Amerika nad propastí: brzy se dozvíme, zdali ještě existuje americký národ

FB

Biden vs. Trump: vzdejme se iluzí, že se k sobě vítězný a poražený tábor začnou chovat slušně. | FOTO: FB

Tři dny před americkými prezidentskými volbami se na dálnici v Texasu seřadilo do konvoje téměř sto aut s vlajkami Donalda Trumpa. Řidiči za jízdy obklopili autobus jeho demokratického rivala a pokusili se ho z dálnice vytlačit. Situaci řešila policie, která Bidenovy příznivce eskortovala do bezpečí. Naplánovaný volební mítink ale demokraté s ohledem na napjatou situaci zrušili. Roli hrálo i to, že někteří z řidičů měli ve vozech zbraně.

Prezident Trump na událost reagoval jednou větou: „I love Texas!“ Když se později dozvěděl, že úřady případ vyšetřují, napsal, že by se FBI měla raději zaměřit na teroristy a anarchisty. V neděli, dva dny před volbami, museli demokraté zrušit volební setkání ve státě Georgia, protože se v okolí pohybovali ozbrojenci. Ve stejnou dobu voliči s transparenty oslavujícími Trumpa zablokovali most v New Jersey a dálnici ve státě Virginia. V Severní Karolíně policie použila chemické prostředky proti shromáždění aktivistů, kteří vyzývali občany k volební účasti. K fyzickému násilí došlo i v srdci Manhattanu, kde na sebe narazili příznivci a kritici současného prezidenta.

archiv

V minulosti Amerika přežila celou radu napjatých voleb, při kterých šlo o hodně. Tentokrát se ale úřady v mnoha státech předem připravují na pouliční bitky mezi radikály z obou táborů. Je možné, že někteří budou ozbrojeni. Od luxusních obchodů na Rodeo Drive v Los Angeles přes krámky v chudinských čtvrtích až po kancelářské budovy v srdci Washingtonu si majitelé předem své majetky zabezpečují. Něco takového jsem tady kvůli regulérní politické události dosud nezažil. Co se to s námi stalo?

V dnešní politice padla veškerá tabu. Nic není nedotknutelné, o všem se pochybuje a jsou lidé, kteří uvěří čemukoli. Například hnutí QAnon, které podporuje Trumpa a jež prezident na oplátku propaguje, tvrdí, že Americe vládne skupina pedofilů a milovníků Satana. Na své rejdy si prý vydělávají obchodem s dětmi a Trump je tím posledním mužem, který nás od téhle hrůzy zachrání. Za všemi jeho problémy, tvrdí QAnon, jsou temné síly „hlubokého státu“. Protože působí jen v zákulisí, není třeba jejich existenci dokazovat. Stačí jen uvěřit.

Banner Nová Orientace archiv

Dříve by víra v takové nesmysly byla jízdenkou na psychiatrické vyšetření. Dnes ale členové QAnon kandidují do Kongresu. Až do začátku 21. století bývaly prezidentské volby oslavou jednoty mezi státem o občanskou společností. Nyní každý politický úkon záhy degeneruje v řeckořímský zápas mezi soky, kteří se nenávidí.

V posledních amerických prezidentských volbách v roce 2016 jsme si v živém přenosu ověřili, že demokracii nemusí vždy do země zadupat Lidové milice, zatýkací komanda StB v kožených kabátech, Pohraniční stráž a státní cenzoři. Lze ji zničit i více méně demokratickými prostředky. Závěrečná zpráva vyšetřovatele Roberta Muellera nám měla vysvětlit, jak se Trump, notorický dlužník, bankrotář a povrchní playboy, mohl dostat do úřadu amerického prezidenta. Má 448 stran, uvádí nespočet jmen a přináší horu nových zjištění. Formálně viní 34 osob – z toho 26 Rusů, k nimž Mueller přidal Michaela Flynna, Paula Manaforta, Michaela Cohena, Rogera Stona a další osoby.

