Zemní plyn slouží v dnešních dnech jako předmět vydírání Evropské unie a vyspělého západního světa Ruskou federací. Ruský diktátor Putin si je vědom svého silného postavení na trhu s komoditami a snaží se tohoto stavu využívat formou hrozeb vůči sankcím, které proti němu a celému Rusku byly uvaleny.
Zemní plyn je významnou komoditou využívanou k vytápění v průmyslu a zejména v domácnostech. V dnešní podobě energetického mixu je jeho používání nevyhnutelné, i přestože se k výrobě elektrické energie používá v menšinovém množství. Závislost Evropy na plynu se stala již před současnou válkou na Ukrajině velkým tématem a prakticky kvůli ní byl zřízen soubor směrnic Green Deal, který měl minimalizovat závislost hlavně na ruském plynu. Přímým dokladem této politiky EU bylo zavedení bodu do zelené taxonomie EU, podle kterého se státy měly připravit na omezování zemního plynu a vytvoření jakéhosi hybridního systému, kde mělo být vytápění plynem pouze ze 70 % a zbylých 30 % měl tvořit vodík, přičemž se tento poměr měl měnit a používání plynu tak mělo být dále omezováno.
Vodík jako substitut ruského plynu
Od poměrně ambiciózního plánu na zavedení povinnosti vytápět budovy vodíkem, který by pravděpodobně ztroskotal na vývoji vodíkové technologie, se nakonec ustoupilo. Vodíková technologie by pro zavedení 30procentní kvóty nebyla dostatečná a do roku 2026 by se rozhodně nestihla vyvinout do takové úrovně, aby byl systém navrhovaný Evropskou komisí implementovatelný.
Eurokomisaři a europoslanci dlouhodobě progresivně podporují zasazení vodíku do energetického mixu každé z členských zemí. Jejich postoje však budou muset být přehodnoceny, protože prioritou po válce na Ukrajině pravděpodobně nebude snaha o dekarbonizaci Evropy, ale o její energetickou soběstačnost. V aktuální situaci je spoléhání se na vodík jakožto substitut plynu absolutně utopickou představou.
Zemní plyn z Norska a severu Afriky
Jedinou případnou náhradou ruského plynu je možnost odebírat tuto komoditu z Norska a severu Afriky. Jedná se o výhodnou variantu vzhledem k minimalizaci politického rizika, i přestože se může africká oblast na první pohled zdát jako riziková.
Výraznou změnu primárního dodavatele plynu do Evropy pocítí koneční odběratelé, zejména Češi, kteří zažijí další, na první pohled nekonečné zdražování. Cena vytápění budov by se teoreticky dala snížit spalováním mazutu a uhlí, což však není v souladu se zájmy Evropské unie. Jednotlivé orgány EU tak čeká dlouhé vyjednávání o budoucnosti energetiky. Velké slovo při jednání budou mít bezpochyby europoslanci a komisaři z Německa a Polska, kteří jsou velkými odběrateli ruského plynu. Ten se na jejich spotřebě podílí z 50 až 75 procent.
Výhodnou pozici pro vyjednávání má i Česká republika. Naše letošní předsednictví v Radě EU může vyvolat politický tlak na omezení dodávek z Ruska a mezitím taktéž přizpůsobit individuální podmínky pro Česko, protože to je na ruském plynu závislé ze 100 %. Osud české energetiky v oblasti zemního plynu nyní závisí na ministrovi průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi a ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi, kteří by měli české občany v těžkých chvílích podržet. Vyjednání výjimek týkajících se prodloužení možnosti spalování uhlí v rodinných domech a přívod tepla do sídlišť z uhelných zdrojů a spalování mazutu by taktéž přišlo vhod. Jasné je, že od původního plánu EU se bude muset rychle ustoupit, nebo to zaplatí střední vrstva obyvatel.
Uzavření ventilů ve velmi brzké době
Zásoby plynu pro Českou republiku vydrží přibližně 40 dní. Vzhledem k rostoucímu počtu států, jež se přidávají k sankcím vůči Rusku, lze očekávat uzavření ventilů ve velmi brzké době. Největším problémem plynové infrastruktury je její nedokonalá rozvinutost oproti té ropné. Jedno je jasné, o dodávkách plynu z mimoruských zdrojů je nutno jednat ihned, nebo se evropská města mohou připravit na mrazivé noci. Jedinou výhodou je načasování situace, neboť se většina Evropy nachází na konci topné sezóny. To však neplatí o severnějších oblastech Švédska či Finska, které mohou na pomalé jednání evropských diplomatů doplatit.
Projekt Nord Stream 2
Přerušením obchodních styků Evropy s Ruskou federací končí i úvahy o realizaci projektu Nord Stream 2. Tento projekt by měl výrazný dopad na ceny energie v Evropě, protože měl zdvojnásobit dosavadní kapacitu plynovodu Nord Stream 1. Prvotní nelibost německého kancléře Olafa Scholze k odstřižení Ruska od bankovního systému SWIFT byla do jisté míry spojena s realizací tohoto projektu, protože zvýšení dopraveného plynu by rapidně snížilo náklady na drahé a nedostupné německé bydlení. Nord Stream 2 by měl pozitivní dopady i na české domácnosti, ovšem z důvodu ruské expanzivní politiky budeme sledovat opačný vývoj v cenách energií.
Cesta k energetické nezávislosti bude sice trnitá a drahá, ale věřím, že se podaří dosáhnout kýženého výsledku a zbavit se závislosti na Ruské federace spolu s ambiciózním Green Dealem. Evropská unie má před sebou důležitou misi, kterou je ukázat občanům, jak důležité je být její součástí.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice.
