Přesně po 80 letech se v roce 2022 uskutečnila v Libni rekonstrukce útoku. FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
HISTORIE / K nejhorším postavám nacistické třetí říše patřil Reinhard Heydrich. Vysoce inteligentní, schopný a výkonný, bez morálky či etických zábran. Když se 27. září 1941 stal zastupujícím říšským protektorem v protektorátu Čechy a Morava, okamžitě odstartoval teror, který měl civilní obyvatele zastrašit a ukázat jim, kdo je v jejich vlasti pánem.
Období po Heydrichově nástupu vešlo do českých učebnic dějepisu jako tzv. první heydrichiáda. Během ní byl tvrdě zdecimován domácí odboj, který se rekrutoval převážně z řad vojenské organizace Obrana národa, byl také zatčen protektorátní předseda vlády Alois Eliáš, který udržoval zpravodajské kontakty s exilovou vládou ve Velké Británii i s domácím odbojovým hnutím.
Na druhou stranu Heydrich jako schopný politik věděl, že Čechy a Morava představují díky svému vyspělému průmyslu a schopným dělníkům pro nacistickou válečnou mašinérii nedocenitelnou základnu, a tak se snažil dělníkům ukázat „vlídnější tvář“ a nasadil tzv. „metodu cukru a biče“. Odbojné jedince a skupiny nechal popravit či v lepším případě zavřít do koncentračních táborů, loajální pracovní síly pak podporoval třeba zvýšením dávek potravin či kuřiva, ale také zavedením možnosti podnikové rekreace a dalším zlepšováním jejich životních podmínek.
Později vyšlo najevo, že 2. října 1941 Heydrich na Pražském hradě prohlásil, že „Čech nemá v tomto prostoru co pohledávat“ a že se nebude pokoušet „předělávat tuhle českou svoloč podle staré metody na Němce“. Definitivní vyřešení konečné české otázky však mělo být uskutečněno až po vyhrané válce…
Symbolický nástup
Heydrichův nástup byl z hlediska nacistů vskutku „impozantní“. Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy a hned o den později, zcela úmyslně a symbolicky na den českého národního patrona sv. Václava, vyhlásil stanné právo. Následujícího dne tak byli zastřeleni již dříve zatčení představitelé vojenské odbojové struktury Obrana národa, mezi nimi například generálové Hugo Vojta, Josef Bílý či František Horáček. V následujících dnech pak bylo zastřeleno mnoho dalších odbojářů z řad vojáků, sokolů i civilistů: např. pplk. Josef Balabán, mjr. František Pohunek, náčelník Sokola Augustin Pechlát a mnozí další.
Právě popravy armádních špiček spolu s rozsáhlým terorem jsou většinou historiků považovány za jeden z důvodů, proč byl Heydrich zvolen za cíl útoku skupiny Anthropoid.
Přípravy se sice poněkud protáhly a původně uvažovaný termín 28. října 1941, tedy den výročí vzniku republiky, nemohl být splněn.
Původním autorem plánu útoku na Heydricha byla londýnská exilová vláda. Z praktického hlediska byla celá akce zaštítěna Special Operations Executive neboli SOE, které dodalo materiál, vycvičilo parašutisty a zařídilo také jejich dopravení do protektorátu.
Do dnešní doby však stále není jasné, kdo vydal rozkaz k samotnému útoku. V úvahu připadají dvě možnosti – buď jej vydal prezident Edvard Beneš jako hlava exilové vlády, nebo plukovník František Moravec jako šéf československé rozvědky.
Cílem akce bylo ukázat nacistům, že ani sebevyšší funkce je neochrání od možnosti zemřít rukou porobeného národa. Neméně důležitým prvkem přípravy a provedení útoku bylo dokázat Britům, že Češi v protektorátu s nacisty nesouhlasí a aktivně je odmítají.
Češi nejsou kolaboranti
Přípravy odstartovaly již počátkem října 1941, kdy byla z vycvičených československých parašutistů vybrána dvojice Jozef Gabčík a Karel Svoboda, kteří vytvořili skupinu Anthropoid. Karel Svoboda se však při jednom z posledních cvičných seskoků vážně zranil a na Gabčíkovo přání byl nahrazen Janem Kubišem, jehož s Jozefem Gabčíkem pojilo hluboké přátelství.
