnatelná s výbuchem 38 000 atomových bomb svržených na Hirošimu. Ulice praskaly, dlažební kostky létaly vzduchem, domy se kývaly jako hadroví panáci. Moře se před mocným zemětřesením stáhlo zpět, aby vzápětí ohromnými vlnami smetlo vše živé i neživé. Doposud spící sopka se probudila k životu a chrlila ze sebe popel, lávu i dým. Příroda v květnu roku 1960 v Chile ukázala svou ničivou moc – a celý svět se otřásl. 

Tak silné otřesy lidstvo doposud nezaznamenalo. 22. května 1960 postihlo jih Chile zemětřesení, které dosáhlo magnitudy 9,5 na momentové škále, vůbec nejvyšší hodnoty, jaká kdy byla naměřena. A tím neštěstí ani zdaleka neskončilo. Následná masivní vlna tsunami dílo zkázy dokonala – její dopady postihly až dva miliony obyvatel celé Jižní Ameriky. 

Ohnivý kruh

Země byla neklidná už několik dní. Pro obyvatele Chile to nebylo nic výjimečného – k malým zemětřesením dochází v hornatém přímořském státu Jižní Ameriky takřka dennodenně a místní lidé drobné otřesy považují za běžnou součást života. 

Stát se totiž rozkládá v takzvaném Ohnivém kruhu, který se ve tvaru podkovy táhne od Austrálie podél východního pobřeží Asie a západního pobřeží Severní Ameriky až k jihu Chile. V tomto pásmu je největší výskyt vulkanické činnosti a zemětřesení na světě. U jižního pobřeží Chile se navíc nachází takzvaný trojný bod, tedy styk tří tektonických desek, v němž navíc dochází k podsouvání oceánského hřbetu pod jihoamerickou desku.

Dále čtěte

Nechceme premiéra, co se bude plazit před Putinem. Pojďme tomu společně zabránit

Slovenský předseda vlády Robert Fico se poníženě klaní před masovým vrahem Vladimirem Putinem. Je to odporné a zvrácené, protože Putinova…

„Tam, kde jsou v přímém kontaktu, se o sebe třou. Vzhledem k tomu, že hranice desek mají drsný povrch, jsou k sobě jakoby přilepené. Desky by se sice chtěly pohybovat, jenže nemohou – a to vytváří napětí,“ vysvětluje Christian Sippl z Geofyzikálního ústavu AV ČR. „V určitém okamžiku je tak vysoké, že desky podél svých rozhraní velmi rychle sklouznou. Pokud je takový skluz jen několikacentimetrový, způsobí slabé zemětřesení. Za velkým zemětřesením stojí posun i o několik metrů.“

Katastrofální předzvěst

Tohle bylo ale jiné. Poprvé se mocně zachvěla půda v jihochilském městě Concepción 21. května 1960 v časných ranních hodinách. Zemětřesení dosáhlo síly 8,1 stupně, přerušilo telekomunikační spojení s oblastí, lidé se ocitli bez elektřiny, bez vody, bez jistoty bezpečí. Řada starších budov se zřítila, další zjizvily mohutné praskliny.

Otřesy se šířily dále na jih, až do zhruba 350 kilometrů jižně vzdáleného města Valdivia. Jeden z tamějších postarších kostelů nápor přírodní síly neustál a zřítil se. Jeho trosky pohřbily pětatřicet účastníků zrovna probíhající mše.

Země začala sčítat škody a oplakávat mrtvé. Nikdo netušil, že jde o takzvaný předtřes, tedy menší zemětřesení, které předchází tomu hlavnímu. Nikdo totiž nečekal, že by mohlo přijít ještě něco horšího.

Dalšího dne, 22. května, klid nepřicházel. Krajina se třásla znovu – nejprve o magnitudě 7,1, posléze 7,8. A pouhých patnáct minut po třetím velkém otřesu, ve čtvrt na čtyři odpoledne místního času, se země u Valdivie vzepjala v doposud nejsilnějším zemětřesení v dějinách jeho měření – o magnitudě 9,5.

