Marc Chagall, Židovský šumař (1912) FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Byli to především dva autoři, kteří přiblížili českým čtenářům exotický svět východoevropského chasidismu. Jedním z nich byl velký filosof Martin Buber, druhým český básník a spisovatel Jiří Langer. Českých překladů se dočkala též díla Nachmana z Braslavi, Elieho Wiesela, Chaima Potoka, Isaaca Bashevise Singera a zatím též tří titulů Abrahama Joshuy Heschela. Každý z těchto sedmi spisovatelů se tak či onak potýkal s vlastním chasidským dědictvím a dokázal zprostředkovat chasidské myšlenky i nežidovským čtenářům.
Martin Buber předkládá veřejnosti rozsáhlou sbírku krátkých chasidských vyprávění a legend, které si svou bezprostředností získaly sekulární i křesťanské publikum. Jeho sbírka je okouzlující jako Chagallovy obrazy, zároveň jde však o idealizaci již zaniklé komunity. Jiří Langer odešel v roce 1912 do Belzu a zcela propadl pitoresknímu světu haličského štetlu, který si poté přivezl zpět do Prahy. Díky jeho nesmírnému talentu se mu podařilo téměř nemožné, totiž skloubit niternou duchovní oddanost s literárním, někdy až ironizujícím odstupem. Jeho půvabná kniha Devět bran zásadně ovlivnila českou společnost.
Ostatní zmínění spisovatelé prožívali a ve svých dílech nezakrývali i problematické stránky chasidismu. Mnohdy šlo o bolestný osobní zápas s negativními jevy v ghettech, na hony vzdálenými s tradovaným ideálem, stejně jako o hledání cesty, jak přenést chasidskou moudrost, láskyplnost a vroucnost do 20. století, jak ji provést temnotou šoa a jak ji skloubit s moderní společností, vědeckým a technickým rozmachem a v neposlední řadě s novodobými válečnými a politickými otřesy. Všichni zmínění autoři užili pro tento proces slovo, vyprávění, příběh.
Pavel Hošek, teolog a religionista působící na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, ve své nové knize Chasidské příběhy zdůrazňuje, že podstatou chasidské spirituality, ostatně stejně jako podstatou Tóry, je vyprávění. Stvořitel podle knihy Berešit tvoří slovem, tedy vypráví příběh, a tak vzniká svět. Každý z nás pak přidává k tomuto tvůrčímu vyprávění svá vlastní slova, věty, každý je spolutvůrcem. Podle mystického spisu Třetí kniha Henochova vstoupil Jišmael ben Elíša do nebes. Tam mu vládce andělů Metatron ukázal tajemnou oponu zakrývající Boží trůn. Na této oponě zvané „pargod“ se ohněm píší dějiny světa, vypráví se o všech pokoleních a všech lidech a o jejich činech od stvoření do konce času. Judaismus je vírou dějin, v dějinách se zjevuje Hospodin, v dějinách zakotvuje svůj dialog s člověkem.
Chasidé si tuto moudrost vzali ze samotné Tóry a povýšili vyprávění příběhů na svatou činnost, jejíž světlo ozařuje celý svět. Vyprávění je svatým konáním, nejen příběhy o zázračných rabínech, ony typické chasidské legendy, ale také vyprávění o vyprávění, předávání tohoto chasidského světla, které je určené každému člověku ochotnému poslouchat. V příbězích není východoevropská chasidská komunita mrtvá, její slova přežila holokaust i otřesy modernity a štetl bude žít, dokud bude žít vypravěč, spisovatel, posluchač a čtenář.
Dřevěné sruby a malované synagogy Haliče dávno lehly popelem, rabíni i jejich žáci leží pod rozpadávajícími se macevami, ale chasidský objev svaté radosti, chudáka jako potencionálního proroka Elijáše a místa setkání s Bohem, objev příběhu jako tvůrčího činu, který přemáhá smrt, nás obohacuje i v 21. století. Chasidský univerzalismus osvěcuje všechny končiny země, dává nahlédnout pod povrch nejobyčejnějších věcí a tvorů, nacházet Boží jiskry v každodenní činnosti i v očích žebráka. Jízda vozem mezi poli, oprava bot, sklizeň brambor nebo tanec jsou modlitbou, Boží přítomnost, Šechina, i dnes prochází ulicemi New Yorku stejně jako ulicemi Prahy.
V literatuře vynikajících autorů legendy o dávných mudrcích a světcích, o jejich moudrosti a zázracích vykročily z vesnic, polí a lesů východní Evropy a naplnily své poslání přinášet světu útěchu, světlo a svatost. Svaté vyprávění již není doménou uzavřených komunit zbožných židovských mystiků, ale může být posláním kohokoliv, stejně jako může být posloucháno či čteno kýmkoliv, kdo má otevřené srdce. Příběh proměňuje člověka, vyprávění proměňuje svět. Pavel Hošek i povšiml této spirituální funkce krásné literatury. Podobně jako ve svých předchozích publikacích ukazuje poněkud opomíjený a často i zašifrovaný základ mnoha fascinujících literárních děl. Beletrie nemusí být pouhou zábavou, ale mnohdy má „duchovní přesah“.
V jednotlivých kapitolách své knihy Pavel Hošek představuje sedm literátů, kteří zprostředkovávají nežidovskému čtenářstvu chasidské dědictví. Ukazuje jejich vnitřní pochybnosti a zápasy, jejich doufání a touhu převyprávět zaniklý svět. Kromě životopisů předkládá i analýzy jejich díla. Pro českého čtenáře je podstatné, že přihlíží k dostupným překladům a k českému prostředí, k němuž má chasidská kultura v jistých ohledech blízko a v němž byla vždy příznivě přijímána. Lze vyjádřit lítost, že během komunistické vlády byly tyto publikace až na výjimky tabu (Buberova Chasidská vyprávění jsme tehdy přepisovali ručně!) a ani dosud se nepodařilo přeložit více děl světově uznávaných chasidských literátů.
Hoškova kniha je odborně fundovaná s odkazy na zdroje, nezahlcuje však čtenáře složitým vědeckým jazykem, vlastně nepředpokládá hlubokou předběžnou znalost a nenásilně okouzluje krásným poetickým jazykem. Tento čtenářsky vlídný přístup je třeba zvláště ocenit, nejen z důvodů metodologických, protože činí publikaci přístupnou i mimo okruh specialistů z řad biblistů a judaistů, ale též z vnitřního důvodu duchovního: autor zůstává věrný principu Tóry, svatého vyprávění, jeho kniha je řadou příběhů, dalším článkem řetězu chasidských legend a sdílené paměti. Z textu knihy sálá osobní zaujetí autora, skrytá radost a nadšení, bez něhož si snad ani nelze takové téma představit.
Nezbývá než povzbudit čtenáře, aby se nenechal odradit zdánlivě ryze akademickým tématem z pera univerzitního profesora a knihu prostě otevřel a četl. Kniha nejen přiblíží starodávné dějiny našeho blízkého sousedství, nyní opět tak těžce zkoušeného krutou válkou, ale přináší do duše klid a radost, jakou může poskytnout svatý příběh.
Pavel Hošek: Chasidské příběhy. Mezi mystikou a krásnou literaturou (Centrum pro studium demokracie a kultury), Brno 2022, 216 str.
Mgr. Věra Tydlitátová, Ph.D. je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie. Působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni.
