Do povědomí Evropanů proniká jméno Manfred Weber. Pokud nevíte, o koho se jedná, nevěšte hlavu. V jeho rodném Německu jej podle průzkumu veřejného mínění zná jen 26% obyvatel. Je poslancem Evropského parlamentu za CDU a chce se stát předsedou Evropské komise.

Podle většiny průzkumů se zdá, že Evropská lidová strana, jejímž je CDU členem, v letošních eurovolbách utrpí citelné ztráty. Pan Weber zahájil svou předvolební kampaň v úterý 23.4. v Řecku a pokračoval do dalších států jižní Evropy. Dnes (28.4.) poslal svým přátelům tweet téměř komsomolský: „V tuto krásnou neděli sbírám s maltskými mladými lidmi na pláži plasty. Nádherné evropské pláže by neměly být znečištěny plasty ani tady, ani jinde. Proto podporuji globální zákaz používání jednorázových výrobků z plastů.“

Během své cesty se Weber také vyjádřil k turecké kandidatuře do EU. Pod titulkem „Evropa je křesťanská, Turecko má zůstat vně EU“ o tom informovaly i české weby (jako autor je uvedena ČTK). Zdá se, že Weber sice vyřkl druhou polovinu věty, ale tu první formuloval odlišně: „Věříme, že tento kontinent je ovlivněn křesťanstvím.“ 

Evropa totiž není křesťanská. Evropa je evropská. K základním stavebním kamenům EU je třeba stejně silně přidat Francouzskou revoluci, levicové politické smýšlení a z něj vycházející ideu sociální solidarity a smíru. Za kolik toho levicová ideologie vděčí křesťanství nechávám stranou, radikálním antiklerikálům a komunistům by se z toho mohlo udělat mdlo.

Jak to souvisí s tureckou kandidaturou? Docela úzce. V první řadě je Turecko stát sekulární. Že má za prezidenta muslima a že v zemi vládne strana, k jejímž dominantním charakteristikám patří islám, není v rozporu s ideou tureckého státu. Moderní Turecko je součástí západního světa, nikoli Orientu.

V Evropě jsou země, kde je islám integrální součástí jejich vnitřního ustrojení. Například Malta, kde pan Weber sbírá na pláži igelitové pytlíky, má dějiny natolik propojené s muslimy, že i v tamějším jazyce je příměs arabštiny víc než významná. Nejde jen o staré dějiny. Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Bulharsko i Německo… tam všude je islám silně přítomen. A rozhodně to není jen v souvislosti se současnou migrací.

Islám obsahuje nejen prvky judaismu, ale i křesťanství. Proto je islámská etika podobná křesťanské. Skoro vše, co dnes lidé islámu vyčítají, není v jeho základech, ale v jeho pozdější interpretaci nebo lidové podobě. Totéž potkalo křesťanství, které se ale s podobnými excesy dokázalo vyrovnat. Není to tak dávno, ale spokojeně jsme to už z paměti a učebnic vytěsnili.

Kandidatura Turecka je podle mého soudu nepřijatelná ne proto, že v zemi převažuje islám. Důvodem je, že se její současní vládci chovají diktátorsky a totalitně. Opozice sice existuje, ale je soustavně znevýhodňována. Státní zaměstnanci jsou zahnáni do kouta a kdo se znelíbí, je označen za člena nebo přisluhovače FETÖ, vymyšlené teroristické organizace. Svoboda slova je iluzorní a univerzitní prostředí je profízlované.

Jednota a homogenita tureckého státu je nedotknutelné sacrosanctum. Proto na území Turecka nemohou existovat etnické a jazykové menšiny. Každý občan Turecka je Turek. Dnešní Turecko bylo doslova vybojováno a vydupáno ze země proti intervenci Francie a Řecka, i proti nárokům Velké Británie, Itálie a Arménie. Genocidě Arménů se v Turecku říká velká tragédie, ale šlo v každém případě o etnickou čistku. O tragédii Řeků, kteří museli zemi opustit ve 20. letech 20. století, se nemluví. Kurdský problém je plodem strachu z možného rozdělení země podle etnických a jazykových kritérií. „Řešení“, které už celá desetiletí uplatňuje turecký stát, nevede k žádnému rozumnému konci. I proto by Turecko ve svém dnešním stavu nemělo být členem EU.