Pilotka Elly Beinhornová v roce 1952. FOTO: commons.wikimedia.org/CC-BY 4.0/Volker Bonin/
FOTO: commons.wikimedia.org/CC-BY 4.0/Volker Bonin/
Elly Beinhornová, označovaná také „jedna z nejodvážnějších žen 20. století“, se narodila v roce 1907 v německém Hannoveru. Byla jediné dítě v obchodnické rodině. V roce 1928 ji natolik zaujala přednáška transatlantického letce Hermanna Köhla, že okamžitě požádala o přijetí do amatérské pilotní školy Berlín-Staaken. Licenci amatérského pilota získala na jaře.
Po mnoha letech vzpomínala: „Teprve později, jako matka a babička, jsem pocítila, kolik trápení a žalu jsem svým bezstarostným létáním způsobila svým rodičům. Jak trpěli moji ubozí rodiče!“
V roce 1931 podnikla svůj první samostatný let do Afriky. Po čtyřdenním putování pouští za pomoci místních obyvatel přežila nouzové přistání při zpátečním letu do Evropy a bezpečně se vrátila do Německa. „Mé nouzové přistání vyvolalo více titulků než mé nejdivočejší lety,“ konstatovala.
O několik měsíců později se čtyřiadvacetiletá žena vydala na cestu kolem světa ve svém letadle Klemm KL-20. Let vedl přes jižní Asii do australského přístavu Darwin, kde se nalodila na loď do Panamy. Odtud letěla přes Kordillery na východní pobřeží Jižní Ameriky a 23. července 1932 dorazila do Buenos Aires.
V roce 1933 získala Elly Beinhornová Hindenburgův pohár, nejvyšší německé vyznamenání pro amatérského letce. Se svým slavným Messerschmidtem Me 108, který pokřtila „Tajfun“, v roce 1935 přeletěla z Gleiwitzu ve Slezsku do Scutari na Bosporu a zpět do Berlína za jediný den: 3 470 km za 13 a půl hodiny.
Do jejího života vstoupila potom tragédie. V roce 1936 se Beinhornová provdala za slavného automobilového závodníka Bernda Rosemeyera. Seznámili se předchozí rok, když se potkali na závodech v Brně. Rosemeyer však o dva roky později, jen deset týdnů po narození jejich syna Bernda, zemřel při pokusu překonat rychlostní rekord.
Beinhornová prožila roky svého života za nacistického režimu. Tady se pochopitelně vynořuje otázka, jak zvládla svou roli úspěšné postavy v oblasti, které si nacističtí hodnostáři zvláště cenili, tedy v letectví.
Je zřejmé, že zanechala jinou stopu než její kolegyně Hanna Reitschová (1912–1979), která vystupovala jako přesvědčená stoupenkyně Adolfa Hitlera. V dubnu 1945 dokonce značně riskovala a přiletěla do Berlína, aby se pokusila Hitlera přemluvit k útěku. Elly Beinhornová tímto způsobem nevystupovala. Také nevstoupila do NSDAP. Je tedy považována za politicky z této doby nezkompromitovanou.
„To je v kontrastu s novějšími publikacemi, které podrobněji zkoumají Beinhornův vztah k nacistické ideologii. V roce 2002 jí Laurence Arthur Rickels věnoval kapitolu ve své publikaci Nazi Psychoanalysis – Vol. 2, v níž kriticky komentuje pasáže z Beinhornových děl Ich fliege um die Welt a Berlin-Kapstadt-Berlin, které mimo jiné odhalují její silný zájem o Němce žijící v zahraničí v bývalých německých koloniích. V roce 2009 vydal Christoph Frilling dvě knihy, které se tímto tématem rovněž zabývají. Po analýze jejího bestselleru Ein Mädchen fliegt um die Welt (Dívka letí kolem světa) dospěl mimo jiné k závěru, že Beinhornová v něm sice nepoužívala jazyk nacionálního socialismu, ale zaujímala německo-nacionalistické, částečně rasistické a šovinistické stanovisko. Nebyla podle něj pachatelkou, ale ochotnou následovnicí.“ (Fembio.org.)
Její první manžel Bernd Rosemeyer vstoupil do SS v roce 1933 jako jediný ze špičkových německých závodníků a bez nátlaku. V éře národního socialismu ho vládnoucí představitelé stylizovali do role lidového hrdiny, jedné z prvních „popových hvězd nacistické éry“. Adolf Hitler pronesl projev na jeho pohřbu. Rosemeyer musel před svatbou s Elly Beinhornovou podat žádost o sňatek, v jejímž dotazníku uvedl, že v roce 1932 vstoupil do SS.
