Po nejapné akci Martina Konvičky a jeho přátel je v Praze mnoho rozhořčených lidí. Jednou z nejrozhořčenějších je pražská primátorka Adriana Krnáčová. Její rozhořčení je silné a hlasité, jak to odpovídá jejím mediálním možnostem. Úředníci magistrátu podle ní happening konvičkovců vůbec neměli připustit. „Pan Konvička je asociální blázen a jemu bych žádnou akci nepovolila. Nesouhlasím s přijímáním imigrantů, ale taky si nemyslím, že je normální jezdit se zbraněmi po Staroměstském náměstí a vyvolávat strach a paniku,“ prohlásila Krnáčová.

A chystá se podniknout rázné kroky: „Je to naprosté selhání toho úředníka a já z toho budu chtít vyvodit personální důsledky“.

V té souvislosti bych chtěl obrátit pozornost na skutečnost, že paní primátorka chápe svou vysokou funkci poněkud jednostranně. Kromě pravomocí dejme tomu buzerační povahy k ní patří i to, že za chod svého úřadu a magistrátní úředníky taky nese odpovědnost. To jen za totáče tomu bylo tak, že za blbiny, které nařídilo politbyro, pokud se křiklavě neosvědčily, vyhodili ministra.

Nové pořádky se zatím pořád ještě neprosadily natolik, aby znovu platilo něco podobného. Když svého času propukl skandál s údajným sledováním expremiérovy manželky Vojenským zpravodajstvím, do týdne padla Nečasova vláda (případ přitom nebyl dodnes uzavřen).

Nemyslím, že by snad měla paní Krnáčová hned odstupovat zrovna kvůli tomuhle. Jen bych teď byl očekával, že nejdřív řekne něco jako „sorry, zkurvili jsme to“ (tedy jinými slovy, dáma určitě podobné výrazy neužívá), a teprve pak začne stínat hlavy svých podřízených. Opačný postup lze označit jako vyčůraný alibismus.

Glosa vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.