Den, kdy se SSSR a Hitlerovo Německo staly spojenci. To Kreml nerad slyší

Německo-sovětský pakt o neútočení byl uzavřen v noci z 23. na 24. srpna 1939 jako smlouva na deset let. U podpisu byl přítomen kromě ministrů Joachima von Ribbentropa a Vjačeslava Molotova sám Josif Stalin a německý velvyslanec Friedrich-Werner Graf von der Schulenburg. (Ten byl nakonec v roce 1944 popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.) Je to historický fakt, který si dnes v rámci přepisování historie nerado připomíná současné Rusko i jeho příznivci.

Pakt zaručil německou a sovětskou neutralitu ve vojenském konfliktu s Polskem a západními mocnostmi. Kromě toho měla smlouva tajný dodatečný protokol, který by „v případě územně-politické transformace“ umožnil Sovětskému svazu znovu získat území, které Rusko ztratilo během první světové války. Protokol prohlásil východní Polsko, Finsko, Estonsko a Lotyšsko za sovětskou sféru zájmu, západní Polsko a Litvu německou.

Smlouva byla navíc doprovázena hospodářskou dohodou, která se měla každoročně obnovovat a podle ní měl Sovětský svaz dodávat potraviny a suroviny (ropu a vzácné rudy) a Německo na oplátku SSSR průmyslové výrobky a černé uhlí. Sovětský svaz navíc umožnil Německu používat přístavy v Arktidě, Černém moři a Tichém oceánu.

Na zasedání Nejvyššího sovětu, které se konalo v Moskvě 31. srpna 1939, pak Molotov zahájil sérii proněmeckých projevů:

Všichni víme, že vztahy mezi Sovětským svazem a Německem byly napjaté od té doby, co nacisté přišli k moci. Nemusíme se zdržovat při těchto neshodách, ty jsou vám, soudruzi poslanci, i tak dostatečně známé. Ale jak řekl 10. března soudruh Stalin, „jsme pro obchodní styky se všemi státy“, a zdá se, že v Německu správně pochopili prohlášení soudruha Stalina a vyvodili správné závěry. Na 23. srpen je třeba se dívat jako na datum velké historické důležitosti. Je bodem obratu v dějinách Evropy, a nejen Evropy. Ještě nedávno dělali němečtí nacisté zahraniční politiku, která byla vůči Sovětskému svazu zásadně nepřátelská. Ano, až donedávna Sovětský svaz a Německo byli nepřáteli v oblasti zahraniční politiky. Situace se nyní změnila a my jsme přestali být nepřáteli […]

Zvláště někteří francouzští a britští socialističtí vůdcové ostře odsoudili tuto dohodu. Tito lidé jsou rozhodnuti, že Sovětský svaz musí bojovat proti Německu na straně Británie a Francie. Člověk by si skutečně mohl myslet, zda se tito váleční štváči nepomátli. (Smích.)

Podle sovětsko-německé dohody Sovětský svaz není povinný bojovat ani na britské, ani na německé straně. Sovětský svaz sleduje svou vlastní politiku, kterou určují zájmy lidu Sovětského svazu a nikoho jiného. (Bouřlivé ovace.)

Jestliže mají tito pánové takovou neodolatelnou touhu jít do války, ať tedy jdou do války sami, bez Sovětského svazu. (Smích a potlesk.)

Uvidíme, jací z nich budou bojovníci. (Bouřlivý smích a potlesk.)
(zdroj citace cs.wikipedia.org)

Existence tajného protokolu byla v Sovětském svazu popírána celých padesát let. Zveřejnit ho nechal až v roce 1992 Boris Jelcin.

„Sovětsko-německý pakt o neútočení, uzavřený v srpnu 1939, byl výsledkem domácí diplomacie, na který by měla být hrdá, protože tento dokument ochránil národní zájmy SSSR,“ uvedl předseda správní rady Ruské vojenské historické společnosti a zmocněnec prezidenta Ruské federace pro ochranu životního prostředí, ekologii a dopravu Sergej Ivanov. Citovala ho 16. 9. 2019 agentura RIA Novosti.

Agentura cituje jeho názor, že díky této dohodě bylo předně možné na mapě výrazně posunout západní hranici SSSR doleva a vyhnout se válce na dvou frontách – s Německem a Japonskem. „Nejdůležitější věcí jsou národní zájmy.“

Došlo i k útoku na Česko a Bulharsko: „Dějinami druhé světové války by se měli zabývat profesionální odborníci, nikoli politici, pak by nebyly žádné nové pokusy o revizi příčin a výsledků těchto událostí… To, co se děje v Bulharsku a České republice, je přímá politizace dějin, pokus postavit příčiny a výsledky druhé světové války… Historie by měla být ponechána historikům. Odstraňte všechno politikaření, všechny spekulativní složky a dejte příležitost objektivnímu studiu dokumentů a faktů. A pak bude vše v pořádku.“

RIA Novosti dále na svých stránkách interpretuje „Sovětsko-německý pakt o neútočení“. Z článku nepoznáme, zda jde o parafráze dalších Ivanovových výroků, nebo se jen čtenářům vysvětluje, jak to máme chápat. Citujeme: „Obsah paktu o neútočení se nelišil od norem mezinárodního práva a smluvní praxe států přijatých pro taková urovnání. Současně s dohodou byl podepsán tajný doplňkový protokol obsahující vymezení sfér zájmů Sovětského svazu a Německa. Část pobaltských států, západní Bělorusko, západní Ukrajina a Bessarabie byly zahrnuty do zóny vlivu SSSR. Evropská hranice SSSR tak byla tlačena mnohem na západ. Podle profesionálních vojenských historiků pakt umožnil Sovětskému svazu přestávku na přípravu na válku, posílení jeho vojenského průmyslu a zvýšení velikosti Rudé armády. A v počátečním období druhé světové války byly německé jednotky nuceny postupovat z mnohem vzdálenějších hranic. Díky tomu se SSSR podařilo včas evakuovat řadu průmyslových podniků na východ a také mobilizovat mnoho divizí, které omezovaly armády Wehrmachtu poblíž Moskvy a Leningradu. Odborníci navíc poukazují na to, že sovětsko-německý pakt o neútočení zabránil válce Japonska proti SSSR, protože Tokio nebylo spokojeno s rozhodnutím Berlína podepsat tento pakt, aniž by zohlednilo názory japonské strany.“

Prostě hodně řečí, ale je celkem jasné, co se stalo. Komunistický režim se klidně spojil  nacisty, aby dosáhl svých cílů. Od té doby se dalo počítat s tím, že to může kdykoli udělat znovu. Jestli někdo přepisuje historii, tak určitě ne ti, kdo jen ukazují na historické události, které se prostě staly.

(O paktu jsme již psali například ZDE,  ZDE a ZDE.)