Premiér Petr Fiala (ODS) a bývalý předseda vlády Andrej Babiš (ANO) v diskusním pořadu televize Nova Za pět minut dvanáct, 17. prosince 2023, FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Neustále slyšíme, jak je situace v naší zemi neutěšená a krizová. Jak u nás lidé chudnou a jak už si nemůžeme ani dovolit jet dvakrát za rok k moři. Jsou to vesměs nesmysly, které šíří destruktivně zaměřená média a populistická opozice. Naše situace je přitom bídná či krajně problematická, ale absolutně v jiných tématech.
Stav ekonomiky České republiky není nijak zásadně špatný a neustálé kňučení řady nátlakových skupin kvůli penězům a jejich údajnému nedostatku je bezohledné vůči celku. Máme přeplněné nákupní galerie a u obchodních center je těžké najít místo k zaparkování. Větší část naší společnosti nemá vážné existenční starosti, jaké zažívají lidé v chudých zemích. Nemáme prakticky skoro žádnou nezaměstnanost. Od listopadu 1989 navíc naše společnost zažila nejrychlejší ekonomický i civilizační vzestup za celou svoji více než tisíciletou historii.
V ekonomickém zajištění společnosti tedy žádnou krizi nehledejme. Jestli se části společnosti žije těžko, není to vlivem vlády nebo širších poměrů. Bylo to tak vždycky. Stát nemá být na prvním místě sociální pokladnou a pečovatelem o své obyvatelstvo. Stát má být prostorem právních jistot a bezpečí, prostorem pro svobodnou iniciativu. Stát má ovšem zabezpečovat podmínky rozvoje, má zajistit infrastrukturu, která přesahuje možnosti soukromých firem. Stát má také zajišťovat ochranu veřejných hodnot. A hlavně má stát poctivě spravovat prostředky daňových poplatníků.
Skutečným problémem naší společnosti je všudypřítomný populismus a neschopnost mu čelit. Nehorázné a nemorální lidové představy o bezplatných vysokých školách a bezplatném zdravotnictví blokují rozvoj v těchto oblastech. Není tu žádný odvážný politik, který by se uměl postavit levicovému populismu. To také souvisí s malou schopností našich volených zástupců vést. Je to krize vedení a řízení. Proto je také naším problémem nízká schopnost provozovat efektivní stát a silnou demokracii.
Efektivní demokratický stát bychom poznali podle toho, že bychom tu neměli nadvládu oligopolů a tak obrovskou moc jedné gigantické firmy, jakou je Agrofert. A efektivní stát bychom také poznali podle toho, že by byl Andrej Babiš odsouzený za své podvody a jeho podniky by nedostaly ani korunu na dotacích. Efektivní demokratický stát bychom poznali podle toho, že bychom dokázali zatočit s proruskou propagandou a s antisemitskými výstřelky. Nedávný seminář ministra vnitra Rakušana o boji s dezinformacemi byl tragickou přehlídkou naprosté prázdnoty v oblasti, která je tak zásadní pro obranu před ruskou hybridní válkou a pro udržení demokratického kurzu země.
Naši demokraté se naučili provozovat vznešené projevy. Ale nenaučili se dosud pravdivě popsat hlavní problémy země a formulovat řešení. Ruku na srdce. Restart Česka podle Petra Fialy je podobně jalový jako Rakušanův boj s dezinformacemi.
Naše krize spočívá v tom, že jsme se jako společnost stále ještě nerozhodli vytvořit morálně důstojný a civilizovaný stát. Museli bychom totiž začít od podstaty, a to v naší společnosti zatím prakticky nejde.
Silnou demokracii nemůžeme dělat bez silných politických stran
Každý měsíc se díváme na průzkumy stranických preferencí, které ukazují slabost demokratických politických stran a dominanci antisystémového pseudohnutí autoritářského miliardáře. Máme vládu složenou z pěti spíše malých stran, které se hlásí k západnímu konceptu demokracie. Proti nim ale nestojí demokratická opozice, nýbrž opozice vyhraněně populistická, která má blízko ke kolaboraci s východními totalitními režimy. Demokratické strany přitom nemají podporu takřka žádných hodnotově blízkých médií. Proto se deník FORUM 24 snaží tuto absenci při zachování své nezávislosti vyrovnat. Zato opozice má na své straně celou řadu médií včetně jedné komerční televize, která antisystémové opozici silně nahrává. Veřejnoprávní média hrají vehementně na populistickou notu ekonomického strádání. A této otřesné mediální situaci a dominanci mediálního populismu přitom zcela odpovídají výsledky průzkumů veřejného mínění.
Situace je ale ještě horší kvůli jednomu zásadnímu rysu naší politiky: ani jedna z našich demokratických politických stran nemá masovou členskou základnu. Nejblíže je tomu Občanská demokratická strana a poněkud upadající KDU-ČSL. Jak můžeme dělat demokracii a myslet si, že takový systém může fungovat bez naší aktivity, bez naší participace, tedy jen jakýmsi samopohybem?
