Amerika požehnala sňatkům gayů. Je to inspirace?

Eric Drooker

Spojené státy žijí od pátku přelomovým rozhodnutím Nejvyššího soudu, podle něhož mohou stejnopohlavní páry ve všech padesáti státech uzavírat manželství. V ulicích velkých měst je živo, pro LGBT komunitu sexuálních menšin jde o největší úspěch za dlouhá léta. Dojde v příštích letech k podobné změně i u nás? Registrované partnerství totiž pro gaye a lesby rozhodně výhodným řešením není.

Láska zvítězila, těší Obamu

Páteční usnesení Nejvyššího soudu USA bylo maximálně těsné. Devítičlenný senát rozhodl ve prospěch sňatků homosexuálů v poměru pěti ku čtyřem. Na to se však historie ptát nebude, a Američané tak slaví vítězství lásky. Ještě během pátku se k verdiktu vyjádřilo několik tamních politiků včetně prezidenta Baracka Obamy. „Když se bude se všemi Američany jednat rovnocenně, budeme všichni svobodnější.“, řekl Obama, který vidí v rovnosti manželství vítězství Ameriky. Podobně pozitivně komentovali rozhodnutí i další politici, například starostové Chicaga a San Francisca. Opačné reakce zněly jen z konzervativních křesťanských kruhů.

Reakcí na rozhodnutí byly plné sociální sítě. Na Twitteru lidé oceňovali zejména soudce Anthony Kennedyho, který se za práva homosexuálů zasazuje dlouhodobě. Tim Cook, šéf počítačového gigantu Apple, v pátek po poledni napsal, že „Dnešek je vítězstvím rovnosti, vytrvalosti a lásky“. V podobném smyslu se vyjádřila i kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová: „Jsem pyšná, že můžu slavit historické vítězství rovnosti manželství a odvahu a odhodlání Američanů z LGBT, kteří jej udělali možným.“

Registrované partnerství je k ničemu

Nyní je třeba se zamýšlet, jestli jednou k podobnému kroku přistoupí i Česká republika. Zatímco ve Spojených státech se lidé stejného pohlaví můžou brát a v některých státech si i společně osvojit dítě, v Česku známe zatím jen ne příliš lákavý institut registrovaného partnerství a adoptovat dítě můžou pouze jednotlivci mimo registrované partnerství. Právě povolení registrovaného partnerství může působit jako vstřícný krok vůči homosexuálním párům, které touží po manželství, nicméně alespoň ve své současné úpravě přináší partnerům spíše potíže než výhody. Na rozdíl od klasické svatby totiž neřeší majetkové záležitosti, znemožňuje osvojení dítěte a jeho zrušení bývá mnohdy složitější než rozvod heterosexuálního páru. I z těchto důvodů evidovaly loni v srpnu úřady jen 1812 dvojic v registrovaném partnerství a není se co divit, že páry gayů a leseb tato možnost zpečetění vztahu vůbec nepřitahuje.

Homosexuální páry mnohdy touží po možnosti společné výchovy dětí, nemá pro ně tedy smysl vstupovat do registrovaného partnerství. I proto je třeba tuto nedořešenou otázku dále otevírat. Klasická heterosexuální rodina s dětmi je samozřejmě společenský ideál a pro výchovu dítěte jde o nejlepší prostředí. Nicméně v případech, kdy je na výběr už pouze mezi adopcí dvěma partnery stejného pohlaví a ústavní péčí, shodují se nejen psychologové na tom, že dítěti se mnohem lépe bude žít se dvěma tatínky nebo dvěma maminkami než s jednou tetou pro dvacet dětí v dětském domově.

Jsme stále homofobní?

Do diskuse o gay adopcích i případné možnosti uzavírání stejnopohlavních manželství do jisté míry vstupuje i otázka, na kolik je česká společnost homofobní. Vzhledem k faktu, že většina české populace je ateistická, nejsou u nás na rozdíl od zemí západní Evropy příliš hluboko zakořeněny principy a zásady klasické rodiny křesťanského střihu. Důkazem budiž statistiky rozvodovosti, která je u nás velmi vysoká. Stále nás však silně zasahují stereotypy komunistické propagandy. Komunisté sexuální menšiny potlačovali a až po revoluci se homosexuálové mohli přestat bát, že budou za svou orientaci trestáni. Není pravdivý ani mýtus, že trestnost homosexuality byla zrušena v roce 1961. Trestní zákoník z této doby zakazuje pohlavní styk s osobou téhož pohlaví mladší 18 let, sex muže s mužem či ženy s ženou za úplatu a rovněž pamatuje trestat ty, kdo „stykem s osobou stejného pohlaví budí veřejné pohoršení“. Zejména poslední bod dokázali komunisté při své kreativitě pochopitelně vztáhnout téměř na kohokoli.

Ačkoli jsme dnes již takřka 26 let svobodní a můžeme se s osobami stejného pohlaví stýkat, jak chceme, valná část tuzemské společnosti je stále vůči homosexuálům, bisexuálům či transsexuálům stále apatická, to nepopírejme. Dokud Češi tento svůj blok nepřekonají a nedají zapomenout na hloupost, se kterou jim homosexuály démonizovala komunistická totalita, pravděpodobně nemůžeme další kroky směrem k rovnosti manželství či adopci homosexuálních párů očekávat.

Oliver Adámek

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]