Vojtěch Filip a Josef Skála FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Za komunistickou stranu letos do poslanecké sněmovny kandiduje i jedna velmi výrazná a nepřehlédnutelná postava – bývalý místopředseda KSČM Josef Skála. Pokud o někom lze bez jakýchkoli pochybností tvrdit, že je stará struktura, je to právě Skála, který vstoupil do Komunistické strany Československa už v roce 1970.
Myšlenkový svět Josef Skály i slovník, který používá, je nevšedním úkazem dokládajícím to, že i dnes vedle sebe existují různé paralelní vesmíry, které spolu nemají skoro vůbec nic společného. Skála do svého způsobu uvažování i vyjadřování nejnověji nechal nahlédnout v rozhovoru pro komunistické Haló noviny, kde se rozpovídal nejenom o své kandidatuře do dolní komory parlamentu, ale hovořil také o situaci, ve které se aktuálně nacházejí komunisté i levice jako taková.
Na otázku, jak znovu získat podporu voličů, tak komunista Skála odpovídá: „Oporou komunistické levice je třídní sounáležitost. Tady však nastal velký paradox. Faktických proletářů je víc než kdy dřív. Těch, kdo se za ně mají sami, však rekordně málo. Má to i vážné objektivní příčiny. Ano, i v atomizaci pracovních kolektivů, jejichž společný zájem bil do očí. Ve stále příkřejších rozdílech mezi metropolemi a nemalou částí venkova. Tím méně přehledná je i mapa třídních zájmů a rozhraní. Společný zájem všech, koho už nic lepšího nečeká, je o to naléhavější. Rodí ho třídní válka velkokapitálu. Vede ji nejen proti »modrým«, ale i většině »bílých límečků«,“ zdůrazňuje Skála.
Pozastavuje se nad tím, že i miliardář Warren Buffett hovoří o „třídní válce“, podle Skály je tím absurdnější, pokud si stejnou optiku zakazuje levice. A někdejší místopředseda KSČM k tomu hned dodává: „Levici polije živou vodou jen politika, jež bude v marxismu »doma«. Až se ho znovu zmocní na úrovni úchvatné katedrály poznání, a ne omšelých taháků ke zkoušce z »marxáku«. Jedině to lidem objeví jejich skutečný zájem. Především celou pravdou o žábě na prameni, která ho dusí. Spektrum, jehož se to týká, je širší než kdy dřív. Tím víc je i těch, komu pomůže už jen politika, komunistická se vším všudy. Doba jí vyráží naproti. V míře a tempem nevídaných od poloviny 40. let.“
Samoděržaví parazitní renty
Ty řádky jsou stejně bizarní jako fascinující. Neuvěřitelná je jejich kadence, volba slov, jejich řazení i celkový význam. Josef Skála je dnes komunistický ideolog, který nemá konkurenci, nebo minimálně srovnatelně viditelnou, aktivně působící navenek a stále velmi ambiciózní.
Stačí si jen opakovat Skálova slovní spojení a kroutit hlavou nad tím, kam na ně někdejší místopředseda komunistické partaje chodí: úchvatná katedrála poznání, omšelé taháky ke zkoušce z „marxáku“ či celá pravda o žábě na prameni. A ve zbytku rozhovoru najdeme mnohé další: liberální či klerikální jezinky, tunelářský převrat je velký kazisvět, samoděržaví parazitní renty, jaderné hřiby však děsí i „stranu války“, lomcuje s páteří kapitalismu. A tak by se dalo pokračovat.
Skála, který figuruje na pátém místě kandidátní listiny Komunistické strany Čech a Moravy, se v minulosti několikrát neúspěšně ucházel o post předsedy KSČM a pravidelně kandiduje do sněmovny. Sice až na výjimky sklízí samé prohry, ale tím se nenechává odradit a stále je velmi činný, což popisuje i v rozhovoru pro Haló noviny.
Komunistický šikula ze Štětí
Ke své volební kampani tak uvádí: „U mne nejde o sezonní brigádu. K široké veřejnosti se obracím i jindy. Například v TV Petr Bureš. Vede ji komunistický šikula ze Štětí. Lidé nás sledují v přímém přenosu i ze záznamu. Na YouTube, sociálních sítích i několika webech. Jednou týdně tu zpovídám některou z osobností, od níž se lidé dozvědí to, co jim zatlouká erár i presstituce,“ vysvětluje pravověrný komunista.
A pokračuje: „Rád chodím i do několika nezávislých rozhlasů, TV Praha a Parlamentních listů. O názor stojí řada zahraničních médií. Včetně těch, co mají i českou mutaci. Zvát mne začala i »Xaverova« XTV. Takhle se dosáhne mnohem dál, než letáky před obchoďákem.“
Vraťme se ale ještě ke Skálově úvaze o vedení třídní války, o tom, jak lidem ukázat jejich skutečný zájem, a že levici a komunisty polije živou vodou jen politika, která bude doma v marxismu. Slovy samotného Josefa Skály nejde o nic jiného než o „jalové iluze“. Komunistickou stranu ani levici jako takovou samozřejmě nespasí návrat k učení Karla Marxe, a to ani když se ho zmocní na úrovni úchvatné katedrály poznání.
Skála ho líčí jako svatý grál, ke kterému jen stačí proniknout a postavit na něm svou politiku a zbytek se už stane tak nějak sám od sebe. Jenže staré recepty nefungují, což je dobře, protože to znamená, že se lidé aspoň v něčem poučili a jsou trochu dál. Nakonec nejlépe je to vidět na samém Skálovi, kterému nezbývá než chodit do TV komunistického šikuly ze Štětí a za svůj úspěch vydávat proniknutí do „Xaverovovy“ XTV, protože po něm a jeho návodech už zkrátka není poptávka.
