KOMENTÁŘ / Nejnudnější věcí na světě jsou pravděpodobně průzkumy veřejného mínění. Ty už dlouhodobě potvrzují dominanci hnutí ANO, na dalších příčkách se s velkým odstupem – a v intervalech statistické spolehlivosti – střídají ODS, Piráti a SPD. S blížícími se volbami a v podstatě zamrznutými preferencemi politických stran se nabízí legitimní otázka. Když voliči odmítnou strany vládní pětikoalice a volby ovládne hnutí ANO, s kým bude jeho majitel Andrej Babiš vůbec spolupracovat? Tady to totiž začíná vážně drhnout.
Pro českou politiku dnes platí dvě věty, které jsou absolutní a současně se zcela vylučují. Hnutí ANO by dnes zřejmě vyhrálo nejbližší parlamentní volby, především díky Babišovi. Vítězné politické hnutí by však dnes nemělo šanci sestavit většinovou vládu, především opět díky Babišovi.
Pozor na „defializaci“ ODS
ANO má skutečně dlouhodobě stabilizované preference a velice odhodlané a mobilizované voliče. Ale způsob, jakým Babišovo hnutí dělá politiku, ruku v ruce s dlouholetou zkušeností s jeho lídrem, znamenají pro nadějné politické „nevěsty“ jediné. A to politický pád, konec v parlamentu a marginalizace.
Jestliže si to někteří regionální bossové ODS chtějí zkusit, samozřejmě mohou. Hojně slibovaná mytická „debabišizace“ sice ještě ani po dvou letech vládnutí pětikoalice nezačala, ale „defializace“ občanských demokratů by byla v tomto ohledu určitě fatální. Pozor, ne až tak pro premiéra a současného šéfa strany Petra Fialu, ale pro celou ODS.
Okamura, plyšáci a voliči
A nejde jen o občanské demokraty. Proč by měl Tomio Okamura vstupovat do nové vlády s Babišem, když podnikatelský projekt s názvem SPD skvěle funguje jako opoziční parlamentní strana? Bez jakékoliv politické a personální zodpovědnosti za výkon v exekutivě a především s pravidelnými příjmy ze státního rozpočtu. Vstup do vlády by znamenal jedno jediné. Odkrytí programové a personální mizérie Okamury a jeho členů.
Na rozdíl od Babiše, Okamura nepotřebuje vládnout. Politické podnikání s nenávistí a komplexy méněcennosti konstantně fungují ve všech postkomunistických zemích. Je to jako cestovka pro plyšáky. Plníte lidem iluze o něčem, co nikdy neuvidí. Jak plyšáci, tak voliči SPD si totiž nikdy nebudou stěžovat. Běžný plyšák nemluví a běžný volič SPD omluví, že v opozici přece nic dělat nemůže.
Faktor Petr Pavel
SPD samozřejmě může příležitostně podporovat menšinovou vládu hnutí ANO. Něco takového však opomíjí nový klíčový faktor příštích parlamentních voleb. Tím je prezident Petr Pavel. Ten může, ale také nemusí pověřit sestavením nové vlády matematického vítěze voleb. Může si vybrat toho, kdo mu na Pražský hrad přinese garanci nadpoloviční většiny v poslanecké sněmovně. Babiš tak pravděpodobně půjde přesně tam, kde skončil po parlamentních volbách v roce 2021. Do opozice, doplním raději pro všechny ironické škarohlídy.
Hnutí pro všechny a pro nikoho
Jasně národně-populistické hnutí se hlásí ústy Babiše nadále ke koncepci catch-all-party, tedy hnutí pro všechny. To však při pohledu na silně rozdělenou a polarizovanou společnost a politickou scénu už dávno neplatí. Naopak, osoba a osobnost Babiše je tou pomyslnou demarkační linií, díky svému bezskrupulóznímu politickému stylu a silně iritujícím osobnostním indispozicím.
Hnutí ANO je tu sice pro všechny, ale nikomu ze svých voličů dnes nemůže slíbit to nejdůležitější. Plnění a splnění volebních slibů a programu. Babiš jednoduše nemá s kým sestavit vládu a vládnout. Okamura nemůže z existenčních důvodů, jakákoli strana dnešní vládní pětikoalice by se musela dočista zbláznit a bianko šek na menšinovou vládu ANO už žádný „druhý“ Miloš Zeman nevystaví.
Ano, bude líp. Ale ne nevyhnutelně pro hnutí ANO. Pro jeho voliče je to sice tajemství, pro všechny ostatní ale velice dobrá zpráva.