Pokud je člověk odkázán jen na „seriózní“ americké deníky jako na zdroj informace, pak musel nabyt dojmu, že summit sedmi největších ekonomik světa v rozkošném Biarritzu skončil totálním propadákem. Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa každopádně. Považte: se všemi se rozhádal, ať už kvůli svému postoji k Rusku, nebo kvůli probíhající klimatické katastrofě, musel spolknout ponížení z nepředpokládaného zavítání íránského ministra zahraničí Javada Zarifa na místo summitu a odletěl zahanben tím, že musel podepsat společné prohlášení. Původně sice za projev debaklu bylo pokládáno právě nepodepsání společné deklarace, jak se to stalo loni, ale jeho podpis očividně vynucený ostatními účastníky snad ještě lépe podtrhuje jeho klesající významnost. Navíc jeho návštěva francouzského dovolenkového ráje odhalila nadcházející rodinnou krizi: polibek, který první dáma dala na uvítanou všem přítomným včetně mladého a pohledného kanadského premiéra, vyvolal v seriozním tisku spekulace o tom, že nebyl tak dlouhý zbůhdarma a nejspíš naznačuje, že Melanie hodlá navázat s Kanaďanem milostný vztah a možná i utéct Trumpovi do Ottawy. To vše s odkazem na vlastní mimořádně spolehlivé, ale vždy anonymní zdroje.

Tiskoviny méně seriózní, ale o to pravdivější, dávají zcela jiný obraz summitu Velké sedmičky v Biarritzu. Trump na ně působil dojmem veskrze pohodovým a společné prohlášení podepsal, neboť na něm nebylo co rozporovat. Prohlásil, že o návštěvě šéfa íránského zamini byl prezidentem Macronem zavčas informován a i když jednání Macrona se Zarifem byla ryze dvoustranná, tudíž se zbytku summitu formálně netýkala, skýtala kýženou možnost „zástupné“, nepřímé diplomacie. Záhy se sice ukázalo, že v otázce Íránu padla kosa na kámen a naděje byly nejspíš přehnané. Nadále však platí zásada, že dokud diplomaté mluví, zbraně mlčí.

Ježto pořadatelem summitu byl prezident Francie, všemožně vypichoval svou roli při urovnávání všech konfliktů současnosti. Čelní místo mezi nimi zaujímá ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Emmanuel Macron na tiskové konferenci k výsledkům summitu neopomenul zdůraznit: „Minulý týden v Bregançonu jsem jednal s prezidentem Putinem a telefonicky pak s prezidentem Zelenským. Oba mi přislíbili svou účast na brzkém setkání v „normandském formátu“: tentokrát očekáváme, že to přinese konkrétní výsledky.“ Upřesnil dokonce, v jakých oblastech očekává pokrok: ve výměně zajatců, v otázce zastavení střetů na současné frontové linii a ve vývoji politické situaci kolem konfliktu. Jelikož „normandský formát“ předpokládá účast Francie, Německa, Ukrajiny a Ruska, nic dobrého od schůzky nelze očekávat. Rusko v tomto složení je země-agresor, Ukrajin je obětí agrese a Francie a Německo – státy, jež mají přednostní zájem na urovnání vztahů s Ruskem, které v minulosti již chutě porušovaly své závazky vůči Ukrajině. Že „normandského formátu“ se nezúčastní ani Spojené státy, ani Velká Británie, není žádná náhoda. „Ukončení krveprolití“ neznamená nic jiného než přijetí současné frontové linie coby dlouhodobé danosti. Každý pokus Ukrajiny dále pracovat na osvobození svého území od okupace bude logicky znamenat válečné štvaní, možná i nové krveprolití. Minské dohody, jež ve své závěrečné fázi předpokládají úplné odevzdání sporného území pod kyjevskou správu, bude úspěšně pohřbeno, zato výsledek agrese bude de facto legitimizován. Za první vlaštovku nastávajícího míru označil Macron výměnu zajatců. Při bližším ohledání zjišťujeme, že Francie a Německo tím pádem za zajatce uznávají občany cizích zemí (v tomto případě Ukrajiny) unesené z vlastního území. Vítězí logika státního terorismu.

Pro neschopné samostatně dešifrovat diplomatickou řeč francouzský prezident vysvětlil, proč zatím nebylo Rusko přizváno k účasti na summitech, tak, aby se G7 opět stala G8. Kdyby to bylo na něm, už by se tak dávno stalo, ale okolnosti tomu zatím brání: „Diskuze na toto téma byla skvělá a hodně jsme se posunuli dopředu, leč určité zádrhele zůstávají – jako kupříkladu to, co se stalo ve Spojeném království (jemná narážka na chemický útok proti britským občanům, rozuměj atentát na Skripalovy) a vzhledem k přetrvávajícímu konfliktu na východě Ukrajiny návrat Ruska k jednacímu stolu by byl předčasný.“ Macron ujistil, že diskuze na toto téma budou pokračovat, jelikož mluvit s Ruskem, které je ve středu všech regionálních konfliktů, je mimořádně důležité.

Na nedávném jednání s Vladimírem Putinem v Bregançonu prezident Francie hrdě prohlásil, že spouští mezinárodní iniciativu, jejímž smyslem je „rozmrazit vztahy s Moskvou a usilovat o budování jednotné Evropy od Lisabonu až po Vladivostok.“ Máme-li Macronovi věřit, tato zářná perspektiva zůstává v platnosti. Každý si snadno domyslí, kam na této ose bude patřit Česká republika. Francouzského prezidenta v jeho snahách o vyvedení Ruska z mezinárodní izolace podpořili jenom Donald Trump a staronový premiér Itálie Giuseppe Conte.

Hostitelem příštího summitu G7 bude prezident Trump, takže nic mu nemůže zabránit, aby pozval svůj ruský protějšek coby svého osobního hosta bez hlasovacího práva. To je privilegium každého hostitele. Odcházející předseda Evropské rady Donald Tusk připomněl ctěné společnosti jakoby natruc, že za dobu po svém vyloučení Rusko nejenže nesplnilo žádnou z podmínek pro návrat, ale dopustilo se nových provokací. Proto by prý bylo záhodno pozvat coby hosta spíše prezidenta Ukrajiny. Většina účastníků se tvářila, že tuto poznámku přeslechla. Příští summit se bude konat v soukromém golfovém areálu amerického prezidenta – Trump National Doral Miami. Majitel všemožně vyzdvihoval přednosti své nemovitosti, což nezabránilo americkým seriózním deníkům okamžitě přijít s hrůzným odhalením: celý areál včetně golfových hřišť se jen hemží krvežíznivými štěnicemi. Tuto informaci deníky údajně mají ze zaručeně spolehlivých, ale na každý pád anonymních zdrojů.