Pokud někdo čekal, jak se vyjádří vysoká církevní autorita, kardinál Duka, k přijetí syrských sirotků, tak se dočkal. Vyjádřil se, že se nevyjádří. Pro Aktuálně.cz řekl: „Nebyl jsem čtrnáct dní v republice, takže mám jen základní informace. Tyto věci řeší pan olomoucký arcibiskup a Charita ČR. Nemám k tomu vůbec žádný materiál, mám jen to, co jsem zachytil na mobilu v zahraničí. Do této debaty nejsem schopen meritorně zasáhnout.“ A ještě: „“Víte, tam je jeden základní problém. Samotní biskupové, kněží nás žádají, abychom skutečně pomáhali na místě, abychom nevytrhovali rodiny a další lidi z jejich společenství.“

Také dodal: „Obecně řečeno, všichni víme, že je třeba pomoci potřebným, na druhé straně ale také víme, že je to v dnešní době do jisté míry politický zápas. Z toho důvodu nedokáži odpovědět.“

To je skutečně hezké. Nemá informace, tak nemůže „meritorně zasáhnout“. Ve středu večer ovšem stačil absolvovat večeři s Babišem. Babiš o tom řekl Právu: „Řešili jsme hlavně rodinu a jak motivovat naše občany, aby měli průměrně alespoň 2,1 dítěte.“

To jsme zvědaví, co tihle dva motivátoři vyřešili.

Přestavte si Ježíše, jak říká, že nemůže „meritorně zasáhnout“. Pak běžná fráze, že je „třeba pomáhat na místě“. To je jen jiný způsob, jak sladce sdělit, že jsme vlastně dobří, ale neuděláme nic. Pokud nemáme na mysli nápady Andreje Babiše, že do Itálie pošleme drony a sochu Komenského. Vrcholem je odvolávání na to, že nějací faráři mají „obavy“, abychom „nevytrhovali rodiny“ z jejich společenství. Tím asi myslí ty lágry pro uprchlíky. Aspoň víme, čemu dnes představitel církve říká „společenství“. Budeme si časem muset udělat nějaký slovníček, abychom těm lidem rozuměli. Ono už před sto lety bylo pozdě, naštěstí i tak celkem chápeme, co má v zásadě na mysli.

Ostatně to řekl už před dvěma lety na Nově: „Neuvědomujeme si, do jakého chaosu bychom mohli uvrhnout společnost, protože ta otázka přijetí těchto lidí, to znamená opravdu uskrovnění se celé společnosti.“

Vypadá to jako nějaká parodie. Církevní hodnostář má hrůzu z uskromnění. Samozřejmě těch druhých, pak to zní lépe, má přece starost, aby tu někomu něco nechybělo. Tak jistě, Německo přijalo v krátké době přes milion lidí, chaos se nekoná a uskromnění taky ne. Kriminalita poklesla a země má milionový přebytek rozpočtu. Devítimilionové Švédsko ekonomicky roste a to přijalo na hlavu nejvíc uprchlíků v Evropě. Mají problémy s kriminalitou, ale lidé zase vědí, že i tak jde Švédsko ekonomicky nahoru, tři čtvrtiny příchozích mají práci a nové uprchlíky se daří zaměstnat dvakrát rychleji než ty staré v minulých letech. Proto také ultrapravice v posledních volbách nijak zázračně neuspěla. Jak jsou ti Švédi hloupí a Češi chytří. Poradit bychom ale mohli, aby Švédi pochopili, jak to v jejich zemi vypadá, protože my to přece víme, když žádné uprchlíky nebereme.

Úplně by stačilo, kdyby Duka řekl, že se s věcí seznamuje a dodal: „Pokusíme se zjistit, jak bychom mohli pomoci.“

Ale ne. To místo toho napíšeme Okamurovi, že věříme, že nás spojuje zájem o bezpečnost země. Taky víra. Představovali jsme si tu víru původně jinak. No dobře, hlavně jestli je tahle víra opravdová a silná. Jen není jisté, že se české kostely hlásáním téhle víry nějak zaplní. I když možná už to začalo. Dukův úředník Badal biřmoval Ovčáčka, to je slibný začátek.

Tak třeba se ještě dočkáme nějakého kázání o hodnotách a spílání neomarxismu. A ten Ježíš toho by měli hnát!

Vlastně už se stalo.