Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dánská premiérka Mette Frederiksenová v kokpitu amerického letounu F-16. FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
NÁZOR / Ukrajina pošle první stíhačky F-16 do boje v červenci, píše list New York Times. Informace o výcviku ukrajinských pilotů jsou takřka detailní. Víme, kolik letadel Ukrajina dostane, víme, jakým těžkostem museli piloti čelit. Víme takřka vše. To ale nemusí být dobře. Veřejně dostupné informace zas jednou podrývají ukrajinské válečné úsilí.
Na prozrazení plánů loňské protiofenzivy si nedávno postěžoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Není divu. O tom, kde, kdy a čím Ukrajina na Rusy zaútočí, si štěbetali vrabci na střeše měsíce před tím, než k tomu skutečně došlo. Ukrajina však musí Rusům vzdorovat i jinde než na zemi. Decimuje ruskou Černomořskou flotilu, která donedávna nerušeně zasypávala její města raketami. A také musí přinejmenším narušit ruskou válečnou dominanci ve vzduchu. Začne s tím v červenci. To už víme.
Nikterak tajné není ani to, kolik stíhaček Ukrajina dostane, jakou výzbroj budou mít a jak (ne)zkušení budou jejich piloti. V situaci země bojující o přežití proti několikanásobně mocnějšímu nepříteli je to však mnohem víc informací, než potřebujeme veřejně znát. Proč bych měl vědět, kdo stíhačky dodal, kde budou rozmístěny (na veřejných letištích, pst), kolik jich bude (45) a čím budou střílet (raketami krátkého a středního doletu)? Všechny tyto údaje lze již nyní snadno nalézt v senzačních zprávách renomovaných médií.
Informace o dodávkách konkrétního počtů tanků Abrams, Challenger a Leopard na Ukrajinu již dříve ukázaly velké dilema západních vlád. Jejich vůdci na jedné straně potřebují ukázat svým voličům, že nenechají napadenou zemi na holičkách. Současně tím ale poskytují jejímu úhlavnímu nepříteli detailní informace o tom, kdy, kolik a jaké typy zbraní na Ukrajinu dorazí. Pomiňme teď směšnou disproporci, pokud jde o množství nasazených zbraní. Proč by ale Rusko mělo vědět o tom, že Abramsů bude, či bylo, plus minus třicet?
Ve stejné situaci je nyní ukrajinské letectvo. Čeká jako na smilování na to, až bude moci promluvit do války a umravnit ruskou totální vzdušnou nadvládu. Zkrotit bezpochyby hodlá především neúnosné ruské bombardování pozemních pozic klouzavými pumami, jež nyní zahrnuje i sériově vyráběné nejtěžší bomby o hmotnosti 1,5 tuny. Proč musí ruská protiletecká obrana vědět, že v červenci na její bombardéry udeří nejnovější ukrajinská letadla?
Snad je to proto, že satelity a rozvědka již nyní dobře chápou, kdy nové zbraně na Ukrajinu dorazí. Navzdory předchozím proklamacím, je ale teprve válka na Ukrajině přenášena skutečně v přímém přenosu. Nepotřebuji vědět, kdo bude pilotem první západní stíhačky nad Ukrajinou. Zcela mi postačuje mé přesvědčení o tom, že Ukrajina zvítězí. Informace o západních zbrojařských dodávkách však ohrožují životy lidí. To by si měli uvědomit i autoři z New York Times.
