Už když se Hana Humpálová a Antonie Chrástecká vrátily po měsících strávených v zajetí zpátky do České republiky, mnoho „slušných Čechů“ z internetových diskuzí jim přálo jen to nejhorší. Teď je ovšem zasáhla rána mnohem silnější – zveřejněním částky, kterou za ně český stát zaplatil únoscům, spolu s dalšími informacemi osobního charakteru, se na ně samozřejmě strhne hon.

Tou nejzávažnější otázkou celé kauzy je fakt, že se novinářům do rukou dostávají takto závažné informace. V tomto případě – ostatně podobně jako je tomu u informací týkajících se Alího Fajáda – je nutné se ptát, komu se hodí, aby byly podobné informace zveřejňovány a kdo je těmito kroky oslabován. O vyjednávání s únosci dvou dívek rozhodla vláda Jiřího Rusnoka, peníze byly poskytnuty civilní rozvědce. Kde je tedy ten, kdo sdělí Respektu, o kolik peněz se jednalo?

[ctete]46075[/ctete]

Dalším zásadním problémem je informace, že Česká republika podruhé v krátké době ukázala, jak a s kým vyjednává. Zveřejněním částky, kterou je stát za své občany ochoten zaplatit, teroristům a únoscům vzkazujeme: „Unášejte Čechy, opravdu se to vyplatí.“

Můžeme polemizovat o tom, že se ze strany Respektu jedná o poukázání na amatérismus, který vládne v českých bezpečnostních službách. Stejně tak můžeme argumentovat, že ti, kteří budou chtít někoho unést, už dávno vědí, kolik peněz kdy získali podobnými činy jejich kolegové. Co ale můžeme říct jednoznačně, je to, komu se znovuotevřením celého případu ublížilo nejvíc: Haně a Antonii.

Jak víme, pokud jde o peníze, Češi dokážou být závistiví a zlí. Když tedy vidí podobnou částku, ve velké části společnosti to vyvolá opravdovou zlobu. K tomu přičtěme fakt, že jsou to „ty holky z neziskovek“, které si vlastně všechno, co se stalo, zasloužily. A dovršením naprosto nepochopitelného kroku je uveřejnění informace, že Hana se za svými únosci měla pokusit vrátit. V situaci, kdy v České republice takto zásadně roste nenávist vůči muslimům se jedná o jednoznačnou diskreditaci ženy, která si prožila peklo.

[ctete]4977[/ctete]

Samozřejmě už se spekuluje o důvodech – ať už se jedná o stockholmský syndrom nebo dokonce o to, že se Haně v zajetí narodilo dítě – spekulování o podobných věcech není žádný veřejný zájem, který by měl být tím hlavním při zveřejňování citlivých informací. Ať je to s mladou ženou, která podle známých informací konvertovala na islám (v reakci na tento fakt si můžeme dosadit libovolnou citaci slušného Čecha z Konvičkovy demonstrace), vyrovnání se s traumaty, která v době svého únosu prožila, pro ni bude jistě ještě o mnoho těžší. A to by se nikdy dít nemělo.