Když se v roce 2017 dostalo do poslanecké sněmovny hned 78 zástupců hnutí ANO, v jejich řadách znatelně ubylo „kluků z plakátu“. Tak se říkalo stafáži Andreje Babiše z řad lidí, jichž si dříve bylo možné alespoň okrajově vážit. Typickým příkladem byli Martin Stropnický, Jiří Zlatuška, případně Pavel Telička. Prostě osoby, které uměly dát dohromady větu, občas i názor. A nakonec nazřely, jak neúnosná je jejich situace, a hnutí ANO opustily. Vzhledem ke všemu, co již dnes o Babišovi bezpečně víme, mohl v minulých volbách kandidovat skutečně jen někdo, komu v budování kariéry nepřekáží takové zbytečnosti jako je svědomí, čest nebo vzdělání. Je proto dobře se na tyto politické „osobnosti“, které dnes zastupují občany v poslanecké sněmovně, podívat a říct si, co jsou zač.

Nutno přiznat, že inspirací k napsání tohoto článku byl nejprve status ministryně financí Aleny Schillerové, která mezi záplavou svých trapných fotek na sociálních sítích podlézala prezidentovi Miloši Zemanovi a snaživě chválila jeho vánoční poselství. Schillerová ale – jak známo – nikam zvolena nebyla, jedná se o oddanou kariéristku, která se našla v záři reflektorů, a tam, kde chybí inteligence, jí byl nadělen dostatek ctižádosti.

Stejně patolízalsky pak na Zemanův projev reagovala poslankyně hnutí ANO Barbora Kořanová. Tato dáma je členkou volebního výboru sněmovny a logicky se tedy dost zajímá o média. Nepřekvapí však, že pokud prezident novináře uráží, paní Kořanové to vůbec nevadí. Patří do holdingu, kde už své redaktory mají, a stejně jako zbytek jejích kolegů je jen ráda, když jsou kritická média znevažována a oslabována. Pak se lépe vládne.

Když popisujeme poslance hnutí ANO, je důležité si uvědomit, že patří do několika kategorií. Velká část z nich je dlouhé měsíce neviditelná, a když se náhodou projeví, člověk se alespoň dobře pobaví. Pak jsou tu poslanci, kteří by klidně mohli patřit do Okamurovy SPD mezi myšlenkové giganty, kteří rádi zabrušují. Zde můžeme jmenovat pana poslance Ferance nebo pana poslance Růžičku, který svého času rozhlašoval, že demonstranti proti vládě Andreje Babiše jsou zaplacení. A také je tu Taťána Malá, známá „autorka“ práce o králících.

A nakonec jsou tu ti nejzajímavější, k nimž kromě Barbory Kořanové patří třeba Patrik Nacher nebo Martin Kolovratník. To jsou lidé, kteří se rádi tváří, že to, v jaké straně jsou a co reprezentují, je součástí normálního světa. Že oni sami jsou reprezentanty hodnot a slušnosti, to je vůbec nejdůležitější hledisko. A že jsou zastánci parlamentní demokracie a svobody.

Kdyby všechno výše popsané skutečně upřímně vyznávali, je dobré si připomenout, jaká úskalí musí takto hodnotově orientovaní poslanci překonat. Jakožto zaměstnanci Andreje Babiše, protože jsou součástí holdingu, hlasují podle toho, jak jim řekne šéf klubu Jaroslav Faltýnek. Takže pokud si něco myslí, zjevně je to vždycky to, co je potřeba. Tak to je velké štěstí.

Tito reprezentanti demokratických hodnot a českého parlamentu jsou také nuceni ignorovat některé zákony. Samozřejmě vědí, že je pravda, že jejich šéf byl agentem Státní bezpečnosti, navenek to ale musí popírat a dělat, že kolem toho i přes veškeré nezvratné důkazy existují nějaké nejasnosti a spory. Osobně jim Babišova minulost nevadí, protože doma jim toho o zločinech komunismu moc neřekli, a nakonec tedy společně s prezidentem republiky tvrdí, že lustrační zákon už nepotřebujeme.

Dále podle jejich přesvědčení také nepotřebujeme zákon o střetu zájmů. V tomto případě nejspíš lže o chudáku Babišovi celá Evropa. Dokonce nevadí, když Babiš zástupkyni Evropského parlamentu veřejně nadává. Dospěli jsme navíc tak daleko, že Babiš a jeho holding si z českého rozpočtu berou to, co jim EU neproplatí, ale ani to slušňáky z ANO nezviklá. A už vůbec ne projevy jím zničených médií, likvidace krajiny řepkou, Babišovo nesmyslné lhaní a blábolení ve sněmovně, podpora zločinecké organizace jménem KSČM nebo tisíce mrtvých, které premiér nejenže nezachránil, ale osobně způsobil.

Je to opravdu zvláštní fenomén. Někteří zástupci hnutí ANO vystupují sebevědomě a chovají se tak, jako by oni sami nebyli součástí strašného úpadku, který nás potkal. Jako by ho neviděli. Nebo jako by se jim líbil. Odpověď na to, která možnost je správná, bude možná u každého z nich trochu jiná. Všude samozřejmě bude hrát roli touha po funkci a po penězích, taktéž fascinace penězi a mocí, kterými disponuje velký šéf. A svědomí? U těch, kteří ho v sobě našli, už se projevilo. Ti už ale dnes pod značkou jménem Babiš ani omylem nevystupují.

Opilí mocí a domnělým úspěchem, to jsou Babišovi věrní. I přesto je třeba jim připomínat, že i jejich jméno bude uváděno v učebnicích mezi těmi, kteří u moci drželi člověka, který poškodil Českou republiku jako nikdo jiný za posledních třicet let.