Alena Spálenská

Muellerova zpráva ale nevysvětluje, jak mohla za pomoci internetu a sociálních sítí malá skupina ruských špiónů a s nimi spolčený tucet Američanů podkopat legitimnost vyzkoušeného volebního systému. Je evidentní, že sami Rusové a jejich hackerské týmy nerozbili jednotnou americkou společnost do nepřátelských táborů. Moskva s pomocí nových technologií existující problémy mnohonásobně zvětšila a rozhádala nás až do dnešního stavu. (Přesně tak kdysi fízlové z KGB, Stasi a StB ničili disidentské hnutí.)

Po čtyřech letech Donalda Trumpa v Bílém domě stojí Amerika znovu na prahu voleb. Tentokrát se rozhodne nejen o příštím prezidentovi, ale o otázce ještě závažnější. V období mezi volbami 3. listopadu 2020 a inaugurací nového prezidenta 20. ledna 2021 se dozvíme, zda ještě existuje americký národ, v podobě, jak jeho existenci deklaruje heslo na státním znaku – E pluribus unum. Události posledních let totiž naznačují, že se atomizujeme do skupin, které na sebe čas od času narazí, ale hned se zase stáhnou do nepřátelské izolace. Velikost problému nelze nevnímat, protože bez občanské společnosti demokratický stát nefunguje a postupně zaniká.

twitter

Jako národ jsme v krizi. Jsme rozděleni propastí, přes niž na sebe občas něco štěkneme. O vysvětlování nebo hledání společného jazyka se nikdo ani nesnaží. Ani sousedé, z nichž jeden má před domem na trávníku zapíchnutý plakát pro Trumpa a druhý pro Bidena. Ani příbuzní, kteří se tajně radují, že se kvůli covidu ruší rodinná setkání, protože se vyhnou debatě se strýcem, který je voličem špatné strany. Co platí pro rodiny, je ještě tristnější v americkém Senátu. Měl být institucí s atmosférou aristokratického nadhledu, kde spolu ne všichni ve všem souhlasí, ale protože jsou tak nebo onak spříznění, nakonec se vždy domluví. Dnešní senátoři se k sobě chovají hůř než malí kluci, kteří přišli hrát fotbal, ale nemohou, protože tým, který přinesl na hřiště míč, chce přepsat pravidla hry a těm druhým se to nelíbí.

Jsme v situaci, která má podobné charakteristiky jako léta osudových amerických voleb v roce 1860. Kampaň nepřímo začala v roce 1857, kdy Nejvyšší soud v kauze Dred Scott v. Sandford rozhodl, že černoši – svobodní stejně jako otroci – nemají podle Ústavy právo na americké občanství, a nemohou si proto nárokovat privilegia, která z něho plynou. Rozsudek potvrdil doktrínu, že otrok je legitimním majetkem vlastníka, i když by se oba dočasně nacházeli na území státu, který otroctví zakazuje.

Jedním z kandidátů na úřad prezidenta v roce 1860 byl Abraham Lincoln. Jeho názory na otroctví na jihu dobře znali. Proto už předem jižanští politici ve velkém na severu nakupovali zbraně. Na veřejnosti ale o plánech rozbít Spojené státy zatím nemluvili. Úspěšně manipulovali federální politický systém, takže například většinu členů Nejvyššího soudu tvořili jižané.

wikiedia

Lincolnovi oponenti vedli kampaň, jejíž brutalita byla do té doby nevídaná. Tvrdili, že Lincoln je skrytý socialista, mulat, a dokonce i kanibal a ďábel s rohy na hlavě. Když přesto Lincoln všeobecné volby v listopadu 1860 vyhrál, jižanští politici varovali, že než by mu dovolili převzít úřad, udělají raději z Washingtonu hromadu popela. Na obranu města byly proto povolány vojenské oddíly.

