Mnoha filmovým tvůrcům se nestává, aby jejich debut bojoval na prestižním festivalu v Berlíně o hlavní cenu a kritici ho přirovnávali k dílům Richarda Linklatera nebo Woodyho Allena. Režisérce a scenáristce Celine Song se to s filmem Minulé životy povedlo.   

V romantických snímcích většinou očekáváme více či méně invenční naplnění klasické šablony, kdy se dva potkají, zamilují se do sebe, musí překonávat určité překážky a nakonec si spočinou v náručí. Celine Song ale přichází s trochu jiným pojetím příběhu a přináší do daného žánru nová témata, která se v něm obvykle neobjevují, nebo bývají zpracována s menší realističností a větší mírou romantické stylizace.

Východní mentalita a záhadná přitažlivost

Slovem In-yun označují Korejci karmická spojení, která si s sebou nesou z minulých životů a díky kterým se jeden do druhého zamilovávají. Právě takové spojení je nejspíš i mezi hlavními hrdiny Minulých životů, dívkou Na Young a jejím spolužákem ze školy HaeSungem. Sblíží se už jako děti ve škole v Koreji, po dívčině emigraci s rodiči do Severní Ameriky si začnou povídat přes Skype a nakonec se po letech setkají v New Yorku, kam HaeSung přijede na dovolenou.

Zatímco z Na Young se stala ambiciózní spisovatelka Nora, vdaná za kolegu, s nímž se potkala na stipendijním tvůrčím pobytu, HaeSung nic moc od života neočekává. Bydlí ve třiceti letech u rodičů a dělá práci, která ho nijak zvlášť neštve ani nebaví. I přes rozdílné povahy a životní osudy k sobě ale znovu mají během těch pár dní HaeSungovy dovolené nesmírně blízko. Paradoxní přitom je, že pro Noru představuje HaeSung přesně ten tradiční způsob korejského života, od něhož se potřebovala oprostit, pokud chtěla v Americe uspět.

Odvaha vyprávět pomalu

Příběh, který si Celine Song sama napsala a ­promítla do něj vlastní ­zkušenosti z emig­race, kdy ve dvanácti letech odešla se svými rodiči z uměleckého prostředí z Jižní Koreje do Kanady, vás neohromí složitou strukturou nebo rafinovanou zápletkou. Je vlastně velice jednoduchý a záměrně se vyhýbá zásadním zvratům nebo přespříliš dramatickým scénám. Jeho…