KOMENTÁŘ / Zákon o zahraničních agentech v Gruzii dal vzniknout nejsilnější občanské společnosti, kterou země pamatuje. Ve stejnou chvíli je ale Gruzie na rozcestí a nejblíže k Rusku ve své historii. Co bude dál a může to být poučením pro jiné evropské země na pokraji uzurpování autokraty?

Zákon o zahraničních agentech se v Gruzii formuje do reálných tvarů. Po nejnovější úpravě, která přišla se třetím čtením, si vládnoucí strana Gruzínský sen připravila prostředky, které jí umožní totalitními praktikami přimět její největší oponenty k jednosměrné letence ze země. Nová úprava zákona totiž dovoluje státu přímo zasáhnout jednotlivce, a ne jen organizace, jak tomu bylo doposud. Tito vybraní jednotlivci se tak budou muset přidat k seznamu zahraničních „špionů“.

Dále čtěte

Ne, pane ministře Blažku, gruzínský zákon není o transparentnosti. Jde o „hon na čarodějnice“

KOMENTÁŘ / Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) veřejně prohlásil, že by v žádném případě neoznačoval gruzínskou…

Osoba, která bude takto evidována, bude veřejně známá jako agent. To otevře vrata k represím nejen od státu samotného, ale také od extremistických skupin, které už teď vyhrožují novinářům a pracovníkům neziskových organizací.

Co ale posunulo zákon na ještě vyšší „úroveň“, je dodatek týkající se získávání informací o těchto osobách. Stát se zavedením zákona bude moct žádat osobní data některých jedinců, mezi nimi třeba informace o sexuálních stycích, rodinných vazbách či jiné citlivé informace.

Po debatě s mnohými gruzínskými novináři jsem slyšel jediné: „Přichází totalita.“ To už se děje nyní, před zavedením zákona –⁠⁠⁠⁠⁠ jedna nejmenovaná gruzínská aktivistka se rozhodla urychleně opustit zemi po nátlaku a vyhrožování násilí ze strany extremistických skupin.

Dále čtěte

Reportér deníku FORUM 24 po boku protestujících Gruzínců. Policie útočí na ženy i novináře

REPORTÁŽ / Již týdny pokračují v Gruzii protesty proti kontroverznímu vládnímu zákonu omezujícímu svobody a de facto zakazujícímu práci neziskových…

Mohlo by to vypadat, jako že je Gruzie v tuto chvíli už pevně v rukou autokratů, ale jistým majákem naděje je občanská společnost. Ta nebyla v historii Gruzie větší a ani živější. Třeba 11. května se v Gruzii setkalo dle některých až 300 000 demonstrantů –⁠⁠⁠⁠⁠ když si to přepočteme na procenta, tak je to v třímilionové zemi kolem deseti procent populace. Populace, která jasně zvedla svůj hlas proti kontroverznímu zákonu, která chce být součástí Evropské unie a která má hlavně dost praktik vládnoucího Gruzínského snu.

Naděje je v Gruzii vidět na každém kroku, ale bude to stačit k výhře nad totalitními praktikami Gruzínského snu? Budou se muset novináři bát toho, že je čeká úprk z vlastní země? Toto už je nyní bohužel téma. Co ale může vše změnit, jsou volby, které Gruzii čekají v říjnu. Ty jediné mohou zastavit toto gruzínské limbo.