Volební propadák bude pro sociální demokracii znamenat i to, že strana přijde o hodně peněz ze státního rozpočtu. Málo hlasů, málo peněz. Dojde zřejmě na to, čemu kdysi Václav Klaus říkal utahování opasků. ČSSD bude mít ovšem pas štíhlý jako modelka.

První místopředseda strany Roman Onderka ČTK dříve řekl, že i hospodaření strany bude předmětem pondělního jednání předsednictva strany. „Podle mého názoru bude nutné snížit provozní náklady na minimum, a to včetně počtu zaměstnanců,“ uvedl. Ještě větší tlak podle něj bude na co nejefektivnější pronájem nemovitostí, které jsou ve vlastnictví ČSSD. Pomoci rozpočtu by měl i prodej nepotřebných malých nemovitostí v krajích, dodal.

Pomyslná stranická kasička se skutečně vyprázdní. ČSSD bude ročně dostávat příspěvek 9,4 milionu korun na činnost, který se vyplácí od zisku tří procent hlasů. Za hlasy si sociální demokracie přijde na 25 milionů korun místo dosavadních 36,8 milionu. V tomto volebním období tak získá 62,6 milionu proti 130,8 milionu z končícího volebního období.

Zdá se, že levicová strana bude muset sáhnout k poněkud pravicovým řešením. Nechceme radit. Před několika lety jsme opakovaně na tomto místě poskytovali sociálním demokratům nevyžádané (ale dobré rady), že nemají lézt do Babišovy vlády, nebo to s nimi špatně dopadne. Oni stejně vlezli do Babišovy vlády a špatně to dopadlo. Kdo chce víc, nemá nic. Korýtka se zmenšila na otlučený ešus.

Protože jsme ale nezdolní v poskytování nevyžádaných rad, čistě technicky ještě nějaké poskytneme.

Milí a zbylí soc. dem. lidé, odstavte všechny členy současného vedení. Zbavte se přízraku Miloše Zemana a nechte odejít všechny, komu se takové rozloučení s minulostí (a bohužel i přítomností) nebude líbit. Vidlemi do bezpečné vzdálenosti odežeňte Michala Haška, Jiřího Paroubka a Matěje Stropnického. Slibte něco Janě Maláčové, ať už proboha nic nepíše. Utajte, že jste někdy v minulosti měli něco společného s Jaroslavem Tvrdíkem. Kdybyste viděli, že se po chodníku blíží Kateřina Konečná, přejděte rychle na druhou stranu ulice, i kdyby byl hustý provoz. Prodejte všechno, co můžete. Tím se myslí všechno. Propusťte tolik lidí, kolik jen půjde. Přestěhujte se do několika skromných místností a naučte se pracovat v home officu.

Hlavně se nepokoušejte s něčím podnikat nebo se pouštět do spekulací. Nepůjčujte si žádné peníze. Kdykoli se kolem činovníků strany začne pohybovat někdo, kdo má čínský pas, dělejte, že nejste schopni se domluvit. Třeba je to za několik let přestane bavit. Nespoléhejte se na to, že nedostatek čipů do aut nebo drahý plyn povedou k třídnímu boji a vy budete stát hrdě v jeho čele. Nesnažte se ale frustrované ještě víc frustrovat. To umí Tomio Okamura líp, v této disciplíně nemůžete vyhrát. Zjistěte si, proč nevoliči nevolí. Tam máte rezerovár, o kterém by každá strana měla snít. Zkuste nabrat co nejvíc členů, kteří budou schopni a ochotni platit aspoň nějaký skromný příspěvek.

No a to je asi tak všechno. Tak si to za pár let zase řekneme, jak to dopadlo.