Speciální pokuty až do půl milionu korun ukazují, že živnostníci jsou pro aktuální českou vládu podřadnými lidmi.

Vláda Bohuslava Sobotky (tvořená ČSSD, ANO a KDU‑ČSL) schválila v tomto volebním období minimálně dva zákony, které umožňují živnostníky pokutovat i v jejich volném čase více než ostatní občany.

Prvním z nich je zákon o evidenci tržeb, druhým pak zákon o některých přestupcích (resp. jeho novela účinná od 1. července 2017). Živnostníci tak mohou dostat mastnou pokutu třeba za to, že někde omylem zakopnou o kabel umožňující připojení k „Babišově“ centrále v rámci projektu EET, pokud tím on-line evidenci zastaví na více než 48 hodin. Stejně tak mohou být živnostníci díky Sobotkově vládě pokutováni třeba i za neúmyslné znečištění či poškození turistické značky.

Zákon o evidenci tržeb umožňuje pokutovat každého, kdo závažným způsobem ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. Člověk, který není živnostníkem, se tohoto závažného přestupku sankcionovaného až půl milionem dopustí pouze v případě, že jej učiní úmyslně. Úmysl mu pak samozřejmě musí být prokázán. To se týká zaměstnanců, zákazníků či náhodných kolemjdoucích. Tedy v případě, že zároveň nejsou živnostníky.

Ale živnostníci mají smůlu. Dokonce i ti, kteří vůbec nespadají pod EET. Vláda na ně nachystala tyto pokuty i v případě, že o zmíněný kabel zakopnou úplnou náhodou nebo jen kvůli své nešikovnosti. Totéž platí i pro firmy, ale málokteré firmě se stane, že by třeba v noci zakopla o kabel.

Delikt je navíc v zákoně popsán nejasně, jako kdyby byl v rozporu se záměrem tehdejšího Babišova ministerstva, které se zákonem přišlo. Vzpomeňte, že se v něm hovoří o ztížení či zmaření evidence tržeb. Ve skutečnosti však autoři měli bezpochyby na mysli „on-line evidenci tržeb“ nebo, chcete‑li, „elektronickou evidenci tržeb“. Pouhá „evidence tržeb“ totiž není nic jiného než podvojné účetnictví (které je rovněž evidencí nákladů, majetku, dluhů, vkladů a tak dále). Vyznívá to tedy tak, že by měl být živnostník pokutován i za neúmyslné zmaření podvojného účetnictví. Šanony mu třeba prokazatelně vezme tisíciletá povodeň nebo zloděj, o záložní dokumenty taky nějak přijde. Vypadá to tedy, jako kdyby mu měla být udělena až půlmilionová pokuta podle zákona o „EET“. Ale pojmosloví je problémem celého zákona.

Aby toho nebylo málo, přišla vláda také se zákonem o některých přestupcích. I v něm rozlišuje živnostníky na straně jedné a lidi obecně na straně druhé. Živnostník tak může být za některé delikty pokutován buď jako člověk, nebo jako živnostník. Podle některých výkladů tak živnostníci (ale i firmy) nesou ve své provozovně či na akci, kterou pořádají, zodpovědnost za své zákazníky (či jakékoli návštěvníky, třeba i po zavírací době) např. při porušování nočního klidu. Ale to nyní nechme stranou.

V každém případě se však zákon pro živnostníky liší v bodě, kde hovoří o turistických značkách a jiných orientačních označeních. Turista na dovolené kdesi v lese v Krkonoších, který úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku, může dostat pokutu do pěti tisíc korun. To je vcelku pochopitelné a možná, že by někteří lidé zvolili i přísnější trest. Jestliže se však ukáže, že je takový turista zároveň živnostníkem, může mu být pokuta napařena i v případě, že se činu dopustil neúmyslně (nebo mu úmysl nebyl dostatečně prokázán).

Málokomu se asi stane, že by turistickou značku neúmyslně pozměnil, ale neúmyslné poškození se asi výjimečně přihodit může. Nejdůležitější však je, že turisté i ostatní občané jsou vládou děleni na dvě kategorie: na „normální“ lidi a na tolerované, ale trochu podřadné živnostníky.

Nebo snad vláda pouze udělala opakovaně neúmyslné chyby v zákoně? Zrovna ta vláda, která přišla s EET či kontrolním hlášením právě i pro ty nejmenší živnostníky? Nezapadá to do názorů předsedy senátu Milana Štěcha (ČSSD), který tvrdí, že živnostníci, kteří nejsou schopni za sebe zaplatit sociální pojištění, jsou neefektivní?

Ještě poznámka na závěr. Abychom byli přesní v terminologii, živnostníci jsou v obou zákonech nazýváni „podnikajícími fyzickými osobami“. To jsou ti, kdo vykonávají soustavnou samostatnou činnost, aby dosahovali přinejmenším z dlouhodobého hlediska zisků (a mají k podnikání oprávnění).