Ozbrojené síly Francie procházejí aktuálně masivní modernizací. FOTO: MSoult / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: MSoult / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Francie bude vydávat požadovaná 2 % hrubého domácího produktu na obranu už letos. Předčasné splnění závazku, které si v roce 2014 stanovily členské země Severoatlantické aliance, oznámil ministr obrany Sébastien Lecornu. Francie původně plánovala překročit dvouprocentní hranici až v příštím roce, ambiciózní plán na modernizaci nejsilnější armády v celé Evropské unii však už nyní nabírá na obrátkách.
Francouzi přitom v úsilí o zvýšení obranyschopnosti nejsou v Evropě ani zdaleka jediní. Především v reakci na ruskou hrozbu letos dvouprocentní závazek ve výdajích na obranu podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga splní celkem 18 z 32 členských zemí Aliance – tedy o sedm více než před rokem. A poprvé po mnoha letech by mezi nimi měla být i Česká republika, přestože ministryně obrany Jana Černochová připouští, že by mohla skončit těsně pod požadovanou hranicí.
Obří francouzské investice
Francie oznámila a následně i parlamentem schválila ambiciózní plán přezbrojení armády už v loňském roce, stejně jako řada dalších zemí v souvislosti s pokračující válkou Ruska proti Ukrajině a s obavami z možného střetu mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Plán obranných rozpočtů počítá s obřím nárůstem výdajů, které mezi lety 2024–2030 dosáhnou celkové výše 413 miliard eur (zhruba 10,5 bilionů korun) – tedy o 40 % více než v posledním pětiletém období.
Růst je zvláště patrný v meziročním srovnání: zatímco ještě v roce 2017 vydávala Francie na obranu „pouhých“ 30 miliard eur (762 miliard korun), v roce 2030 by mělo jít téměř o dvojnásobek – 59 miliard eur (1,5 bilionů korun). Část tohoto zvýšení přirozeně souvisí s inflací, přestože ta patřila ve Francii mezi nejnižší v celé Evropské unii. Nové výdaje jsou ale zvláště určené na komplexní modernizaci francouzských ozbrojených složek, které v některých ohledech zaostávají za očekáváními od nejmocnější armády na evropském kontinentu.
„Francouzská armáda je v současné době mimořádně schopná provádět operace proti asymetrickým nepřátelům. Chybí jí však dostatečné zásoby munice a celkový počet vojáků na to, aby mohla dlouhodobě vydržet v konfliktu vysoké intenzity,“ vysvětluje vojenský inženýr Marc Chassillan s narážkou na to, že se francouzské ozbrojené síly nejpozději od útoků z 11. září zaměřovaly primárně na protiteroristické operace v oblasti Sahelu.
Problémy francouzské armády
Francouzští vojáci jen za posledních deset let působili mimo jiné ve Středoafrické republice, Mali nebo v Nigeru, přestože poslední dvě jmenované země museli nedávno kvůli vojenským převratům opustit. Specializace na boj proti terorismu nicméně vedla k tomu, že se ozbrojené složky přestaly připravovat na tradiční masovou válku za použití velkého množství tanků, dělostřelectva a pěchoty, jaký Evropa po několika dekádách znovu zažívá v souvislosti s válečným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou.
Kupříkladu počet tanků ve výzbroji francouzské armády se mezi lety 1991 až 2021 snížil ze 1349 na něco málo přes dvě stě. Po zrušení povinné vojenské služby na přelomu století dramaticky poklesl i počet aktivních vojáků: z takřka půl milionu na současných zhruba dvě stě tisíc. Ruská federace má pro srovnání k dispozici více než milion vojáků a stále i tisíců kusů vojenské techniky a dělostřelectva, přestože podstatnou část ztratila na Ukrajině.
Ještě větším problémem je pro Francii (stejně jako pro řadu dalších evropských států) akutní nedostatek dělostřelecké munice nebo protitankových a protileteckých střel, které by v případě války typu té ukrajinské vydržely sotva několik týdnů. Právě na to začátkem loňského roku upozornila zpráva Výboru pro národní obranu a ozbrojené síly dolní komory francouzského parlamentu.
„Zásoby munice francouzské armády se od konce studené války neustále snižují a zdá se, že se staly neudržitelnými, a to jak z hlediska současné strategie, tak i francouzských vojenských ambicí,“ varují ve zprávě poslanci Vincent Bru a Julien Rancoule.
Cena za obnovené postavení velmoci
Francie neměla dost zásob munice ani protitankových a protileteckých střel už před začátkem války, jejich podstatná část navíc od té doby skončila v rámci vojenské pomoci na Ukrajině. Dost možná nejdůležitějším francouzským příspěvkem napadené zemi bylo ostatně dodání samohybných houfnic Caesar spolu s desetitisíci dělostřeleckých granátů.
Není proto divu, že navýšené vojenské rozpočty počítají právě s doplněním vyčerpaných zásob – na tyto účely by mělo být vynaloženo zhruba 16 miliard eur (406 miliard korun). Dalších pět miliard eur (127 miliard korun) by mělo směřovat na domácí výzkum a výrobu bezpilotních letadel, které dosud Francie – na rozdíl od ostatní techniky – musela nakupovat ze zahraničí. Právě bezpilotní letouny se přitom na Ukrajině (a ostatně i například ve střetech mezi Arménií a Ázerbájdžánem) ukázaly jako klíčový prostředek moderního vedení války.
Součástí francouzské obrany jsou ovšem i aspekty, se kterými si většina evropských zemí včetně sousedního Německa nemusí lámat hlavu. Jde zejména o nukleární štít v podobě necelých tří set jaderných hlavic, na který je navázaná podstatná část francouzského letectva a námořnictva – od čtyř ponorek schopných nést mezikontinentální balistické střely až po stovky stíhacích letounů Dassault Rafale.
Do modernizace nukleárního štítu by mělo do roku 2030 směřovat neuvěřitelných 52 miliard eur, které si vyžádá vybavení novými střelami schopnými nést jaderné hlavice nebo vývoj ponorek a stíhacích letounů příští generace. Francie kromě toho disponuje i vlastním vesmírným programem a mocným námořnictvem, které „spolknou“ další miliardy eur z rozpočtu – země například plánuje postavit novou letadlovou loď, protože v současnosti disponuje pouze jednou.
Nutnost zároveň udržovat jaderný štít, námořnictvo i vesmírný program Francii na jednu stranu řadí do elitního klubu několika málo světových mocností s globálními kapacitami, do kterého patří v Evropě už pouze Británie.
Právě Francie a Velká Británie mají ostatně stále po celém světě rozmístěnou síť vojenských základen, které se nachází jak na stávajících zámořských územích, tak i v někdejších koloniích. Extrémně vysoké náklady na tyto kapacity však zároveň v zemích s relativně nízkým počtem obyvatel (ve Francii i Británii žije shodně okolo 65 milionů lidí) nutně znamenají omezení schopnosti vést klasickou konvenční válku.
To je ostatně patrné i v samotné velikosti ozbrojených sil – Spojené království má dokonce oproti Francii méně než poloviční počet vojáků a obě země bojují s marnou snahou přilákat do armády větší množství lidí.
Zatím menšinová část francouzské a britské politické scény proto dlouhodobě volá po tom, aby došlo k umenšení nebo rovnou úplnému zrušení drahého jaderného štítu. Za současné situace totiž mohou obě armády v případě skutečně rozsáhlého konfliktu s nepřítelem typu Ruska hrát jedině podpůrnou úlohu pro další státy, které dodají potřebnou „masu“ vojáků a techniky.
Náhrada za Rusko
Z masivního nárůstu francouzského rozpočtu na obranu přirozeně těží tamní vojenský průmysl, který je zřejmě vůbec nejrozvinutější v celé Evropě – Francie totiž na rozdíl od většiny dalších evropských zemí tradičně vyvíjí a nakupuje drtivou většinu svých zbraňových systémů doma. Francouzský vojenský průmysl ale zažívá obrovský vzestup i z hlediska vývozu na mezinárodní trhy, a to zejména v souvislosti s propadem důvěry v ruské zbraně.
„V posledních několika letech si francouzské bojové letouny před těmi ruskými vybrala třeba Indie, Egypt nebo Indonésie,“ popisuje situaci Pieter Wezeman ze Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI), podle kterého jsou francouzské dodávky oproti těm ruským rychlé a „technicky atraktivní“. Výsledkem je, že Francie nedávno přeskočila Rusko v pozici druhého největšího světového vývozce zbraní po Spojených státech.
Zdaleka nejvýznamnější vojenské zakázky směřují do Indie, která byla loni zároveň největším dovozcem zbraní na světě. Nejlidnatější stát světa, který se obává střetu se sousední Čínou, tradičně spoléhal primárně na ruskou vojenskou techniku, válka na Ukrajině však bolestně odhalila její slabiny. Dnes se proto francouzské a ruské dodávky takřka vyrovnaly a Indie kupříkladu nakoupila desítky francouzských stíhaček Rafale nebo trojici diesel-elektrických ponorek třídy Scorpène.
Mezi další významné odběratele francouzské vojenské techniky už tradičně patří blízkovýchodní země jako Katar nebo Spojené arabské emiráty, úspěchy ale slaví i v Indonésii, Brazílii nebo v několika evropských státech, které jinak tradičně dávají přednost americkým (a v poslední době stále více i jihokorejským výrobkům). Jde zejména o Řecko, které z Francie nakupuje více než polovinu všech zbraní zahraniční výroby – včetně fregat nebo právě letounů Rafale.
Na straně Moldavska a Arménie
Francouzský prezident Emmanuel Macron v posledních měsících podepsal rovněž dohody o vojenské spolupráci s nejbližšími ruskými sousedy včetně Moldavska a Arménie. Zatímco Moldavsko se musí stále více obávat ze strany Ruska, které už od 90. let okupuje část země známou jako Podněstří, Arménie čelí agresi sousedního Ázerbájdžánu.
Arménští politici po pádu železné opony slepě spoléhali na ochranu Moskvy. V zemi se proto nachází ruská vojenská základna se zhruba třemi tisíci vojáky a Arménie je také součástí takzvaného „ruského NATO“: Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).
V nedávných krvavých střetech s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach se nicméně ukázalo, že Putinův režim není ve prospěch Arménie ochoten žádným způsobem zasáhnout. S pomocnou rukou proto přispěchala právě Francie, ve které se od genocidy v letech 1915–1917 nachází početná arménská diaspora.
„Je pro nás absolutní prioritou pomoci Arménii ochránit její obyvatele. Jsme tu proto, že nás Arménie právě teď potřebuje,“ prohlásil francouzský ministr obrany Lecornu letos v únoru při návštěvě Jerevanu. Francie by měla hrát zásadní roli zejména při dodávkách protiletadlových systémů a také při výcviku arménské armády, která je podle odborníků stále v zajetí zastaralé sovětské doktríny.
