Americký prezident Donald Trump. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Donald Trump si postěžoval na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ten má podle něj být „největším obchodníkem v historii“, který „pokaždé odjede s 60 miliardami dolarů“. Politik, který usiluje o návrat do Bílého domu, opět prohlásil, že válku na Ukrajině „vyřeší“ hned po nástupu k moci.
Trump již dříve tvrdil, že má údajně „zázračný“ plán, jak třetím rokem probíhající konflikt ukončit během 24 hodin. Kromě toho opakovaně sugeruje, že prý měl v minulosti mezinárodní postavení a autoritu, díky nimž za jeho vlády spolu žádné cizí země neválčily. Ani takováto zjevná lež jeho oddaným voličům zřejmě nevadí.
Podle Trumpa se musejí Spojené státy americké z angažmá na Ukrajině úplně stáhnout, což ale dokáže zařídit jedině on sám, pokud vyhraje. Snaží se tedy udělat z podpory ukrajinských obránců téma voleb – což by se v dobách zahraniční politiky formulované a podporované oběma hlavními stranami v žádné kampani nestalo.
I když se ukrajinské vedení snaží s Trumpem komunikovat jako s každým jiným kandidátem, on se naopak vůči Ukrajině vyjadřuje nepřátelsky. Výslovně také pochválil Rusko za výkony v minulých válkách. A Republikánská strana dokonce iniciovala vyšetřování Zelenského návštěvy v Pensylvánii, což je naprosto bezprecedentní krok.
Připomeňme, že ukrajinský prezident navštívil pensylvánskou muniční továrnu Scranton Army Ammunition Plant, která vyrábí dělostřelecké granáty pro ukrajinské obránce, aby zaměstnancům osobně poděkoval za jejich práci. Jelikož krátké války se vyhrávají na bojištích, kdežto dlouhé v továrnách, měl Zelenskyj nejlepší důvod zajet právě tam, kde se rozhoduje o výsledku úsilí ukrajinských obránců. Bez obnovy a mobilizace západní průmyslové základny není šance zastavit ruský pochod na Kyjev, který má být prvním krokem v pochodu na Evropu.
Co kdyby se Evropa vykašlala na americkou válku za nezávislost?
Řada Trumpových voličů nepochybně není zběhlá ve studiu historie, takže nejspíš nevědí, že když jejich vlastní země kdysi bojovala za nezávislost, ani náhodou se neobešla bez masivní zahraniční podpory.
Velká Británie vynaložila na pokus potlačit osvobozenecký boj amerických kolonií tehdy ohromující částku 120 milionů liber šterlinků. Řídce osídlené území severoamerických kolonií s převážně zemědělskou ekonomikou by nikdy nemohlo konkurovat zaplacením srovnatelné sumy.
Pomoc ovšem od roku 1776 přicházela z Francie, která kvůli této finanční zátěži dokonce zamířila k bankrotu. A ještě méně se ví, že neoficiálně srovnatelnou pomoc poskytlo také Španělsko, nebo že se na zajišťování munice pro americké milicionáře podíleli i Nizozemci.
Kdyby vůči touze Američanů po svobodě a nezávislosti panoval ve světě cynismus a přízemní škudlilství, jaké předvádí Trump, Spojené státy americké by nejspíše nikdy nevznikly, natož aby se staly důležitou zemí, která ve dvou světových válkách a třetí „studené“ následně zachraňovala Evropu.
V tehdejší špičkové politice se naštěstí ještě nevyskytovaly osoby zjevně neschopné pochopit obrannou a bezpečnostní problematiku, jako je Trump, natož aby navrch k tomu obdivně vychvalovaly nepřátele svých zemí.
Samozřejmě není a nemůže být v národním zájmu Spojených států amerických, aby Rusko v invazi na Ukrajinu uspělo a po přisvojení ukrajinských zdrojů pokračovalo v dobyvačném tažení dále na západ.
Protože svět v rozhodné chvíli pomohl v boji za svobodu Američanům, ti by neměli zapomínat na klíčový ukrajinský národní projekt a v pomoci nepolevovat. I naprosto přízemní kalkulace ukazují, že ruské vítězství by USA nakonec přišlo mnohem a mnohem dráže než dosavadní pomoc obráncům.
Vzpamatují se naši trumpisté?
Je značně znepokojující sledovat, kolik po Česku pobíhá obdivovatelů Ruskem podporovaného amerického populisty, který přeměnil kdysi úctyhodnou a respektovanou Republikánskou stranu ve svůj osobní politický kult.
Jakožto trumpista a obyvatel Evropy k tomu si ovšem nemůžete připustit celý rozsah Trumpovy zrady. V oběhu jsou tedy sanitizované verze toho, co Donald chce udělat a co sám otevřeně říká, v nichž právě ty nejhorší věci dostávají zázračným obratem pozitivní spin.
Tak nás čeští trumpisté přesvědčují, že prý jejich idol „donutí“ Evropu, aby zorganizovala vlastní obranu proti imperiálnímu Rusku, ačkoliv je zřejmé, že by v případě zrazení Ukrajiny na to ani nebyl čas.
Zcela ignorován je i nepopiratelný Trumpův záměr podporu Ukrajině prostě zastavit, bez ohledu na cokoliv. Naděje se naopak absurdně upínají k jeho nevypočitatelnosti a vrtkavosti, jako by se s takovými vlastnostmi vrchního velitele dal vyhrát libovolný ozbrojený konflikt.
Kritici Bidenovy politiky namítají, že dosavadní strategie podpory Kyjeva nevedla k vítězství. Nenásleduje však žádná analýza, nerozebírají se vlivy „ideologie deeskalace“ na dosluhující administrativu, ani omezení plynoucí z výrazné deindustrializace samotných Spojených států pro jejich schopnost angažovat se v jakémkoliv velkém konfliktu – byť i jen nepřímo.
Tupé „psychologizování“, prázdné řeči o „silném lídrovi“ (jako by jím senilní Trump někdy byl), ignorování strukturálních faktorů i jasně definovaných amerických národních zájmů – to vše tvoří nezbytné předpoklady představy, že by Trumpův návrat do Bílého domu mohl ve věci velké evropské války cokoliv vyřešit.
Jediné, k čemu by však Trumpova zrada Evropu přiměla, by byla další vlna politiky appeasementu, na jejímž konci by přišla nová ruská imperiální válka – ještě mnohem horší než ta, která právě pustoší Ukrajinu.
