Andrej Babiš a Karel Havlíček. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Přední tvář ANO Karel Havlíček, o kterém se někdy spekuluje také jako o možném premiérovi, kdyby ho chtěl místo sebe nastrčit Andrej Babiš, by zjevně nechal Ukrajinu prohrát ve válce s Ruskem. Podle Havlíčka my nevedeme válku s Ruskem, ANO by zcela zarazilo českou muniční iniciativu a opakuje fráze, jak je třeba začít jednat. Co by uskutečnění takových vizí přineslo v praxi, je soudnému člověku jasné. Pohromu pro Evropu.
Týdeník Respekt přinesl v posledním vydání Havlíčkův profil a ze „stínového premiéra“ vypadly výroky, které Kremlu jistě starosti nepřinesou, mírně řečeno. Největší radost přinesou ruskému fašistickému režimu, který páchá na Ukrajině válečné zločiny a přes deset let od anexe Krymu porušuje mezinárodní právo, Havlíčkovy výroky naznačující, jak se hnutí ANO chystá vrazit Ukrajincům nůž do zad.
„‚Nepokračovali bychom v muniční iniciativě. Vůbec,‘ říká Havlíček Respektu k vlajkovému projektu současného kabinetu, který dal dohromady koalici zemí vykupujících po celém světě nedostatkovou munici pro obranu napadené Ukrajiny. Tvrdí, že česká i mezinárodní politika musí nyní směřovat k ukončení konfliktu, jak toho dosáhnout ale ani on, ani nikdo další v ANO dosud vysvětlit nedokázal,“ popisuje týdeník, jak by ANO klidně nechalo napadenou zemi bez možnosti se bránit.
Pak následují obvyklé robotické fráze.
„Má se vyvinout maximální iniciativa všech možných zemí, hlavně velmocí, dál už to neeskalovat a válku ukončit. Obávám se, že další zbraně můžou dál prodlužovat konflikt, což bude ještě horší pro Ukrajinu.“
Kouzelné slůvko „se“ většinou sděluje, že není jasno, jak by někdo něco mohl udělat a ani to, kdo by měl být aktérem. „Mělo by se“ je takové zaklínadlo asi jako zvolání „nechť se tak stane“ s očima vzhlížejícíma k nebesům.
Havlíčkovi se nelíbí ani představa nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa, že by se na hlídání demarkační čáry podíleli vojáci evropských zemí, pokud by to znamenalo, že by tam byli nasazeni i čeští vojáci.
„Neposlal bych tam české vojáky, protože tohle není konflikt České republiky, Ukrajiny a Ruska. Toto je konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, ke kterému se svět postavil tak, že z drtivé většiny odsoudil Rusko a podpořil Ukrajinu. Ale to má nějaké parametry, kam až se může zajít. Jinak by z toho byl konflikt jako třetí světová válka, to si tady přejeme?“
Havlíček mluví o parametrech, „kam až se může zajít“. Vladimir Putin žádné takové nemá. Cílem války, které se v Rusku musí říkat „speciální vojenská operace“, je od počátku svržení ukrajinské vlády, odzbrojení Ukrajiny a zrušení ukrajinské národnosti. Kreml tomu říká denacifikace a demilitarizace a ukrajinská národnost podle momentálně panující ideologie neexistuje, protože Rusové, Bělorusové a Ukrajinci jsou jen různé větve jednoho národa. Za „nacismus“ se označí každé připomenutí, že ukrajinská národnost existuje.
Na okupovaných územích se ukazuje, že to myslí vážně, protože se tam likviduje ukrajinská kultura a Ukrajincům se vnucuje ruské občanství, bez kterého se oběti údajného osvobození nedostanou třeba ani k lékařské péči a nemohou dělat právní úkony. Unesené děti odvlečené do Ruska jsou vystaveny rusifikaci. (Tyto deportace jsou také důvodem, proč je na Putina vystaven mezinárodní zatykač.)
Z těchto cílů ruské vedení nikdy neustoupilo a bude je prosazovat všude, kam dojde zablácená bota ruského vojáka. Dojde tak daleko, jak to vývoj války dovolí, a bez munice se něčemu takovému dá zabránit jen těžko, respektive vůbec. Zastavit dodávky zbraní je fakticky to samé jako ty zbraně poslat ruské armádě.
Mluvit o dodávkách zbraní Ukrajině jako o „eskalování“ je směšné. Rusko provedlo zásadní eskalaci už svým vpádem, pak bombardováním měst a civilistů, masakry nevinných lidí jako v Buči a Mariupolu, používáním íránských dronů a severokorejské munice, zapojením vojáků KLDR na frontě a výhružným vystřelením balistické střely Orešnik. V ruské státní televizi eskalují nonstop propagandisté, mezi nimi poslanci Státní dumy, kteří vyzývají k jaderným útokům na evropská města. K eskalaci patří i Putinova prohlášení, kde si klade nesmyslné podmínky už jen pro zahájení nějakých mírových rozhovorů, mimo jiné i to, aby Ukrajina odevzdala i ta území, kam ještě Rusové ani nepostoupili. Proč? Protože si v Moskvě udělali čáru na mapě a prohlásili, že „to je jejich“.
Havlíčkovy řeči připomínají výkřiky různých naivků za studené války, co požadovali jednostranné jaderné odzbrojení Západu, po kterém měl být SSSR zřejmě ohromen takovým gándhíovským činem, a dojatě rozmontovat své rakety taky.
Pro aspoň částečně přijatelné výsledky nějakého jednání je přitom třeba, aby Ukrajina měla dost silnou pozici, a ne aby byla opuštěna spojenci a vydána napospas.
Proč tohle Babišovo ANO dělá? Ještě tak nejméně podezřívavým vysvětlením by mohlo být, že jde o to získat za každou cenu hlasy dezorientovaných občanů, kteří ve skutečnosti stojí na ruské straně. To jsou osoby z řad bývalých normalizačních komunistů a jejich potomstvo a celé příbuzenstvo. Dnes takoví na sociálních sítích vykládají, jak nás 21. srpen 1968 ještě na dvacet zachránil před pádem do kapitalismu a područí USA. Těm by se obnovené panství Moskvy líbilo, ať už tam vládne kdokoli. Hlavně, že je mocný a lze se k němu vinout. Chtějí se pomstít za rok 1989 a vědí, kdo je jejich spojencem.
Dalším dost pravděpodobným vysvětlením je hloupost. Jak činitelé ANO, tak jeho stoupenci nebudí dojem, že by to byli nejbystřejší lidé v zemi. Žijí v čiré přítomnosti, nedomýšlejí důsledky svých činů, na co si nemohou sáhnout, to neexistuje, takže neexistují ani žádné hodnoty a nemá cenu se jimi zatěžovat. Místo programu jen fráze, chrlení slibů, které se nesplní, protože je splnit nejde, obviňování druhých z fantasmagorických provinění (Fiala chce válku!), sázka na temné pudy.
Bohužel jde teď o hodně. Jestli chce mít po mrtvých za covidu ANO na svědomí ještě mrtvé a zotročené na Ukrajině a pak i jinde, je to smutná vizitka, kam ten spolek v honbě za mocí a statky dospěl.
