Přístup k vzácným zeminám je klíčovou strategickou otázkou. Bez nich se neobejde moderní elektronika a bez té zase nemá cenu mluvit o nějakém postavení v mezinárodní soutěži. Zatímco ve 20. století jsme mohli naříkat, že na zásobách ropy sedí arabské země, dnes můžeme něco podobného říkat o Číně. Je to ale snad ještě vážnější než dříve.

Jak upozorňuje Ian Easton v The National Interest (17. 7.), Číňané o tom vědí a v myslích čínských stratégů jde nakonec o to, zda závod o světovou vůdčí roli vyhraje v 21. století Čína nebo Spojené státy.

„Čínská vláda dlouho považovala vzácné zeminy za oblast strategické konkurence. V roce 2015 vydal jeden z oficiálních propagandistických orgánů čínské armády článek, kde se vyhlašovalo, že vzácné zeminy jsou ‚strategickými důlními zdroji, zvláště důležitými pro ochranu státní bezpečnosti a získávání vítězství v moderních válkách‘. Komu by to nedošlo, dodává se tam: „Nyní je boj mezi národy o tyto strategické zdroje stále tvrdší. Takže musíme. . . posílit naši ochranu a kontrolu nad těmito strategickými těžebními zdroji.“

Čínští autoritářští vůdci proto úspěšně provedli sérii centralizovaných plánů na uzavření globálního trhu se vzácnými zeminami.

Čínská komunistická strana pod vedením Si Ťin-pchinga militarizuje velké oblasti čínského civilního hospodářství. „Vzácné zeminy jsou nezbytné pro výrobu elektronických součástek, které se nacházejí v téměř každém moderním vojenském systému, které vyrábějí čínské továrny vyrábějí, včetně neviditelných bitevníků, raket, ponorek, superpočítačů a radarů. Jsou také kritickou součástí čínského programu rozšiřování jaderných zbraní,“ píše Easton.

Čína také vyhlásila Plán tisíce talentů, což znamená získávání cizích odborníků, kteří jsou v této oblasti potřební. K těm patří i Američané, ale koho se povedlo „náborem“ získat, Čína tají.

„Hlavní strategie Čínské komunistické strany týkající se vzácných zemin závisí na schopnosti Číny využít predátorských hospodářských politik. Jak to funguje? Na jedné straně čínské státem podporované společnosti využívají otevřenosti mezinárodního systému k útoku na americké konkurenty, vykrádají jejich talenty, kradou jejich technologie a know-how a prodávají pod cenou, aby narušily jejich konkurenceschopnost.

Na druhé straně Čína používá svou velkou zeď protekcionismu, aby zahraniční společnosti nezískaly na jejím vlastním trhu žádné obhájitelné postavení.“

Americké společnosti v Číně, které jsou na počátku ziskové, jsou časem infiltrovány, manipulovány a poškozovány, aby byly nakonec převzaty podniky kontrolovanými komunistickou stranou. Výrobky ze vzácných zemin, které vyráběly americké společnosti, jsou pak stále více vyráběny čínskými vojenskými státními společnostmi.

Čína má v současné době největší světovou zásobu vzácných zemin a ovládá 80 až 90 procent světového trhu s jejich produkty. Spojené státy jsou přitom na nich nebezpečně závislé.

Čínské megaspolečnosti nemusí vytvářet zisk, protože jsou dotovány státem a nemusí se řídit mezinárodním právem. To je vzorec vedoucí k vítězství. Pro svou soběstačnost zatím Amerika udělala málo a země, především armáda, se tak nacházejí v nejisté situaci. Peking přitom pokládá Ameriku za nepřítele a ukazuje, že bude podrývat americké národně bezpečnostní zájmy. Tolik temná věštba z The National Interest.

Když čteme takovouto analýzu, vnáší to další světlo do našich debat o Číně. Když budou mít komunisté v Pekingu skutečně prst na spoušti a mířit na nás, nebude to příjemná situace. Líbit se to bude jen těm lidem, kteří ze spojenectví s Čínou mají nějaký osobní profit. Všichni ostatní se stanou rukojmími.

Že Číňané ve svém pronikání důsledně a tvrdě pracují, je vidět na tom, kolik oddaných služebníčků už si našli mezi politiky i u nás. Ten velký strategický boj se odehraje nad našimi hlavami a my ho nevyřešíme. Nemáme ale důvod, abychom v něm stáli na straně čínského komunistického predátora.