Potíž je v tom, že politické strany dělají málo pro to, aby si získaly členy. A česká inteligence, která by měla jít příkladem, převzala bezmyšlenkovitě antistranickou ideologii Václava Havla. Politické strany postrádají jak lidi znalé managementu, tak zejména mladé lidi. Přitom bez mladé inteligence a bez politicky myslících manažerů nelze vést společnost kupředu.
Právní stát nelze dělat bez lidí oddaných myšlence práva
Problém zaostalé mentality je hrozivě patrný ve všech tématech, jež se týkají historického bezpráví. Před pár týdny sdělila jedna vedoucí katedry mezinárodního práva veřejnosti, že jádrem našeho právního řádu jsou Benešovy dekrety. Řekla to v souvislosti s velkorysým návrhem rodiny lichtenštejnského knížete na kompromisní ukončení sporu o zkonfiskovaný majetek.
Lichtenštejni byli ve stejném postavení vůči naší zemi, jako byli německy mluvící občané Švýcarska, kterým majetek konfiskován nebyl (to lze doložit na případu zámku Stekník). Lichtenštejny ale Benešovo Československo obralo o jejich zámky, pole a lesy hlavně proto, že poválečný politický režim prosazoval ostře nacionalistickou a zároveň extrémně levicovou znárodňovací ideologii, což českou a slovenskou společnost dovedlo až do komunistické diktatury. Konfiskace majetků Němců, druhá vlna okrádání Židů a okradení šlechtických rodů, okradení bankéřů a průmyslníků, to vše bylo projevem této hanebné a ostudné poválečné státní ideologie už v éře před komunistickým pučem.
Tato cesta bezpráví nás pak na čtyřicet let vytrhla z evropské civilizace a vedla k našemu poddanství vůči barbarskému moskevskému impériu. Kdybychom upřímně toužili po právním státu, muselo by dojít k nápravě či alespoň ke zmírnění těchto zločinů. Zákon „Lex Schwarzenberg“, kterým demokraté spolu s komunisty okradli jednu rodinu, nebo konfiskace lichtenštejnského majetku jsou stále v platnosti. Ve vile židovské rodiny Popperových i dnes sídlí ruská ambasáda. Všechny tyto projevy buranství přispívají k oslabení právního státu i oslabení demokracie, protože udržují duch populismu a mentální stereotypy z doby komunistické diktatury.
Jsou tu soudci, kteří stále soudí v duchu poválečného rasismu a kryptobolševismu. A proto je tu namístě otázka, nakolik jsou takoví soudci oddaní myšlence právního státu.
Jak může být součástí našeho právního pořádku takový právní paskvil, jako jsou Benešovy dekrety o konfiskacích? Jak to, že nebyl zrušen protiústavní Lex Schwarzenberg a stát nepodnikl žádný pokus, aby zmírnil poválečné křivdy? Jak je možné, že jsme nevrátili vilu židovské rodině Popperů, a nebo se s nimi alespoň nevyrovnali? Protože dlouhé stíny komunistického bezpráví pořád zasahují do našich justičních místností a zatemňují mozky soudcům, kteří stále potvrzují platnost poválečného okrádání.
Populismus v justici je ale vidět i v odsouzení expremiéra Nečase za to, že nabídl pozice třem poslancům vlastní strany za to, že se vzdají mandátu a nebudou stát v cestě reformě veřejných financí. Kriminalizace politické dohody je naprostou nehorázností. A s těmito případy ostře kontrastuje dosavadní neschopnost naší justice vyrovnat se s případy nejmocnějšího miliardáře.
Evropský kurz politiky děláme navzdory našim Antievropanům
K lepší stránce naší dnešní politiky určitě patří jasně evropský kurz. Je velkou zásluhou konstruktivního přístupu premiéra Petra Fialy i celé vlády, že jsme evropské předsednictví dokázali využít k posílení naší evropské vazby i k objasňování pozitivního přínosu našeho členství v EU. Stalo se to navzdory našim Antievropanům, kteří mají značnou sílu.
Přesto máme i v této oblasti jeden zásadní deficit. Je jím nesmyslné lpění na naší národní měně. Naše koruna je drahý luxus, který nám hodně bere a málo dává. Po věcné stránce nám koruna nedává vlastně vůbec nic. Dramatická inflace, která nás drtí od doby, kdy Andrej Babiš před volbami v roce 2021 rozdával státní peníze takovým stylem, že je vlastně znehodnotil, dokazuje, že nám možnost autonomní fiskální politiky vůbec nepomohla.
Jediným přínosem koruny je hezký pocit našich nacionalistů. Platíme za něj vyšší inflací a drahými úroky u státních půjček. Vláda se přitom až na čestné výjimky bojí pustit do přípravy na zavedení eura, čímž země ztratí zase další roky, které mohly být využity k lepšímu propojení s evropskou ekonomikou, na níž jsme přitom zcela závislí. Oddalování našeho vstupu do eurozóny je buď zbabělost, nebo pseudovlastenecká zaostalost.