V prosinci se jako první od Spojených států odtrhla Jižní Karolína a hned začátkem příštího roku následovaly další státy. V únoru 1861 už měla Konfederace svého „prezidenta“. V té době se teprve sčítaly hlasy ve sboru volitelů. Ti sice jednoznačně zvolili Lincolna, ale výsledek bylo ještě za dramatických okolností třeba dopravit do rukou viceprezidenta Johna C. Breckinridge, který sloužil jako předseda Senátu. Když v březnu Lincoln odříkával svou prezidentskou přísahu, stáli na okolních střechách armádní odstřelovači, protože osobnosti z jižanských politických kruhů slibovaly, že se Lincoln úřadu nikdy neujme. Některé vládní instituce se doslova rozpadly. Na začátku občanské války sloužilo v americké armádě celkem 977 důstojníků, kteří absolvovali vojenskou akademii West Point. Z nich 359 přešlo na stranu Konfederace.

Generál William T. Sherman nového prezidenta varoval, že „země spí na sopce“. Měl pravdu, protože už v dubnu 1861 separatisté zahájili dělostřeleckou palbu na Fort Sumter ve státě Jižní Karolína, čímž začala občanská válka. Uprostřed všech tragických okolností – v konfliktu padlo takřka 750 tisíc vojáků – měla Amerika štěstí, že právě v té době stál v jejím čele prezident Lincoln. I v těch nejhorších chvílích dokazoval, že pokud má člověk silnou morální kotvu, lze za všech okolností žít čestně a podle pravdy.

FB AB

A právě tady paralely s rokem 1860 nezbytně končí. Na dnešní americké politické scéně není ani náznak nového Lincolna, který by dokázal neuhnout v boji o fakta a jejich pravdivou interpretaci a proti ruským dezinformacím, přičemž by měl zároveň v sobě sílu podat v okamžiku vítězství ruku druhé straně.

Nikdo z nás neví, zda vyhraje Donald Trump nebo Joe Biden, kdo vyjde vítězně z hlasování sboru volitelů a kdo vstoupí do Bílého domu v lednu příštího roku jako prezident. Vzdejme se ale předem iluzí, že se k sobě vítězný a poražený tábor začnou chovat slušně. V tom je zásadní rozdíl mezi americkou krizí tehdy a dnes.

Stačí se podívat na pár osobností z Lincolnovy doby. Tak například Roger Taney, předseda Nejvyššího soudu. Byl sice hlavním autorem zavrženíhodné kauzy Dred Scott v. Sandford, ale pak to byl právě on, do jehož rukou složil Lincoln svou prezidentskou přísahu. Taney, jižan z rodiny otrokářů, Lincolnovy hodnoty odmítal, ale jako prezidenta ho ctil, protože uznával výsledek voleb. Naproti tomu Trump předem varoval, že pokud nevyhraje on, nebude prý výsledek legitimní.

Nebo už zmíněný viceprezident John Breckinridge. Byl ze státu Kentucky a jižan tělem i duší. V době občanské války se stal generálem a později též ministrem obrany Konfederace. A přesto právě on zajistil, že výsledky hlasování ve sboru volitelů byly v únoru 1861 Senátem, jemuž předsedal, potvrzeny, čímž se Lincoln stal zvoleným prezidentem. Jeho respekt k pravdě a posvátnosti voleb byl silnější než jeho osobní zájmy. Na rozdíl od dnešní doby byly tehdy smysl pro čest a úcta k empiricky ověřitelným skutečnostem běžnými kvalitami.

***

Skláním se před horníkem ze Západní Virginie, jemuž zavřeli důl, před nezaměstnaným ocelářem z Pensylvánie či propuštěným dělníkem z Fordovy továrny, který nechápe, proč Američané kupují japonská auta. Ti všichni asi volí Trumpa, protože jim (podvodně) slíbil, že vrátí hodiny dějin o desetiletí zpět, do doby, kdy jim svět ještě dával smysl. Zatím jsem ale v sobě nenašel pochopení pro ty, kdo pomáhají zahlcovat veřejný prostor lhaním ruských manipulátorů. Od voleb roku 2016 se nám vytýká, že příliš věříme průzkumům veřejného mínění. Není to tak úplně pravda. Naší skutečnou chybou je, že jsme nikdy nedocenili zášť, rasismus, hrubost a možná i krutost, které se zabydlely v tolika lidských duších.

Igor Lukeš je historik a univerzitní profesor, působí na Pardee School of Global Studies, Boston University, kde se zabývá politickými dějinami střední a východní Evropy a Ruska.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner