Jeden můj známý mi dnes přeposlal poslední pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které prezentuje jeho zaměstnavatel pod rozverným názvem „Čau lidi“. Se zájmem i údivem jsem si to přečetl. Strategie marketérů předsedy vlády je zřejmá a jednoduchá. Snaží se do lidí pumpovat iluzi o tom, že již žijeme v ráji a jsme téměř ve všem nejlepší na světě. Jak je to možné? Je to jednoduché, no prostě proto, že nám vládne geniální vůdce Ing. Andrej Babiš z Průhonic.

V neděli 24. 11. nám usměvavý a se sebou evidentně spokojený šéf sděluje, že si večer pustí svoji oblíbenou komedii Zdeňka Trošky Slunce, seno… Jasně, co taky jiného, že ANO? A pak spustí kulomet oslavných tirád o bezmezných úspěších své vlády. I mezinárodní žebříčky podle něj potvrzují, jak se u nás mají teď všichni lépe – české obce, školky, nemocnice, dálnice, železnice, důchodci, mladí rodiče, učitelé… No prostě všichni a všechno. Nezapomene ani zmínit, že k nám přitáhne tu Apple Store, díky tomu, že je kámoš šéfa Apple. V HDP už jsme lepší než Řecko a Portugalsko, nejsme ohroženi chudobou a máme nejnižší nezaměstnanost, atd. Jeho pravidelní čtenáři mají v té euforii předčasné Vánoce a otevírají láhev šampaňského ze svých zásob, aby na dálku svému vůdci s díky připili.

Sebevědomý guru cudně zamlčí, že nás táhne již poměrně dlouhé období konjunktury evropské ekonomiky, zejména pak sousedního Německa. Každé jím uváděné číslo by stálo za důkladnou srovnávací analýzu, zdali se nedalo v tomto mimořádně příznivém období dosáhnout více, a to zejména v důležitých strukturálních reformách, a v prvé řadě té důchodové. Premiér se rád odvolává na mezinárodní srovnání, která prý jeho zásluhou dopadají v posledních letech skvěle a úžasně.

ČR měla ze všech bývalých zemí východního bloku nejlepší výchozí pozici. I po čtyřicetileté vládě z Moskvy jsme si udrželi torzo tradice vyspělé průmyslové země. Nebyli jsme zadluženi a mohli jsme se poměrně rychle přizpůsobovat západním trhům. Mnohé se mohlo zdařit lépe, ale objektivně vzato se první fáze transformace obešla bez velkých otřesů. Měli jsme pevnou měnu, provedla se daňová liberalizace, měli jsme poměrně nízkou inflaci a západní investoři o nás měli zájem.

Mezinárodní měnový fond vydává pravidelně pořadí zemí podle HDP na obyvatele k paritě kupní síly. V letech 1993–2011 jsme zaujali v průměru 39. místo v pořadí světových států. V roce 2011 to byla 36. příčka a v roce 2017 opět 39. místo. S hodnotou 36 916 USD se již blížíme evropskému průměru. Je to reálný stav našich možností, ale rozhodně nejde o žádný pronikavý a zázračný pokrok. Těsně za námi jsou Slovinsko, Slovensko a pobaltské země.

O skutečné kvalitě života v jednotlivých zemích vypovídá mnohem více kvalita sociálních služeb a jejich dostupnost a mnohé další parametry. To, co pociťuje každý z nás ze všeho nejvíce, je průměrná mzda a cena zboží a služeb. A tady to srovnání pro Českou republiku nevypadá zdaleka tak oslnivě. Průměrná mzda v ČR je nyní více než 33 tisíc Kč za měsíc. S důležitým dovětkem, že na ni dosáhne jen třetina zaměstnanců. Mzda roste i v okolních zemích. Podle statistických úřadů jednotlivých států je nyní průměrná mzda v Německu, převedeno na českou korunu 95,5 tisíce Kč a v Rakousku 91,3 tisíce Kč. Adekvátně tomu jsou v těchto zemích i cca třikrát vyšší průměrné penze než u nás.

My jsme Západ zatím dohnali hlavně v cenách zboží a služeb, včetně těch životně důležitých – bydlení, energie, pohonné hmoty a potraviny. V Česku sice narostl počet dolarových milionářů a miliardářů, ale taky raketově vzrostl počet lidí v exekuci a vysoký je i počet osob bez domova. Ale takové starosti svěřenský holdingový předseda vlády jistě nemá. V příjmovém nadprůměru budou i všichni lidé z jeho blízkosti, i ti, kteří opečovávají jeho obličejovou knihu a jiné formy komunikace s lidem v podhradí.

Takže „Čau lidi“, je dobré se na každé průhonické sdělení podívat hlouběji a důkladněji, a to i v širších souvislostech, a ne jen konzumovat něčí manipulativní produkci, která je postavená na žonglování s čísly a falešných iluzích, případně na přisvojování si nezasloužených „zásluh“ a pozitiv. Přeji České republice skutečný a férový úspěch. Ostatně jisté je to, že každá mystifikace se jednou (dříve nebo později) srazí s realitou.