Vysvětlovat něco stoupencům konspirací je dost marné, jak se přesvědčil každý, kdo ke svému následnému zoufalství do nějaké debaty s nimi vstoupil. Kolem výročí 11. září se opět oprášil starý repertoár, který připomíná teorie o tom, že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci a všechno natočili ve filmových studiích. Že by bylo obtížnější takový podfuk vytvořit, než na Měsíci skutečně přistát, s tím si lidé hlavu nelámou.

Konspirativci využívají každé nejasnosti, které se u historických událostí nutně vyskytují. Pokud dostanou nějaký argument, reagují protiargumentem, nebo se aspoň vytasí s tvrzením, že všichni jako ovce podléhají „mainstreamu“ a jen pár jasnozřivých má plné osvícené poznání.

Předem je potřeba říci, že některé konspirace skutečně existují. Ne všechny jsou odhaleny hned, některé nejsou odhaleny nikdy. Dopouštějí se jich nejen všelijaké tajné spolky, ale i demokratické vlády. Většinou se ale jedná o záležitosti, jako jsou různé tajné kšefty se zbraněmi, zneužívání tajných služeb, tajemní kompromitujících momentů ze života politiků a podobně. To je ovšem něco kvalitativně jiného, než teorie o velkých spiknutích, při kterých dochází k vraždám tisíců lidí, nebo fámy o tom, že vlády tají zprávy o existenci mimozemšťanů.

Jako případ fámy se dlouho uvádělo tvrzení, že francouzský prezident Mitterand má rakovinu. Nakonec se ovšem ukázalo, že ji skutečně měl a tajilo se to. Po aféře Watergate zákonitě klesla důvěra v politické autority, stejně jako po několika neúspěšných válkách v dalekém zahraničí. To všechno ale neznamená, že by někdo měl vládu USA považovat za organizátora vražd tisíců vlastních občanů.

Ohledně pádu obou budov WTC a třetí budovy, která se zřítila později, už vznikl nepřehledný kolotoč názorů a protinázorů, který je zcela nepřehledný, což samozřejmě konspirativcům vyhovuje. Jejich metodou je totiž používání nepřímých „důkazů“  a spekulací. Přímý důkaz není za patnáct let ani jeden. Na spiknutí tohoto typu by se muselo podílet několik tisíc lidí, museli by dělat věci, které by nemohly uniknout pozornosti, třeba jako mravenečkové nanosit výbušniny do všech tří budov a nikdo by nesměl nic prozradit. Že by někdo nepřišel s nějakým odhalením, je zcela nepravděpodobné. Jenže zatím nebyl ze spiklenců chycen za ruku ani jeden. Konspirativci mohou namítnout, že se všichni bojí, aby nebyli zavražděni CIA. To je ale argument asi stejné váhy, že nikdo neviděl ty ufony z Rosswellu, co má americká vláda naložené v lihu. Ukázat je přece nejde, protože jsou schovaní.

Základní slabinou celé teorie je to, že i kdyby chtěla americká vláda provést nějaké spiknutí, nevymyslí si komplikované představení se čtyřmi unesenými letadly. Pro vstup USA do první světové války stačilo potopení parníku Lusitania v roce 1915. Pokud by chtěl prezident Bush záminku pro zásah v Afghánistánu, stačilo by mnohem méně. Ironicky se dá ještě dodat, že kdyby uměla vláda USA takové pikle, našly by se chemické zbraně v Iráku dva dny po invazi v hojném počtu.

Nejjednodušší je, vzít část za celek a podívat se na jeden konkrétní případ, který nesmyslnost konspiračních bajek jasně ukazuje. To je případ letadla, které 11. září narazilo do budovy Pentagonu. Podle stoupenců spiknutí to ale nebyl Boeing 757, co budovu poškodilo, ale nějaká raketová střela nebo mnohem menší letadlo. Argumentují tím, že díra v budově byla menší, než rozměry letadla, že se nenašly trosky, že Boeing nikdo neviděl a nezachytily ho bezpečnostní kamery. Česká verze jedněch konspiračních stránek je třeba zde.