Skupina byla nakonec vysazena až na samém sklonku roku 1941, kdy je do okupované vlasti dopravil letoun Handley-Page Halifax ze 138. perutě RAF, jehož kapitánem byl Ronald C. Hockey. A tak krátce po půlnoci 29. prosince 1941 dopadli na zmrzlé pole nedaleko Nehvizd u Prahy, přestože měli být vysazeni u Ejpovic u Plzně.
S pomocí domácích odbojářů především z řad Sokola se postupně přes Plzeň dostali do Prahy a mohli se plně věnovat přípravě svého úkolu. Jakýmsi hlavním štábem se jim, ale i dalším parašutistům, kteří v té době v protektorátu působili, stal byt manželů Marie a Aloise Moravcových v Biskupcově ulici na pražském Žižkově. Do domácího odboje byl zapojen i jejich syn Vlastimil, zvaný Aťa, zatímco druhý syn Miroslav sloužil v řadách československých pilotů v britském letectvu. Ve stejné ulici pak byla druhá, neméně důležitá adresa. Byt, kde žil jeden z hlavních organizátorů odboje v Praze – řídící učitel Jan Zelenka-Hajský. Na podpoře parašutistů se podílelo několik desítek dalších odhodlaných vlastenců.
Přípravy vyvrcholily přesně před 81 lety, 27. května 1942 v libeňské zatáčce nedaleko nemocnice Bulovka. Právě sem totiž krátce před devátou hodinou ranní přijeli na kolech Jozef Gabčík a Jan Kubiš.
Sice s problémy, ale nakonec úspěšně
Heydrich měl toho dne oproti běžným zvyklostem zpoždění, ale parašutisté z Anthropoidu se jej nakonec dočkali. Krátce po půl jedenácté do zatáčky dorazil ve svém černém Mercedesu 320C, který řídil SS-Oberscharführer Johann Klein. V prudké zatáčce musel řidič výrazně přibrzdit, což byla chvíle, kdy měli členové Anthropoidu zaútočit.
Reinhard Heydrich seděl na místě spolujezdce vedle řidiče. Útok byl zřejmě plánován tak, že nejprve dojde k útoku bombou a poté bude vše dokončeno střelbou ze samopalu. Jenže možná nečekaný Kleinův manévr, jímž se vyhýbal tramvajím, které se v místě objevily, způsobil, že jako první zaútočil střelec Jozef Gabčík. Jeho stengun se však zasekl, a tak teprve speciálně vyrobená puma, kterou na vůz vrhnul Jan Kubiš, Heydrichův mercedes zasáhla. Výbuch prorazil karoserii a vyvrátil dveře. Heydrich byl zraněn střepinou bomby.
Gabčík s Kubišem se po akci dali na útěk. Řidič Klein pronásledoval prchajícího Jozefa Gabčíka do ulice Na Zápalčí, zatímco výbuchem poraněný Jan Kubiš ujížděl na kole směrem do Libně. Oběma se se štěstím podařilo z místa činu zmizet.
Zraněný Heydrich byl dopraven náhodně projíždějící dodávkou do blízké nemocnice, kde přítomní lékaři konstatovali, že zranění je vážné, nikoliv však smrtelné. Během operace byla Heydrichovi odstraněna poraněná slezina a rána byla vyčištěna od nečistot, které do těla zanesla střepina Kubišovy pumy.
Heydrich byl poté umístěn v přísně střeženém a od všech ostatních pacientů vyklizeném pavilonu, kde se o něj starali výhradně němečtí lékaři. Zpočátku to pro nacisty vypadalo nadějně a zprávy naznačovaly, že se zastupující říšský protektor uzdraví, ale 4. června 1942 v 9 hodin Reinhard Heydrich zemřel. Podle pitvy se tak stalo v důsledku poškození životně důležitých orgánů bakteriemi či jejich jedy.
