Moje generace ten Leninův citát četla už na základní škole, na nástěnkách, v médiích i v průvodech takřka denně. „Učit se, učit se, učit se!“ Velký vůdce světového proletariátu, z dnešního střízlivého pohledu ovšem velký terorista kromě zavrženíhodných výroků vzývajících násilí pronesl občas i něco zdánlivě rozumného. Byť to samozřejmě nebylo originální, jak víme zejména v zemi, jež zrodila Komenského („Nevzdělanosti kazijedem jest neustálé učení se…“). Paradoxně právě ti, kteří se dnes nejen u nás houfují pod portréty Lenina (jindy Putina, nebo dokonce Stalina), si heslo o nutnosti stálého učení vzali k srdci ze všech nejméně.
Bují nevzdělanost, informační zabedněnost, absolutní negramotnost v dějepisu, a to i v nedávném dějepisu vlastní země. Ti lidé by dnes neprošli ani přijímačkami na žádnou normální, „nezvláštní“ školu! Podle toho, co říkají, nemají potuchy o nejtriviálnějších základech občanské nauky. A bez nich by občané – což marně hlásám už 33 let – měli být zbaveni voličské svéprávnosti. Stačila by jednoduchá testovací otázka: Víš, kam volíš? Za a), za b), za c), nehodící se škrtni. A pak můžeš k urně. Tak, abys nemohl předurčovat osudy těch ostatních, kteří na rozdíl od tebe vědí, do čeho, kam a proč své kandidáty volí. Tobě jen řekli: nezapomeň občanku, tady máš lístek, tady obálku, tu strč tam a tam, a zbytek? To neřeš, po tom nepátrej!
A to vůbec nemluvím o jejich primitivní češtině. Ale proč by ji taky měli mít ne-primitivní, když češtinu přímo vzorově neovládají ani jejich vzory, od nichž nevědomě přejímají řečové modely a vzorce chování, od Babiše přes Okamuru až po křišťálově čistou stoku toxické jazykové nenávisti, jež deset let na nás vytéká z úst prezidenta republiky. Neboť i on, ať už ho vnímáme, nebo ignorujeme, ponořil jazykovou laťku do bahna ze všech prezidentů zatím nejhlouběji.
Tyto smutné pravdy o jazykové, myšlenkové a občanské nesvéprávnosti jsem si nevycucal z prstu, slyším a čtu je na netu v desítkách „diskusí“ účastníků a bohužel i organizátorů samozvané Vrabelovy armády. Slyším-li v reportáži rozhořčená slova dívenky o tom, že pochodují na Hrad (jindy do České televize), protože chtějí, aby prezident odvolal vládu a televizi, je mi těch lidí líto. Nejenže nevědí, podle jakých principů se řídí země, ve které žijí.
Horší je, že nevědí, že nevědí. Nevědí, že z nich mluví čistý fašismus (zatím jen mentální, ale mohlo by být hůř). Nevědí, že přesně to, co říkají, co chtějí a co prý udělají, říkal, chtěl a udělal Mussolini, když v čele řvoucích černokošiláčů přesně před sto lety táhl Itálií na Řím. Jak to skončilo, je dobře známo. Bohužel však, jak vidno, nikoli všem!
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.