Graffiti v Tel Avivu poukazující na příbuznost teroristických organizací Hamás a ISIS. FOTO: commons.wikimedia.org/CC AS 4.0/Nizzan Cohen
FOTO: commons.wikimedia.org/CC AS 4.0/Nizzan Cohen
KOMENTÁŘ / Teroristé z palestinského Hamásu mají v arzenálu řadu roztodivných zbraní. Od obyčejných útočných pušek přes lokálně vyráběné tandemové hlavice k ruským pancéřovkám a dělostřelecké rakety Kásam až po řízené taktické střely schopné zasáhnout cíle vzdálené stovky kilometrů. Nejúčinnějším bojovým prostředkem je nicméně propaganda, která obviňuje Izrael z „genocidy“.
Vojenská strategie Hamásu je postavena na podkopání západní podpory pro Izrael. Vychází z představy, že pokud podpora vymizí, Izrael nebude schopen samostatně vést válku proti zbytkům Hamásu a současně čelit dalším íránským proxies v regionu, v prvé řadě libanonskému Hizballáhu. Jinými slovy, pokud se Západ nechá propagandisty Hamásu a užitečnými idioty ve vlastních řadách, kteří jejich propagandu přebírají, přesvědčit, že Izraeli jde o „genocidu“, Izraelci válku prohrají.
Na okraj dodejme, že kdyby válka zůstala opravdu jen válkou s Hamásem, Izrael by ji jistě dokázal na území geograficky blízkém a proti výrazně oslabenému protivníkovi, který se nemá kam stáhnout a přeskupit, vyhrát i bez pomoci. Úkol by se stal složitějším a ztráty mezi izraelskými vojáky by byly vyšší než dosud, ovšem o schopnosti porazit Hamás pochybovat nemusíme. Velká většina Izraelců, včetně zapřisáhlých odpůrců premiéra Netanjahua, považuje úplné zničení vojenských kapacit Hamásu za podmínku přežití vlastního státu.
Za účelem podkopání mezinárodní podpory Izraele byly aktivovány i sítě v zahraničí. Jihoafrická republika, na jejímž území probíhají masivní „fundraisingové“ operace Hamásu, podala v lednu žalobu na Izrael u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Kýženého výsledku v podobě nařízení soudu, aby vojenská operace v Gaze byla zastavena, se JAR nepodařilo dosáhnout.
Kauza však má pokračování. Nikaragujská diktatura sympatizující s islamistickými teroristy pohnala před Mezinárodní soudní dvůr demokratické Německo s tvrzením, že se Berlín podporou Izraele podílí na „genocidě“. Tedy hypotetické genocidě, jejíž existenci ICJ v první instanci nepotvrdil – a s pokračováním řízení bude zvyšovat nároky na předložené důkazy, takže je extrémně nepravděpodobné, že by změnil názor.
Právní zástupci Německa, druhého nejdůležitějšího dodavatele zbraní pro Izrael, v úterý rozhodně odmítli a odsoudili spekulace, že se SRN podílí na genocidě. Řízení nyní bude trvat spíše měsíce než týdny, je však mnohem pravděpodobnější, že nikaragujská žaloba bude nakonec zamítnuta, než že by došlo k opačnému výsledku.
Co říká úmluva o genocidě?
Od ledna 1951 je v platnosti mezinárodní úmluva o předcházení a trestání zločinu genocidy. Genocida je zde chápána jako „válečný zločin vyššího řádu“ – nestačí tedy poukazovat na fakt, že se některá z válčících stran dopouští „obyčejných“ válečných zločinů, ale je třeba doložit, že se tak děje v kontextu záměru zničit určitou národní, etnickou, rasovou či náboženskou skupinu.
Takový oficiální úmysl na rozdíl od jednotlivého porušení mezinárodního práva není snadné prokázat. Například přestože se Rusko na Ukrajině dopustilo rozsáhlých zvěrstev, v zásadě jen masové únosy a „převýchova“ ukrajinských dětí v Rusy je v první fázi války posunuly jednoznačně na teritorium genocidia. Současné oficiálně vyhlášené záměry učinit Ukrajinu neobyvatelnou pouze potvrzují, co bylo zřejmé už od odhalení únosů dětí z okupovaných území.
V kontextu prokázaného celkového genocidního záměru se obviněná strana podle znění úmluvy dopouští zabíjení členů cílové skupiny, působí jim vážné tělesné nebo duševní poškození, záměrně na ni uvaluje životní podmínky vypočítané k vyvolání fyzického zničení skupiny, uvaluje opatření, která brání porodnosti, nebo nuceně předává děti této skupiny skupině jiné.
Dodejme, že vztah jednotlivých výše vyjmenovaných činů k celkovému genocidnímu záměru není stejně jednoznačný. V jakékoliv válce vždy trpí nevinní civilisté, a jsou v ní bohužel zabíjeni. To že se civilistům výrazně zhoršily životní podmínky a že jsou zabíjeni jako důkaz genocidního záměru samo nestačí. Jakmile však dojde na opatření bránící porodnosti (autoři úmluvy měli v prvé řadě na mysli nucené sterilizace) nebo masové únosy a „převýchovu“ dětí, vztah ke genocidnímu záměru je mnohem přímočařejší.
Válka v Gaze není „čistá“ válka. Kritici Izraele mohou poukazovat na jednotlivé potenciální válečné zločiny.
Budiž však jasně řečeno, že se v naprosté většině případů jedná o kroky prvního druhu v rámci výše zmíněného rozlišení. Tedy o opatření, která se z různých důvodů mohou ocitnout před mezinárodními soudy, aniž by ovšem existovala vazba na hypotetické genocidní záměry.
Genocida versus propaganda
Nikaragujská žaloba vůči Německu je projednávána od 8. dubna. Jedná se o symbolické datum, poněvadž ve stejný den si svět připomněl třicáté výročí genocidy ve Rwandě.
Během hanebných událostí zfanatizované davy většinových Hutuů vraždily primárně menšinové Tutsie, další etnické menšiny a umírněné Hutuy. Za půl roku zločinci vyzbrojení většinou „obyčejnými“ mačetami vybili zhruba polovinu všech Tutsiů žijících na území Rwandy.
Pokud vezmeme za bernou minci čísla publikovaná úřady v Gaze, které kontroluje Hamás, ohledně operace regionální velmoci Izraele v Gaze, během šesti měsíců zde údajně zahynulo 33 000 lidí, neboli necelého 1,5 % populace.
Ti kdo tvrdí, že cílem Izraele v Gaze je „genocida“, jinými slovy říkají, že moderně vyzbrojená armáda působící na takřka celém území Gazy prý nedokázala za půl roku realizovat údajný genocidní záměr izraelských politiků ani tak efektivně, jak to svedly zfanatizované davy v africké kmenové válce.
Takové tvrzení je samozřejmě neuvěřitelně absurdní a nedokážou je zachránit ani laciné paralely s ruskou okupací ukrajinského území. Protože Rusko celou Ukrajinu neokupuje – a vyšetřování zločinů, kterých se dopustilo v okupované části, je kvůli nemožnosti přístupu na místa činu zatím stále v počátcích.
Pomalost řízení u Mezinárodního soudního dvora ovšem zafunguje jako nejlepší spojenec teroristických propagandistů. Čím déle kauza potrvá, tím déle a hlasitě budeme slýchat řev o „genocidě“ Palestinců – a špatně skrývané požadavky na to, aby islamističtí hrdlořezové dostali šanci někdy v budoucnu vyhrát svou válku proti nenáviděnému Izraeli.
