Daniel Herman, bývalý ministr kultury FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
ROZHOVOR / Honorární konzul Lichtenštejnského knížectví Daniel Herman v rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětluje, co by pro Českou republiku znamenala dohoda s Lichtenštejny týkající se jejich majetku, který jim byl odebrán v rozporu s Benešovými dekrety. „Pro Českou republiku mohou mít kauzy s mezinárodním přesahem velmi negativní dopad. Pokud někdo chce zasednout k jednacímu stolu, aby nerozhodoval anonymní soud, připadá mi to jako velmi velkorysé a je to nabídka, kterou bychom ignorovat neměli,“ říká bývalý ministr kultury.
Aktuálně se ve veřejném prostoru hovoří o možné dohodě mezi Lichtenštejny a Českou republikou. Jak se na tuto možnost díváte?
Pokládám nabídku, která z Lichtenštejnska přichází, za velkorysou. Byla adresována přímo panu prezidentovi a vychází ze zkušenosti a praxe Lichtenštejnska, které patří mezi nejúspěšnější země světa. To historické dědictví a kontinuita zhruba třičtvrtětisíciletá, která pojí Lichtenštejnsko i s českými zeměmi, je něco zcela mimořádného. Tady jde o nabídku společné péče o naše společné kulturní dědictví. To je velmi velkorysá nabídka. Žádná restituce, žádné kompenzace, ale spolupráce.
Asi jste také zaznamenal nejen články deníku Právo, ale řekla bych přímo nacionalistickou smršť proti Lichtenštejnům. Jak by se mělo lidem vysvětlit, že je nutné se nějak domluvit?
Pojmenovala jste to přesně, je třeba vysvětlovat. My sice žijeme bezmála třicet čtyři let po pádu komunistického režimu, ale jeho těžká ideologická ruka a vymývání mozků, které bylo velmi systematické a trvalo čtyři desetiletí, zanechalo stopy. Rozumím tomu, že řada lidí nemá vědomosti, nezná historické reálie. V některých reakcích se opakují věci, které nemají žádný reálný základ. Je to jistá legenda, která žije svým životem. Musíme vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat.
Věříte tomu, že vláda na podobnou věc přistoupí a nebude mít obavy ze svých voličů?
Byl jsem čtyři roky členem koaliční vlády Bohuslava Sobotky. Mám vlastní zkušenost a povědomí o tom, jak se určitá témata ve vládě řeší, nebo neřeší. Rozumím otázce, u některých lidí existuje velká obava z toho, jak bude reagovat publikum a voliči. Upozornil bych na to, že jde o obavu falešnou. Většina lidí asi nebude mít problém s tím, když někdo nabízí, že přinese peníze, investice a chce pomoci České republice v péči o kulturní a hospodářské dědictví. Výbavou politika by mělo být, že ukazuje směr a cestu, protože by měl mít více informací, než má běžný občan. Od toho je také volen, aby rozhodoval na základě kompetentních informací, které má. Jestliže upozadí tuto svoji odpovědnost a dá na nějaké liché obavy z toho, že by někdo mohl nějak reagovat, není to správný přístup. Tato vláda je sestavená z rozumných a inteligentních lidí a věřím tomu, že tento přístup zvítězí. Lichtenštejnsko přináší nabídku spolupráce a nemalých finančních prostředků.
Ptám se i proto, že v článku deníku Právo z vyjádření ministerstva spravedlnosti vyplývá, že Česká republika už vlastně u Evropského soudu pro lidská práva skoro vyhrála, takže není důvod na nějakou dohodu přistupovat.
Pokud nějaký úřad předjímá rozhodnutí soudu, je to trochu zvláštní. Je třeba upozornit na to, že tento soud není zatížen tím, co jsem před chvílí nazval komunistickým vymýváním mozků. Smysl pro právo a spravedlnost je zde na vysoké úrovni a rozhodně bych žádný výsledek neodhadoval. Pro Českou republiku mohou mít kauzy s mezinárodním přesahem velmi negativní dopad. Pokud někdo chce zasednout k jednacímu stolu, aby nerozhodoval anonymní soud, připadá mi to jako velmi velkorysé a je to nabídka, kterou bychom ignorovat neměli.
Jaké máme s Lichtenštejnskem vztahy?
V roce 2009 byly diplomatické vztahy obnoveny. Navázány byly již v roce 1938 a je třeba říci, že Lichtenštejnsko na rozdíl například od Švýcarska nikdy tyto diplomatické vztahy nepřerušilo a nikdy neuznalo vznik Protektorátu Čechy a Morava. Tyto vztahy byly přerušeny během komunistického režimu, což nebyla relevantní právní situace, a po pádu komunismu začaly rozhovory, které směřovaly k jejich novému navázání.
Ovlivňuje je tato situace a soud kvůli majetku?
