Může se zdát, že Hamáčkova obhajoba předsednického postu až tak moc pro stranu jako takovou neznamená. Opak je ovšem pravdou. Nejen, že se podepíše na krátkodobém fungování ČSSD, ale bude mít také dalekosáhlé důsledky. Jakkoliv si to členové a hlavně vedení sociální demokracie nepřipouští, čekají je krušné časy. Poděkovat za to mohou svému šéfovi, potažmo sami sobě, protože si ho opět zvolili.

Výsledky sjezdu ČSSD se daly předpokládat dlouho dopředu. Pozici Jana Hamáčka jako předsedy nemohl reálně ohrozit Tomáš Petříček a už vůbec ne Kateřina Valachová. Dnes už bývalý ministr zahraničí chtěl až moc velkou změnu, na kterou není zkostnatělá partaj připravena, a jediná žena mezi kandidáty sloužila pouze ke zpestření nabídky.

Nedá se totiž předpokládat, že by Valachová, která odcházela z ministerstva školství s ostudou, chtěla ohrožovat současného předsedu ČSSD. Právě on ji totiž nechal se znovu dostat do pozice, která z ní dělá výraznou tvář sociální demokracie. 

Důležité ovšem není to, co se odehrálo na on-line sjezdu socialistů, který pro ty, jež ho sledovali, musel působit jako vystoupení ochotnického divadla. Podstatné je to, co se dělo po něm. Dopady sjezdu totiž ukázaly, že se Jan Hamáček od svého vládního šéfa leccos naučil. Například zametat s těmi, kteří si dovolí mít vlastní názor, který se neshoduje s tím předsedovým.

Ačkoliv se o změnách ministrů z ČSSD Hamáček před sjezdem nezmiňoval, hned po jeho konci naznačil, že nikdo nemá své místo jisté. Kdo sleduje politickou scénu u nás, měl jasno. Ministr vnitra konečně vyhoví prezidentu Zemanovi a zbaví ho Tomáše Petříčka. Ministra, který svým zahraničně-politickým názorem často dokázal zmírňovat ostudu, kterou nám prezident a premiér v cizině dělají.

Zeman však řekl jasně: „Blatný, Petříček a Storová škodí“. A protože na to, aby odporoval hlavě státu, Hamáček nikdy nebude dost suverénní a silný, šéf diplomacie skončil. S tím ovšem skončily i veškeré naděje ČSSD na setrvání ve sněmovně po letošních parlamentních volbách.

Šéf ČSSD totiž sice občas umí udělat gesto, ale nikdy potom nenásledují události, které by dokázaly pevnost jeho názorů. Není divu, Hamáček totiž ničím takovým nedisponuje. Svým způsobem by se dalo říct, že vlastně ani vlastní názor nemá. Buď o něm rozhoduje grémium strany, nebo Babiš se Zemanem.

Právě to však dostalo ČSSD tam, kde se nachází, tedy do společnosti stran a hnutí, které po volbách nebudou mít žádného poslance. Pro stranu se stoletou tradicí ostuda, pro vedení socialistů stále pouze předpoklad, který se nenaplní.

Přitom právě šéf strany a jeho patolízalové dělají všechno proto, aby udělali ze sociální demokracie nevolitelnou stranu. Pryč je tradiční zájem o pracující lidi, nyní jde hlavně o to udržet si funkce a přitom bez problémů pomáhat Babišově nepřijatelné devastaci všeho, na co jsme dřív mohli být hrdí. 

Dále čtěte

Jak a kdy porazíme covid? Odpoví Jaroslav Flegr v novém čísle Revue FORUM

V pondělí 12. dubna vychází nové číslo Revue FORUM. V něm najdete velký rozhovor Jana Jandourka s profesorem Jaroslavem Flegrem.

S takovým přístupem, navíc podpořeným očividným sloužením hradnímu pánovi, se z tradiční strany stal „b-tým“ hnutí ANO, nebo noví zemanovci. Na to však voliči slyší a zatím to dávají jasně najevo. Bylo to vidět v internetové diskuzi u přenosu ze sjezdu ČSSD, ukazují to předvolební průzkumy.

Lidé, kteří doteď sociální demokracii podporovali, byli přesvědčeni, že pro ně něco dělá. Tato idea ovšem zmizela a Hamáček může tisíckrát vykládat, co všechno jeho ministři zařídili a jak je přítomnost ČSSD ve vládě důležitá. Jsou to totiž jen báchorky, kterým věří jen lidé, kteří nechtějí slyšet pravdu.

Staronový předseda vládní strany znovu převedl, že jako běžec na krátkou trať občas zaujme. Delší „závod“ však pro něj bývá velkým problémem, na což doplácí a finálně i doplatí stáj, která mu zařídila, že měl vůbec možnost se zúčastnit.