Tragické vyvrcholení

Oblast od města Talca až po ostrov Chiloé, čítající větší než 400 tisíc kilometrů, se nekonečných čtrnáct minut zmítala v otřesech, které během okamžiků strhávaly domy, stromy, bořily ulice a pustošily krajinu. Dlažební kostky létaly vzduchem, auta nadskakovala, mezi troskami se valilo bahno. Nejhůře postižené město Valdivia se v některých částech propadlo až o dva metry. Níže položené čtvrti zmizely pod vodou, některé zůstaly zatopené natrvalo.

Tehdy desetiletá Marta Medelová žila se svou rodinou v přístavním městečku Corral poblíž Valdivie. Vzpomínala, jak si osudného nedělního odpoledne hrála se svou sestrou na pláži, když se země pod jejich nohama dala do pohybu. Otec pro ně běžel a celou rodinu odvedl na vrch nad městem. 

Lidé v panice šíleli a křičeli

„Zemětřesení bylo tak silné, že jsme téměř nemohli ani chodit,“ vyprávěla. Z bezpečí svahu pak zděšeně pozorovali mořskou hladinu. „Moře se hodně stáhlo zpátky, skoro až do poloviny zálivu v Corralu. A pak se začala zvedat vlna, která se pořád zvětšovala,“ popisovala. „Tu scénu nikdy v životě nevymažu z paměti – ta vlna byla vysoká jak pevnost v Nieble. Viděli jsme, jak se převalila přes celou spodní část města a všechno smetla… Lidé šíleli, všichni v panice křičeli.“

Dále čtěte

Tisíce tonoucích v mrazivých vodách. Sověti na sklonku války potápěli lodě s německými uprchlíky

HISTORIE / Zoufalí lidé se tlačili jeden přes druhého. Křičeli, strkali se, udělali by cokoliv, aby se dostali na palubu…

Její otec s bratrem se vydali dolů zjistit škody na jejich domově, navzdory prosbám matky, aby ještě počkali. Jenže příroda stále neřekla své poslední slovo. Moře opět ucouvlo v dáli, aby se vzápětí vrátilo s druhou, ještě ničivější vlnou, dosahující výšky až deseti metrů. A ta s sebou vzala mimo jiné i Martina bratra. „Svědci nám říkali, že se snažil plavat, pak ho do čela udeřil trám z rozpadlého domu a omdlel. Utopil se,“ popisovala trýznivé chvíle její rodiny. „Moře je nádherné na pohled, ale umí být zrádné. Odešli jsme a už nikdy jsme se tam nevrátili.“

Rychlostí letadla

U chilských břehů se tsunami ovšem nezastavilo. Mohutná vlna se řítila oceánem rychlostí dopravního letadla – přes 700 kilometrů v hodině. Z chilské tragédie se záhy stala tragédie světová.

Tsunami dorazilo krátce po půlnoci 23. května na Havaj, ve městě Hilo zabilo přes šedesát lidí. V Japonsku smetla vlna přes 130 lidí, asi třicet obětí si obří vlna vyžádala na Filipínách a zasáhla i Nový Zéland, ostrov Samoa, Markézy a pobřeží Kalifornie.

Ani Chile ještě nemohlo vydechnout. Dva dny po tragédii, 24. května, předvedl svou sílu další živel – po zemi a vodě se probral k životu oheň. Po desetiletích klidu vybuchla sopka Cordón Caulle. Obloha nad pohořím Puyehue potemněla. Po dva měsíce vulkán chrlil ze svých útrob žhavou lávu, dým a popel.

Krajina už nebyla jako dřív

Série méně silných otřesů, okolo magnitudy 7 na momentové škále, pokračovala na jihu země až do 6. června toho roku. Zemětřesení a následné tsunami si podle odhadů vyžádaly životy přibližně 5700 lidí a připravily o domovy více než dva miliony lidí.

Z map zmizely celé vesnice, mosty i silnice, tvář krajiny se proměnila – řeky upravily své toky, jezera se rozlila, půda se propadla nebo zdvihla o několik metrů. Valdivia, kdysi hrdé město na jihu Chile, se stala symbolem zkázy. Přestože ji založil dobyvatel Pedro de Valdivia už v 16. století, žádnou z historických památek v něm najít už nelze.