GLOSA / Dvě třetiny nákladních aut, která v roce 1945 používala Rudá armáda, pocházely z USA. Kromě téměř čtyř set tisíc nákladních vojenských automobilů Američané Stalinovi dodali miliony tun dalšího materiálu, techniky a potravin. Mimořádně zajímavá čísla popisující ohromnou pomoc USA ukazují, že kdyby na to čtyřicet let zbožňované osvobození byli Sověti sami, byli by v květnu 1945 možná tak v Kyjevě a ne v Praze. Nebo že by to na východní frontě dopadlo jinak. Pojďme se na ta čísla podívat.

I kdyby něměli Sověti od Američanů nákladní vozy a padesát tisíc džípů, do Prahy by ani nedošli, protože jim Američané museli dodat více než patnáct milionů párů vojenských bot. Realita diktátora Stalina byla od června 1941, kdy Hitler spustil operaci Barbarossa, taková, že jeho armáda buď ustupovala, nebo její jednotky padaly do zajetí po statisících vojáků. S tím, jak brutální Wehrmach a v závěsu vraždící SS postupovaly na Moskvu, přicházel Stalin o jednu továrnu za druhou.

Sovětským komunistům nešlo vyzbrojování a průmysl celkově nějak výrazně ani před napadením nacisty, ale teď byli v podstatě na kolenou. Za Ural se jim povedlo přesunout jen část svých výrobních kapacit. Navíc tam pracovali v režimu pracovních táborů vězni. Produktivita práce a kvalita byla tak docela jinde, než v té zlé kapitalistické Americe.

Dva tisíce lokomotiv

Naproti tomu Amerika v roce 1941 začala mohutně zbrojit. Produkovali zbraně a techniku nejen pro vlastní potřebu, ale v mimořádném objemu zásobovali také Stalina a Británii. Američané do Sovětského svazu dovezli v období 1941-1945 necelých 400 tisíc nákladních aut, padesát tisíc džípů, 13 tisíc obrněných vozidel – ano, i do Čech dojeli Rusové v květnu 1945 s tanky Sherman, nejen s T-34. Rusové získali také 35 tisíc motocyklů, více než 11 tisíc letadel, 90 nákladních lodí, zmíněných patnáct milionů párů bot a velké množství paliva nebo železné rudy.

Další výraznou pomocí byl materiál, který Američané do SSSR dovezli. Například přes šest set tisíc tun kolejnic, což byla více než polovina všech kolejnic vyrobených v SSSR. Zatímco Rusové v letech 1941-1945 vyrobili 92 lokomotiv, Američané jim za toto období dovezli 2000 lokomotiv. Samostatnou kapitolou jsou potom rozsáhlé dodávky potravin, které pravděpodobně zachránily miliony Rusů. A pár dalších čísel: 1,7 milionu kilometrů drátů pro polní telefony, 345 tisíc tun výbušnin, 49 tisíc tun kůže, přes 800 tisíc tun chemikálií, téměř čtyři miliony pneumatik, kanony, pistole, samopaly, atd., atd..

Zaplatíte nám alespoň něco? Ne.

Dodávky realizovala Amerika na základě Zákona o půjčce a pronájmu. Podle toho za dodaný materiál spojenci platili dle dohody. Ta byla taková, že Američané budou požadovat úhradu pouze za materiál, který nebude zničený bojem a který konkrétní zemi zůstane k dalšímu využití. Zatímco Británie nejrůznějším způsobem uhradila většinu „dluhu“ už do konce války, se Stalinem to dopadlo jinak.

Celkový objem dodaného materiálu do SSSR byl ze strany USA 11,3 miliardy dolarů. Po válce Američané požadovali úhradu pouze deseti procent, tedy 1,3 miliardy. Rusové dodávkami nerostů a umožněním tankování amerických letadel na svém území zaplatili během války dva miliony dolarů. K úhradě zbývající částky se Sověti neměli. Po mnoha jednáních Rusové poslali menší část v roce 1973, další až v roce 2006. A výsledek? Američané jim dodali materiál za 11,3 miliardy dolarů, chtěli 1,3 miliardy. Dostali zaplaceno přibližně 700 milionů. Po padesáti letech.

Jsou to velmi zajímavé údaje a jasná fakta, o kterých se před rokem 1989 nesmělo mluvit. Teď se to říkat může. Zatím.