Premiér Andrej Babiš na stavbě mostu Doubí v Karlových Varech FOTO: FB AB
FOTO: FB AB
Premiér Babiš si libuje v megalomanských plánech. Vedle zbytečné vládní čtvrti za 10 miliard korun oprášil už loni avizovaný Národní investiční plán, když ještě navýšil plánované investice do veřejné sféry na 5 bilionů korun. Toto budovatelské úsilí je ale jen marketingovou chimérou, na kterou nejsou peníze ani reálné možnosti.
České stavebnictví zpomaluje svůj výkon stejně jako celá ekonomika. Státu se nedaří zrychlovat výstavbu dálnic a v této situaci přichází premiér Babiš s upgradovaným Národním investičním plánem. Poprvé ho představil před rokem na konferenci Setkání lídrů českého stavebnictví, když do něj zahrnul 17 tisíc investičních projektů v celkovém objemu 3,5 bilionu korun do roku 2030. Jen do konce volebního období se mělo prostavět 1,2 bilionu.
Co říkáme, to uděláme
Plán vznikl shromážděním požadavků veřejné sféry během loňských výjezdů Babišovy menšinové vlády po regionech a záměrů jednotlivých resortů, obcí a krajů. V médiích byly „prodávány“ bohulibé projekty typu rychlobruslařského stadionu pro Martinu Sáblíkovou, slibovaného už před deseti lety expremiérem Paroubkem, výstavba nových nemocnic, stadionů, galerií, koncertních sálů, knihoven… Dodnes se nepohnuly z místa.
Klíčovou součástí těchto grandiózních plánů byl loňský slib bývalého ministra dopravy Dana Ťoka dostavět chybějících 830 kilometrů dálniční sítě do roku 2030, ačkoli téhož roku zprovoznil jen 3,7 kilometru. Představa ročně dostavět v průměru 70 kilometrů dálnic se dramaticky rozchází se skutečným stavem. Nejvyšší kontrolní úřad varuje, že při současném tempu výstavby nebude páteřní síť komunikací hotova ani v roce 2050.
„Důležité je, aby to, co říkáme, jsme i udělali, a my pro to děláme maximum,“ říkal tehdy Babiš, a ostře se vymezil proti předchozím politickým reprezentacím. „Chceme posunout státní investice ze stavu neřízeného chaosu do stavu, kdy je investiční politika transparentní, s dlouhodobou vizí,“ tvrdil, dodnes však za minulými vládami zaostává.
Nic jsme neslíbili
Tyto velikášské záměry mají háčky. Premiér dosud nepředstavil seznam konkrétních projektů a jejich náklady, ačkoli to poslancům sliboval už počátkem letošního roku. Nevysvětlil, kde na tyto velkolepé vize vezme peníze, zvláště když je podíl investic ve státním rozpočtu stále nižší než v době ekonomické krize. A jinak než z kapes daňových poplatníků, které nejsou bezedné, to nepůjde.
Když opoziční poslanci požadovali zveřejnění dosud utajeného Národního investičního plánu, začal Babiš dokonce couvat.
„My jsme nic neslíbili,“ tvrdil v březnu. „Já jsem slíbil jen dvě věci: magnetickou rezonanci v Kroměříži a mateřskou školku v Semilech. Je jasné, že nejsme schopni investiční plán zrealizovat, byl to plán na dvanáct let,“ přiznal, když do té doby marketingově vytvářel očekávání rekordního stavebního boomu.
Nebudete stíhat
Premiér Babiš nyní ideu Národního investičního plánu ještě vylepšil, když na stejné akci o rok později hovořil už o 20 tisících projektech za ohromujících 5 bilionů korun. Hodlá je představit do Vánoc. To by znamenalo zhruba ztrojnásobit současné výdaje na investice, což se vymyká i z rámce běžných slibů, které nemají s realitou nic společného.
„Nebudete stíhat,“ slíbil premiér zástupcům stavebního sektoru. „Jsem přesvědčen, že se postupně vracíme do časů první republiky, kdy jsme byli na špičce i Evropy i světa,“ dodal optimisticky, aby to slyšeli zejména jeho skalní voliči, kteří mu uvěří doslova vše.
To se odehrává poté, kdy šéf ANO potřebuje napravit pošramocenou image po oslavách 30. výročí pádu komunismu, které pro něj nedopadly nejlépe. Slibuje kvanta práce z veřejných prostředků, ačkoli se zhoršuje ekonomický vývoj, z čehož vyplývají nižší daňové příjmy.
„Aktuálně očekávaný nástup hospodářské recese je zákonitým jevem. Otázkou je pouze to, kdy nastane, jak hluboce a s jakým časovým průběhem postihne konkrétní průmyslové obory. V současnosti již zaznamenáváme varovné signály, například z hutního průmyslu,“ uvedl na konferenci generální ředitel Pozemního stavitelství Zlín Miroslav Lukšík.
Světová špička?
České stavebnictví zpomaluje růst. Podle studie analytické společnosti CEEC Research příští rok vzroste o 1,7 procenta, v roce 2021 už jen o půl procenta. V ohrožení budou především malé a střední firmy. Podle Babiše se ale naše země vrací na špičku Evropy a světa. V době, kdy se výkon domácího stavebnictví meziročně propadl o devět míst na 17. příčku žebříčku v rámci porovnání 26 zemí EU.
O nereálnosti Babišových plánů nejlépe svědčí situace ve výstavbě páteřních komunikací. Ťokovy chiméry musel korigovat jeho nástupce Vladimír Kremlík, který přiznal, že příští rok bude dokončeno pouze 21 kilometrů dálnic. Typickým příkladem nárazu na fakta je prodloužení výstavby dálnice D11 k polským hranicím o čtyři roky.
Tyto výsledky stále velmi zaostávají za výstavbou dopravní infrastruktury před ekonomickou krizí, kdy bylo mezi roky 2006–2010 za Topolánkovy vlády zprovozňováno v průměru 56 kilometrů dálnic ročně.
Marketingová bublina
Výstavba páteřních komunikací je u nás dvakrát pomalejší než v okolních státech. Zatímco v žebříčku Světové banky se Česká republika loni propadla o šest míst na 41. místo v porovnání zemí s nejlepšími podmínkami pro podnikání, v podmínkách pro získání stavebního povolení figuruje dokonce až na 157. místě.
Vláda slibuje, že výstavbu zrychlí přijetím nového stavebního zákona a rychlejším vyvlastňováním pozemků. Tak jednoduché to ale nebude, protože záměry ministrů ANO Kláry Dostálové a Vladimíra Kremlíka narážejí už v připomínkovém řízení, mimo jiné na Legislativní radu vlády. Jestli skutečně přispějí ke zrychlení a zjednodušení výstavby a naopak ji neprodraží, je zatím nejasné.
Národní investiční plán je typickým příkladem, jak funguje virtuální realita hnutí ANO. Na počátku je vytvořena marketingová bublina, jak najednou bude všechno šlapat mnohem líp než ve staré éře neschopných nemehel. Při bližším ohledání zůstane jen kolekce prázdných a nesplnitelných slibů.