Victor Klemperer v úvodu k LTI – Zápisníku filologa (Lingua Tertii Imperii) z roku 1946 o Rosemeyerovi napsal: „Nejpamátnější a nejčastější obraz hrdinství v polovině třicátých let poskytuje automobilový závodník: Bernd Rosemeyer stojí si po svém smrtelném pádu na čas před očima lidové představivosti téměř stejně jako Horst Wessel.“ Přestože se Rosemeyer veřejně objevoval v uniformách SA, nebyl členem SA jako Wessel, ale SS-Hauptsturmführer. Tuto hodnost, která odpovídá hodnosti kapitána wehrmachtu, získal díky povýšení po vítězstvích v závodech.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by Rosemeyer vykonával aktivní službu v SS. Přesto jeho úspěchy v národních a mezinárodních závodech využili národní socialisté k propagandistickým účelům. Podle výzkumu místního historika Horsta Heinricha Bechtlufta vstoupil do SS pravděpodobně proto, aby mohl v této organizaci, která byla považována za elitářskou, realizovat své kariérní ambice jako závodní jezdec na plný úvazek. (viz. de.wikipedia.org)
Za války a po ní
Na podzim 1939 začala druhá světová válka a sportovní létání již nebylo možné. Letadlo Beinhornové Tajfun bylo zrekvírováno a používáno Luftwaffe jako kurýrní letoun. Dne 26. září 1941 se provdala za Karla Wittmanna (1904-1976), průmyslového podnikatele. Bydleli v garsonce na Bayernallee 10 v Berlíně-Westendu. V den prvního výročí manželství se jim v Berlíně narodila dcera Stefanie Elly Barbara.
Na rozdíl od Beate Uhseové (ta mimo jiné roku 1962 otevřela ve Flensburgu první sex shop na světě), Hanny Reitschové a hraběnky Schenk von Stauffenberg (její švagr Claus patřil ke spiklencům proti Hitlerovi) nebyla Beinhornová pilotkou Luftwaffe, na začátku války jen přelétávala některá opravená letadla z dílny do terénu. Po narození dcery a zvýšeném počtu náletů však ukončila veškerou leteckou činnost, aby mohla zůstat nablízku svým dětem.
Když bombardování Berlína zesílilo, přestěhovala se Beinhornová s dětmi nejprve do Garmisch-Partenkirchenu a poté v létě 1943 na statek ve Východním Prusku, který vlastnili přátelé přijímající stále více uprchlíků. V únoru 1944 se dozvěděla, že její byt v Berlíně byl vybombardován, což mělo za následek ztrátu mnoha dokumentů a památek na její lety. S blížící se východní frontou uprchla i se svými dětmi a nakonec našla nový domov v Trossingenu nedaleko Schwarzwaldu. Tam žili dalších deset let.
Po válce Beinhorn-Rosemeyerová znovu požádala o pilotní licenci a v roce 1951 ji ve Švýcarsku získala. Jakmile byl v Německu zrušen zákaz létání, úspěšně se účastnila mnoha soutěží.
Od roku 1932 napsala Elly Beinhorn-Rosemeyerová řadu velmi populárních knih o svém životě letkyně a manželky světoznámého automobilového závodníka. Po 5000 převážně samostatných letových hodinách odevzdala ve svých 72 letech pilotní průkaz. Její závěr: „Měla jsem štěstí, že jsem mohla létat v době, kdy létání bylo ještě skutečným dobrodružstvím. Zažila jsem tu úžasnou, nezávislou éru, kdy měl člověk nebe jen pro sebe!“
„Dnes už přibližně vím, co mě vyhnalo na všech pět kontinentů. Mnoho let na cestách a následný nucený odpočinek byly nezbytné, než jsem si to uvědomila. Byly to dvě skutečnosti z mého dětství: že jsem jedináček a že jsem vyrůstala uprostřed vysokých hradeb ve velkém městě. Ani jedno, ani druhé by pravděpodobně nestačilo k tomu, abych se dal do pohybu přes všechny překážky. V dětském pokoji plném sourozenců by mě chuť jít ven jistě brzy přešla. A vyrůstání na venkově by ve mně vůbec nevyvolalo touhu po větší a větší přírodě, vzduchu a svobodě.“
Proč létala sama? Vysvětluje to tak, že vlastně k sobě nikoho vhodného neměla: „Ráda bych si někdy s někým zalétala. Ale žen s pilotním průkazem bylo stále málo – a co bych si počala s mužem? Skutečný muž by se nepodřídil na celé měsíce velení kapitánky. A rozhodně jsem nechtěla mít vedle sebe ne zcela skutečného muže.“
V roce 1979 se tehdy 72-letá Beinhornová dobrovolně vzdala pilotního průkazu. Naposledy žila v domově důchodců nedaleko Mnichova, kde 30. května 2007 v úzkém rodinném kruhu oslavila své 100. narozeniny, při nichž měla poslední příležitost vzlétnout do oblak v letadle z letiště Oberschleißheim. Půlhodinový vyhlídkový let nad úpatím Alp jí zprostředkoval Svaz německých pilotek (VDP), jehož byla v roce 1968 zakládající členkou. Zemřela 28. listopadu 2007 ve věku 100 let. Je pohřbena v Berlíně na hřbitově Waldfriedhof Dahlem vedle svého prvního manžela Bernda Rosemeyera.