Celá diskuse by se dala utnout hned na začátku prostou otázkou, kde tedy je ten Boeing, který odstartoval a do Pentagonu údajně nenarazil. Když není tam, musí být někde jinde. Ale kde? Na to mi jistý známý astrolog, který tuto teorii zastává, odpověděl, že to mám přece vědět já, když se tak ptám.

Jak se tehdy všechno odehrálo? Boeing 757-223  letu 77 odstartoval 11. září z Washington Dulles International Airport a letěl do Los Angeles. Letadla se pětatřicet minut po startu (mezi 8.51 až 8.54, zmocnilo pět únosců. Posádku a cestující zahnali do zadní části letadla. Někteří z cestujících, aniž o tom únosci věděli, telefonovalo svým blízkým. Například stewardka Renee May volala své matce a sdělila jí, že jsou uneseni. Mluvila s ní asi dvě minuty. Další telefonát měla Barbara Olson. Konspirativci si s tím ale vědí rady. Barbara Olson byla unesena, v letadle vůbec nebyla, její manžel střídavě uváděl, že volala z palubního telefonu a ze svého mobilu, je mrtvá a její tělo bylo hozeno do moře, je stále živá a byla součástí spiknutí, hlas v telefonu byl pozměněn pomocí příslušných technologií. Můžete si vybrat. Jistý Dean Hartwell ve svých knihách tvrdí, že dvě z letadel vůbec neodstartovala a dvě další tajně přistála. A všichni ti cestující? To byli jen pěšáci ve velké hře.  „Byli prostě agenti a dostali nové identity.“ a je to, všechno se tím asi vysvětluje, jak by řekl poručík Columbo. (Všichni víme, jak to ve skutečnosti vždycky myslel.)

8.54 se letadlo začalo odklánět od normálního kurzu, 8.56 byl vypnut takzvaný transpondér, který umožňuje letadlo identifikovat. Letadlo bylo znova po ztrátě na radaru identifikováno Dullesovým letištěm. Protože letělo a klesalo rychle, mysleli si kontroloři, že je to vojenské letadlo. Kontroloři na Reaganově letišti se ptali pilota letadla C-130 Hercules, které se nacházelo v blízkosti. Pilot  Steven O´Brian jim potvrdil, že vidí stříbrný Boeing 757 nebo 767. Pak viděl velkou ohnivou kouli a nahlásil, že to vypadá, jako kdyby letadlo narazilo do Pentagonu. K tomu došlo v 9 hodin, 36 minut a 46 vteřin.

Letadlo viděli očití svědci, na místě se našly trosky, části oděvů, těla obětí, předek letadla je zachycen je na jednom záběru bezpečnostní kamery. Mezi troskami byl motor, černá skříňka.

Expert na exploze Allyn E. Kilsheimer, který se jako první „structural engineer“ dostavil na místo katastrofy, tvrdí, že si je naprosto jistý, že do budovy narazil Boeing. „Viděl jsem stopy křídla letadla na čelní stěně budovy. Sebral jsem části letadla se znaky aerolinek. Držel jsem v ruce části zadní sekce a našel jsem černou skříňku.“ pořídil také fotografie. „Držel jsem v rukou části uniforem posádky včetně části těl OK?“

Přes všechny záznamy a fyzické důkazy konspirativci trvají na  svém, nezdá se jim velikost otvoru v budově (podle expertů se ovšem letadlo proměnilo po nárazu spíše v hmotu s vlastnostmi kapaliny), tvrdí, že nalezený motor se u tohoto typu nikdy nepoužíval (jenomže zrovna u této verze společnosti AA se používal), že některá okna v Pentagonu zůstala nerozbitá (jsou to speciální okna, která mají dlouhodobě odolávat tornádu), že je otvor příliš malý (jeno křídlo zachytilo o zem, druhé se odtrhlo v okamžiku nárazu a tak dále. (Podrobněji zde.)

Racionální debata je pak zbytečná.

A hlavně, kde tedy ten Boeing vlastně je? Tak v hlavách některých lidí určitě není. Ono tam toho totiž asi vůbec mnoho není.