Stát, který funguje, stojí na schopných lidech
Když lidé ze stávající vládní garnitury nastoupili na ministerstva a do dalších státních úřadů, byli zděšení z toho, jak s nimi úředníci státní správy nespolupracují a jak se nemohou dostat k informacím. V jednom projevu to přiznal i premiér Fiala. Bohužel to ale znamená, že se vládní strany na převzetí moci takřka vůbec nepřipravily. Snad tomu ani nevěřily, že by mohly vládnout, a řada médií je v tomto nesebevědomém postoji utvrzovala. Takže tu nikdo neměl plán, jak se postavit k hybridní válce s Ruskem, s jeho nepřátelskou propagandou. Nikdo neměl plán, jak rozbít babišovské struktury ve státní správě. Řada lidí z Babišovy éry byla ještě na dlouho ponechána v důležitých pozicích. Vláda tak dostala cejch, že se zdráhá vládnout. Státní správa funguje těžkopádně a přitom je nesmyslně přebujelá, což je rovněž dědictví po Babišově vládnutí. Vidíme sice jakousi vůli tuto situaci změnit, ale zdá se, že to vládním stranám moc nejde.
Za zcela skandální je třeba považovat pasivitu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má také obsazení z éry Miloše Zemana a Andreje Babiše. Proto tu nikdo vážně nebojuje s oligopoly, které nám zdražují potraviny. Nikdo nedal k soudu návrh na nucené rozdělení monopolně se chovajícího Agrofertu. Je zvláštní, že naše vláda je nebývale stabilní, má většinu v obou komorách parlamentu a máme i zcela konstruktivního prezidenta. Přesto se zdá, že je vláda nepochopitelně slabá a jakoby neschopná efektivně vládnout.
Proto také zatím asi nikdo vážně neuvěřil Petru Fialovi, že probíhá restart Česka. Možná, že takový dojem nabydeme, když se v tomto roce podaří dostavět slíbených 115 kilometrů dálnic. Ale rozhodně se Česko nestane křižovatkou Evropy. Tento premiérův plán je nadsazený. Naše železniční síť je naprosto zaostalá a nemůže k nám přijet žádný rychlovlak. Lidé, kteří jedou z Berlína či z Drážďan do Vídně, objíždějí naši republiku širokým obloukem přes Mnichov, protože je to rychlejší než jet přes Prahu. V kultuře cestování tak zaostáváme, že bychom si měli dávat realistické cíle. Kupříkladu bychom mohli zavést vlaky na naše letiště. Je skutečnou záhadou, proč v Praze nevede na letiště metro. Nebo proč Praha nemá hotový dálniční okruh.
Když shrneme problémy naší země, chybí nám akceschopnost a odvaha. Ale to hlavní, čeho se nám nedostává, je odevzdanost myšlence demokratického státu, odvaha a kvalitní leadership. S tím souvisí i neustálé zatemňování rizika, které představuje pro náš stát a naši svobodu moc Andreje Babiše a jeho Agrofertu.
Deagrofertizace tu neměla proběhnout kvůli nějaké osobní nenávisti k jednomu člověku, nýbrž proto, aby se v naší zemi dalo normálně fungovat a svobodně dýchat. Skutečná obnova práva a spravedlnosti také stojí v ostrém protikladu vůči duchu dekretů Edvarda Beneše a vůči poválečné bolševizaci české společnosti. Je naprosto absurdní, že vedeme jako stát mezistátní soudní spor s Lichtenštejnskem o majetek, který jsme jim naprosto sprostě ukradli. Profil našeho státu a naší společnosti by už neměly kazit stereotypy bolševické minulosti. Jinak nejsme Evropané. Kromě odvahy postavit se levicovému extremismu potřebujeme i více odvahy postavit se extremismu nacionalistickému.
Evropská cesta naší společnosti by měla stát na naší hluboké odevzdanosti myšlence Evropy jako dobré rodiny svobodných a civilizačně vyspělých společností.
Všechny tyto principy jsou vnitřně provázané. Jejich společným jmenovatelem je to, abychom náš stát cílevědomě deburanizovali.
Neděláme si iluze, že by se mávnutím kouzelného proutku dala naše demokratická politika do rychlého pohybu vpřed, že by se naše strany naplnily ze dne na den mladými lidmi a měly v čele odvážnější lídry. Ale musíme se snažit prostřednictvím kritické diskuze naši politiku odbrzdit a postupně zbavovat nánosu letité zaostalosti a starých stereotypů. Je třeba na tom pracovat a je třeba o tom hlasitě mluvit. Je kupříkladu velmi dobře, že se prezident Petr Pavel vyslovil pro přijetí eura. To je cesta správným směrem.