Standardní vztahy mezi dvěma suverénními státy tím ovlivněny nejsou, běží kulturní i hospodářská výměna, je tu řada projektů, které se rozvíjejí bez přímého vztahu k těmto sporům. Dobré mezilidské nebo mezistátní vztahy by mohly být ještě mnohem lepší, kdyby tu tato zátěž nebyla. Vazba mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou je opravdu unikátní. Je to vidět například i na tom, že Slezská orlice, která je ve státním znaku České republiky, je i ve státním znaku Lichtenštejnska. To je skutečné heraldické unikum. Lichtenštejnové byli na našem území přítomni od poloviny 13. století. Věřím, že navážeme na zdravé kořeny, které pro nás mohou být jenom přínosem.
Když se na věc podíváme z druhé strany, je vznik společné nadace opravdovým řešením? Rodina Lichtenštejnů byla okradena navíc v rozporu s Benešovými dekrety.
Ano, v rozporu s Benešovými dekrety, takže tady vůbec nejde o nějaké jejich prolamování. Ta rodina byla okradena stejně jako mnohé další, a to zdaleka nejen aristokratické. Komunisté ukradli každému ševci verpánek, abych tak řekl. Od té doby uplynulo skoro osmdesát let, život šel dál. Nikdo rozumný nechce vracet kolo dějin zpět, není to možné. Je tu snaha o férovou dohodu na základě současné reality s pohledem upřeným do budoucnosti.
Vztahy jsou tedy přece jen poškozené, ale celý soud se může táhnout ještě několik let. Neobáváte se toho, že pro politiky bude pohodlnější vyčkávat a doufat, že výsledek spadne až do dalšího volebního období?
Tuto variantu nelze vyloučit. Bylo by to řešení, které bohužel bude stát zbytečně investované peníze ve chvíli, kdy nám někdo investované peníze dokonce nabízí. Jak jsem již řekl, politik by měl ukazovat směr. Vyznával jsem to i v době, kdy jsem byl členem vlády. I věci, které se na první pohled zdají nepopulární, bychom měli udělat, pokud jsou prostě správné. Na toto apeluji u svých bývalých kolegů. Když je něco správné, mělo by to být silnou motivací. Toto správné je. Dohoda je vždycky lepší než spor.
Potěšilo vás, že se Petr Pavel sešel s dědičným princem Aloisem?
Ano, to mě opravdu potěšilo. To ukazuje na standardní a kultivovaný vztah mezi hlavami dvou států. Tak to má být. Lidé si mohou něco sdělit jen tehdy, pokud spolu komunikují. Je to dobře.
V této souvislosti se u některých zejména údajně konzervativních novinářů objevily informace, že se o tuto dohodu nějak zásadně zasazuje pan Petr Kolář. Co tomu říkáte?
Nic takového mi není známo, dle mého názoru jde o spekulace, které se týkají spíše jiných oblastí. O veřejně činných lidech se často píše to či ono, sám s tím mám svoje zkušenosti, ale vůbec bych to nebral jako relevantní. Jde o běžné věci, které se mezi státy řeší, řeší je politici, kteří kvůli tomuto byli zvoleni a mají k tomu mandát a je to jejich úloha.
Pokud by k dohodě nedošlo a Evropský soud pro lidská práva by dospěl k nějakému závěru, může se stát i to, že výsledkem bude, že Česká republika by musela majetky vracet?
Upozornil bych na kauzu Diag Human, která se táhla řadu let a pro Českou republiku nedopadla tak, jak si někteří představovali. Takovéto kauzy nejsou šťastné. Je možné se tomu vyhnout. Lichtenštejnský stát nechce peníze, on je nabízí. Pokud toto bude odmítnuto, bohužel se opět otevírá černá díra dlouhých jednání, která samozřejmě nejsou zadarmo.
Vy se nebojíte často hovořit i o jiných podobně třaskavých věcech, jako jsou třeba vztahy se sudetskými Němci. Pořád i v tomto přetrvávají důsledky komunistické propagandy, ať už proti Němcům, nebo právě proti šlechtě. Zlepšuje se ta situace?
Obrovsky. Na tomto poli se pohybuji přes třicet let. Věci se hýbou dopředu a souvisí to s tím, čím jsme náš rozhovor začali: s vysvětlováním. Ale také je to určitá zkušenost. Čím více bude lidí, kteří si v praxi osahají to, jakým přínosem by například lichtenštejnské investice byly, ubydou i liché obavy. Nikdo si přece nemůže vážně představovat, že by někdo převážel stavby z lednicko-valtického areálu do Lichtenštejnska. To je asi stejný nesmysl, jako když se říkalo, že církev by chtěla převézt katedrálu sv. Víta do Vatikánu. Myslím, že právě ta spolupráce může ukázat, jakou přidanou hodnotou mohou být vyladěné vztahy.
