Doufali jsme do poslední chvíle, ale zklamáni musíme konstatovat, že jediným osvěžením kampaně byla vystoupení Jaroslava Bašty. Připomnělo nám to krásné časy Palerma, Zemanovy Akce čisté ruce a České sody. Zábava jistá.
Pan Prchal o členství v tom spolku kreativců, o kterém většina lidí dosud neslyšela, přišel právem. Nakonec to vypadá, že PR mágové spíš připomínají ty alchymisty z Císařova pekaře. Udělat z Babiše Masaryka je asi taková snaha jako vyrábět zlato ze švestek a prosadit flašinet do filharmonie.
Občas se vyskytne režisér, který umí pracovat s neherci a z neherce herce udělá. Má to limity, kdo zazáří v roli hasiče, nebude úplně použitelný pro roli Einsteina, i když v nějaké komedii z 60. let by i tohle mohlo vyjít. Babiš byl výhodný objekt, protože je zcela prázdný a tudíž tvárný. Uděláte z něj to, co zrovna potřebujete.
Na obrazovce v předem připravených skečích to na trochu jednodušší publikum funguje. Když někteří lidé uvěřili, že je Miloš Kopecký schopen dávat rady jako lékař, protože hrál doktora Štrosmajera, stačí pár videí a část populace usoudí, že má Andrej Babiš rád chudé. Herci ovšem těží z toho, že se ve svých rolích vyskytují jen virtuálně, a co se jednou natočí, je neměnné a oni jsou nedostupní jako bohové na Olympu. V případě politika se nedá uhlídat, aby někdy nemusel mluvit spontánně a nepadaly z něj věci, které ve scénáři nejsou. To se Babišovi stávalo pořád, když se vymkl kontrole.
U šéfa ANO je problém to hodnotové vakuum. Ronald Reagan byl původně herec, ale fungovalo to u něj tak, že co si intuitivně myslel o ekonomice, to mu do konkrétní podoby doladili lidé, kteří se tím zabývali celý život. Prezident Kennedy o raketách věděl nejspíš jen to, že existují. Když ale vyhlásil cíl doletět do deseti let na Měsíc, nejspíš si skutečně myslel, že je to dobrý nápad, takže odborníkům pak nekomplikoval práci. Když je v člověku aspoň nějaký základ, dá se s tím pracovat a celý příběh drží pohromadě. Pokud se ale Andrej Babiš nevěnoval celý život ničemu jinému než hrabání peněz a nepřátelským přebíráním, bublina praskne.
Třeba se jednou od nějakého zrádce dozvíme, kdo velkému šéfovi nakukal, že má mluvit o kompru, které na něj vytáhnou. KGB a milenka. Jak známe lidi, kteří jsou pořád ještě ochotni Babiše volit, vazby na KGB si vyložili tak, že je jejich kandidát šikovný a má zahraniční kontakty, které může využít pro „našilidi“. Fámám o milence by nevěřil nikdo, a navíc to v Česku není přitěžující okolnost. Když pomineme, že na kandidáta Agrofertu se toho ví dost a není potřeba si nic vymýšlet, o něco chytřejší by bylo, kdyby si velkouzenářův tým ty fámy sám vymyslel a pak je slavně vyvrátil. I to by ale bylo tak pitomé, že by to byla ztráta času.
Takže zbyla snaha vylíčit Petra Pavla jako zakukleného Čingischána, jeden náboj, který pana Andreje vyděsil (generál by mohl říct, že za den viděl víc nábojů za letu než Babiš za celý život na obrázku) a štěňátka. Slabé. Došly nápady.
Ten poslední pokus představit Babiše jako člověka, který „vyrůstal na sídlišti“, už je čiré zoufalství. Tím se myslí sídliště někde ve Švýcarsku nebo v Paříži? Nástěnkář z agitačního střediska na Titaniku vytáhl jako triumf nové letáčky.
Jistě se ještě může stát, že kolem planety Země proletí radioaktivní asteroid a záření ovlivní úsudek lidí natolik, že Andrej Babiš bude drtivě zvolen hlavou státu a stane se vrchním velitelem a druhým Spasitelem, lepším, než byl ten první. To už by nás nemuselo moc zajímat, protože už bychom nežili v civilizaci, jak jsme ji od dob jeskynních lidí chápali. Nastalo by věčné socialistické Televarieté a přeživší by se srocovali u nedostavěné rakety Elona Muska, která má zamířit na Mars.