V roce 2014 činily příjmy nevládní neziskové organizace Transparency International ze státního rozpočtu téměř polovinu jejích zdrojů. V takovém případě se nabízí otázka, zda je tuto organizaci možno stále ještě označovat jako nevládní.
Posláním Transparency International má být mapování stavu korupce v ČR a přispívání k jejímu omezování. Tato organizace se těší značnému respektu, je velmi vlivná a v podstatě spoluvytváří státní politiku boje proti korupci. Ačkoli sama sebe označuje jako nevládní, což v sobě implikuje nezávislost na vládě, je Transparency International na vládě ve skutečnosti vysoce závislá, a to prostřednictvím financování její činnosti. Vláda financuje nevládní neziskové organizace selektivně. Tato selektivnost může vyústit v to, že vláda odměňuje ty organizace, které jsou jí nakloněny, resp. si tím kupuje jejich stanoviska a názory. Organizace samotná pak v očekávání dotací přizpůsobuje svůj program vládnoucí ideologii a politické praxi. Z tohoto důvodu např. Greenpeace žádné obdobné dotace či dary nepřijímá.
Je logické, že dobře financované nevládní organizace mají více moci a vlivu než ty hůře financované. O to je důležitější, aby tyto organizace byly transparentní a důvěryhodné, z čehož by měla pramenit jejich legitimita.
[ctete]42847[/ctete]
Transparency International o sobě prohlašuje, že hlídá veřejný zájem a hájí efektivní a odpovědnou správu země. Otázkou však je, jménem koho mluví a jak lze ověřit to, že zastupuje veřejný zájem. Předpokladem toho, aby nevládní organizace mluvily jménem společnosti a zastupovaly veřejný zájem, je, aby byly samy demokratické. Demokracie nevládních organizací spočívá ve dvou aspektech. Prvním je, zda nezisková organizace dodržuje interní demokratický proces, jako je existence členské základny, volba správní a dozorčí rady členskou základnou nebo vytváření koncensu o projektech a kauzách. Pokud se však podíváme na zakladatelské dokumenty Transparency International, zjistíme, že orgány organizace jsou kreovány velmi malým počtem v podstatě neodvolatelných osob, stejně jako ve společnostech s ručením omezeným či uzavřených akciových společnostech, kde však obhajobu veřejného zájmu neočekáváme a nepožadujeme.
Druhým aspektem vnitřní demokracie nevládních organizací je to, zda řádně vystupují jako legitimní hlas jedinců ve společnosti, zda tito jedinci souhlasí s jejich názory, sdílejí stejné pohledy a pověřují organizaci hájením jejich zájmů. O tom však veřejné dokumenty Transparency International zcela mlčí.
Ačkoli se mnoho nevládních neziskových organizací hlásí k prohlubování demokracie, samy často rozhodují za zavřenými dveřmi, bez pluralitní participace širší členské základny. Lídři těchto organizací vykonávají nekontrolovanou moc a nevládní organizace slouží jako politická platforma pro několik svých představitelů. O význačné politické exponovanosti svědčí např. to, že se ředitel Transparency International po volbách v roce 2013 ucházel o post ministra vnitra, které chtělo obsadit hnutí ANO.
Nevládní neziskové organizace se často vydávají za pilíř občanské společnosti. Většina z těchto údajných organizací občanské společnosti jsou však malé profesionální organizace financované dárci se specifickými zájmy nebo vládou. Tito dárci,rekrutující se většinou z řad velkých korporací,či vláda se pak snaží prostřednictvím neziskového sektoru prosazovat svoji agendu, která je legitimizována vysokým morálním profilem, který je nevládním organizacím víceméně automaticky přičítán.
Profesionálové z neziskového sektoru mají rovněž svůj specifický zájem a tím je udržování či prohlubování účelu existence jejich organizace. Transparency International měří míru vnímání korupce, která je do značné míry závislá na exponování korupční problematiky na veřejnosti a na způsobu tohoto exponování. Na této expozici, která je někdy spíše exaltací, se pak Transparenci International svými aktivitami rovněž podílí. Posledním článkem řetězu je pak to, že předkládá strategie, jak proti bezesporu nebezpečnému fenoménu korupce bojovat.
Média vytvářejí mýtus o pozitivní roli neziskového sektoru. Vždy je však nutno zkoumat, zda se za tímto sektorem ve skutečnosti neskrývají něčí zcela zištné a sobecké zájmy.
JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. je advokát
