Členové Wagnerovy skupiny, ruské soukromé armády podnikatele Jevgenije Prigožina, nahráli videozprávu se vzkazem ruskému ministerstvu obrany. Stěžují si na nedostatek munice pro houfnice, protitankové kanóny, tanky a minomety. Podle zasvěcených zdrojů se zdá, že dostat „wagnerovce“ do úzkých může být gesto, které má sebevědomou skupinu vykázat do patřičných mezí.
Ve videu zveřejněném na kanálu sociální sítě telegram „Razgruzka Wagnera“ bojovníci tvrdí, že jsou zcela odříznuti od dodávek nábojů.
„V tuto chvíli jsme zcela odříznuti od dodávek munice. Jsme si jisti, že někde ve skladech tato munice je, a my ji nutně potřebujeme. Obrovské množství lidí přežije a bude se moci dále účastnit bojů. To ovlivní celou speciální operaci. Uděláme to za vás, udělejte to, pomozte nám s municí,“ stěžují si nájemní vojáci.
Zakladatel Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin si také veřejně stěžoval na nedostatek bojovníků a problémy s doplňováním řad „wagnerovců“ kvůli „obludné vojenské byrokracii“ v Rusku. Do války jeho skupina působila třeba v Africe nebo v Sýrii a na Ukrajině měla posílit nevalné bojové úsilí řádné armády. Aby se to dalo zvládnout, nabíral Prigožin rekruty v táborech pro odsouzence. Teď z nějakého důvodu toto verbování skončilo.
Není to první video, v němž se „wagnerovci“ obracejí na ministerstvo obrany s žádostí o zbraně. Oproti předchozímu videu, natočenému před dvěma měsíci, se tón jejich řeči mírně změnil.
Vojenský expert Jurij Fjodorov v rozhovoru pro web Nastojaščeje Vremja hovořil o tom, proč podle jeho názoru ministerstvo obrany s dodávkami munice wagnerovcům nespěchá.
„Mluvíme-li o tom, co se děje v ruské armádě obecně, řekl bych, že je to chaos a hloupost, které následují jedno za druhým. Ale to je velmi obecné hodnocení. Pokud jde o Wagnerovu skupinu, faktem je, že Prigožin a jeho žoldáci, včetně vězňů, kteří byli odsouzeni za závažné zločiny, byli konkurenty velmi mocného uskupení v ruské špičce. Jedná se o generálskou kliku, která se orientuje na Šojgua a Gerasimova a je úzce spojena různými druhy korupčních vazeb, kariérních i jiných, se současným vedením ministerstva obrany a generálního štábu,“ vysvětluje Fjodorov.
Podle něj se vedení armády rozhodlo, že wagnerovce postaví do latě, a přestalo jim dávat munici, zejména dělostřelecké granáty. Přitom bez munice se bojovat nedá. Důvod je nejspíš jednoduchý, je třeba vnitroruskému soupeři ruské armády ukázat, kdo je pánem v domě, kdo je pánem v armádě.
„Faktem je, že experiment s wagnerovskými žoldáky se Moskvě nevydařil. Ve skutečnosti šlo o jakýsi experimentální vývoj. Rozhodli se vyzkoušet, jak budou bojovat žoldnéřské jednotky moderních kondotiérů. Ukázalo se, že ani klíčová ústřední skupina těchto žoldnéřů, což jsou profesionální vojáci, kteří dlouho bojují v různých částech světa, nemohou konkurovat útočným skupinám, jednotkám, konkrétně výsadkovým jednotkám, vzdušným útočným jednotkám, které působí v rámci ministerstva obrany na pokyn generálního štábu,“ soudí Fjodorov. A pokud nejsou schopni plnit úkoly, které dostali, pak je lze ignorovat. Takto ruská armáda funguje.
Poslední problémy okomentoval i letitý separatistický bojovník Igor Strelkov (Girkin), který jinak dává najevo pohrdání k ministrovi obrany Sergeji Šojguovi. Nazývá ho překližkový maršál, protože Šojgu získal vysokou hodnost armádního generála, aniž by měl nějaké skutečné zkušenosti s armádou. Během „speciální operace“ schopnosti rovněž moc neprojevil.
„Věřte tomu nebo ne, ale něco takového jsem jednou čekal,“ píše na telegramu Girkin. „Čeho má být tímto postojem ruského ministerstva obrany dosaženo, je naprosto jasné: cílem je dostat wagnerovce pod plnou kontrolu struktur ministerstva obrany, a to buď restrukturalizací a začleněním přímo do ozbrojených sil, nebo (přinejmenším) změnou jejich vedení. Překližkový maršál nehodlá tolerovat drzost (jak jistě Šojgu vnímá Prigožinovy aktivity) a konkurenci, protože ta zpochybňuje jeho postavení ‚korunního prince‘. Pokud se situace se zásobováním wagnerovců nezmění, můžeme na úplné dobytí Bachmutu v nejbližší době (a vůbec kdykoli) klidně zapomenout.“
Girkin také tvrdí, že tohle všechno pečlivě sledují v Kyjevě a vyvodí tam z toho příslušné závěry, a tak se dá očekávat ukrajinský protiútok v Bachmutu a jeho okolí, než se Moskva vzpamatuje.
Pak přichází kritika Vladimira Putina, kterého Girkin považuje za neschopného už dávno, a jako jeden z mála stoupenců války (a kritiků ruského stylu válčení) to dává najevo. „Objektivně, jak se konflikt Šojgu–Prigožin vyhrocuje, také vnitropolitická situace v Ruské federaci se nadále vyhrocuje v důsledku naprostého odtržení prezidenta od povinností vrchního velitele (a možná nejen od nich),“ uzavírá Girkin.