Předseda ČSSD Hamáček neztrácí smysl pro humor. V Právu (28. 1.) napsal: „Tak naslouchám kolegyním a kolegům ve straně, chápou, že zásadní jsou dvě věci: mít o čem mluvit a mluvit musí lidé, kteří vzbudí zájem a důvěru veřejnosti. Zkrátka program a nové tváře. Současná ČSSD však má jeden velký problém, a tím je nízká sebedůvěra. Mít jen zlomek pirátského nadšení nebo ničím nepodloženého sebevědomí SPD, všechny řeči o rozhádanosti a neschopnosti ČSSD by byly ty tam. Proto říkám kolegům: Pojďme do toho a ukažme všem, co v nás je! Kašleme na to, co se o nás píše, pojďme zase jako dříve vysvětlovat náš program a buďme prostě sociálními demokraty… Nestyďme se být sociálními demokraty!“

Oceňujeme, že i v těžké historické chvíli si přeseda zachovává smysl pro legraci, ono ani už nic jiného nezbývá. Teď jde o to, jak by si měl počínat nešťastník, který by to s tou hrdostí vzal vážně.

Sociální demokracie je na tom bídně lidsky i finančně. Je jako ocásek v koalici, kde má hlavní slovo Babiš a kterou milostivě drží při životě komunisté. Komunisté ovšem nejsou křesťané, takže si pod milostí představují něco zcela specifického, totiž obchod. „My dáme těch pár hlasů a vy budete tančit třeba kozáčka.“ Jak brát vážně stranu, kde se opakovaně vynořují jako příšery z jezera Hašek, Zimola a Foldyna, taky není moc jasné. Vážně ji může brát jen nějaký badatel, kterého zajímá, jak daleko věci až mohou dojít.

ČSSD trpí genetickou vadou a ta vada se jmenuje Zeman. Mstivý stařec uvažuje jen v několika kategoriích: zničit, ponížit, použít. Tohle aplikuje i na vztah ke straně, kterou kdysi použil jako výtah k moci, ačkoliv sám žádný sociální demokrat není. Strana, která si do čela postavila Zemana, Grosse a Paroubka a dávala vysoké funkce Davidu Rathovi, je nemocná po celou dobu polistopadové historie. Jistě, takových chorob bychom v jiných stranách v celém spektru našli dost. Hamáček si teď jen naběhl tím, že vyzývá k hrdosti.

Hamáček může říkat, že se strana má vykašlat na to, co se o ní píše, to je jeho věc. Problém je v tom, že dost z toho, co se píše, je pravda. Lze se vykašlat na pravdu, ale bude to mít, jak zněl slavný obrat Ludvíka Svobody, „nedozírné následky“.

Pokud pan předseda říká, že „doba překřikování v televizi nebo na internetu končí“ a že „i to dokazuje, že ona ničivá rozhádanost byl především mediální problém“, asi nemá dobrou paměť. Lánské pučisty poslala za Zemanem kout pikle média? Média ponoukla Zemana, aby založil SPO – zemanovce s cílem ubrat sociální demokracii hlasy? Novináři navedli Zemana, aby nejmenoval pana Poche ministrem? Nebo mediální hyeny zakládaly se Zimolou jeho platformu?

Po hledání Peroutkova článku, které podnikal mluvčí bývalého předsedy ČSSD a nyní z Božího dopuštění prezidenta, může nastat další velké pátrání. Tentokrát po důvodech hrdosti v ČSSD. Obáváme se však, že dřív bude nalezen štěchovický poklad.