NÁZOR / Dlouho nám nebylo jasné, v čem spočívá ta nová totalita, o které na náměstích a v nesčetném množství takzvaných alternativních médií stále hovoří „disidenti“ nové doby. Teď nám to 7. září objasnil Ivan Hoffman v Parlamentních listech. Nová totalita v podstatě spočívá v tom, že v této zemi žijeme normální život.

Začíná to slibně. „Žijeme v demokracii, nebo v totalitě?“ táže se Ivan Hoffman. Hned se dozvíme, jak to je.

„Již to, že se takto ptáme, znamená, že ‚b‘ je správně. O demokracii lze vážně mluvit pouze tehdy, když stát pracuje pro občany. Jestliže stát občany ve jménu nějaké ideologie omezuje, terorizuje, jestliže občanům překáží, nebo škodí, anebo je ignoruje – jedná se o diktaturu. Současná totalita ‚klame tělem‘. Její podstatou je legislativní teror. Občan neúpí pod bičem otrokáře, diktátora anebo vojenského pučisty. Bič drží v rukou politici a byrokrati, kteří normami, zákony či předpisy připravují občany o jejich práva a svobody,“ vykládá novinář.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Ivan Hoffman se narodil v roce 1952, takže by ze své zkušenosti mohl dost dobře vědět, jak to v totalitním režimu vypadá. Především by tam neexistovaly žádné Parlamentní listy, ve kterých by někdo mohl vykládat, že žijeme v totalitě.

Protože to celé musí působit poněkud divně, Hoffman nám dále vysvětluje, jak tomu máme rozumět.

„Není na škodu si připomínat, že volba prorežimních, systémových stran, je volbou totality. Ta se projevuje tím, že se občan nemůže svobodně rozhodnout, jaký si postaví dům, čím bude topit, jakým bude jezdit autem. Stát zírá občanovi do talíře i do peněženky, určuje, čím se smí léčit a k čemu se nesmí vyjadřovat. Cokoli politici a byrokraté regulují, pokaždé je smyslem regulace občana oškubat, anebo zabránit, aby se občan stal na státu nezávislým, aby se vyvlekl z kontroly,“ soudí komentátor.

Podle něj „kdo nemá v hlavě piliny, vidí, že celý Green Deal je mafiánský komplot“, v jehož rámci „musí být každý dům a byt uveden do souladu s absurdními energetickými požadavky grýndýlistů“.

Následuje několik dalších myšlenkových perel.

„Vrchnost odvozuje svou legitimitu od souhlasu ovládaných s panujícím systémem – a za souhlas se považuje i mlčení. Toto mlčení si totalitní režim nevynucuje násilím. Kupuje si ho. S lidmi, kteří mají hypotéky, úvěry, půjčky, nelze počítat při pokusu o společenskou změnu.“

Dále čtěte

Politická stoka zase zabublala. Ukrajinci se prý obohacují na dávkách na úkor Čechů. Je to nesmysl

NÁZOR / V posledních dnech nejspíš řada lidí zaznamenala na sociálních sítích další vlnu nenávisti a závisti proti ukrajinským uprchlíkům.

Když to komentátor podá takto, samozřejmě musíme mít pocit, že žijeme přinejmenším v Severní Koreji. Ve skutečnosti si lze těžko představit jakýkoli moderní stát, kde by neexistovaly regulace ohledně dopravy, energetiky, životního prostředí, daně, hypotéky a hlavně občané, kteří sledují nějaké své vlastní zájmy a nekřičí u každého předpisu, že jsou týranými otroky. Používání slov jako vrchnost, režim, ovládaní, kontrola umožňuje vylíčit mateřskou školu, skautský tábor nebo jakoukoliv firmu jako koncentrační tábor.

Ale lidé pochopitelně rádi poslouchají, že jsou omezovaní, utiskovaní zlými vládci, chudí, oklamaní, zbaveni možnosti využít své geniální talenty, že všichni lžou a kradou, zvláště ti takzvaní „nahoře“, protože celý svět obecně a naše společnost zvláště je slzavým údolím, které vede do pekla. Kdyby se toho ale chopili ti správní lidé, všechno by se bez velkých problémů proměnilo v ráj.

Pokud mají Ivan Hoffman, Václav Klaus, Petr Hájek, Jana Zwyrtek Hamplová, Zuzana Majerová a účastníci takzvaného vlasteneckého setkání v Příčovech a další pocit, že žijí v nové totalitě nebo se nová totalita dostaví nejpozději zítra, je to jenom zrcadlový obraz toho, co se odehrává v jejich hlavách. Ve skutečnosti jsou nesvobodní oni, v první řadě duševně.

Něco z toho odpovídá známému rozpoložení lidské mysli, protože málokdo je rozený optimista. S přibývajícími léty se to příliš nezlepšuje. A kromě toho také existuje uměle vyvolávaná nálada, že se nacházíme ve velké mizérii, takže za pomoci různých spasitelů musíme odstranit takzvané elity, nejlépe defenestrací, abychom se osvobodili a začali žít v blahobytu.

Dále čtěte

„Jednejme nyní.“ Nový šéf ukrajinské diplomacie volá po odvážných kolektivních rozhodnutích spojenců

Nový ukrajinský ministr zahraničních věcí v neděli vyzval spojence k odvážným kolektivním rozhodnutím. Ta by podle něj představovala použití partnerské…

Ruská hybridní propaganda už nás nebude chtít přesvědčovat, že se v Rusku žije skvěle, protože tomu snad nemůže věřit ani Kateřina Konečná. Spíš je potřeba takzvané masy přesvědčit, že bída, podvody a korupce bují všude, ale na Západě ještě kromě toho řádí neomarxistická liberální demokracie, která chce rozpoutat novou světovou válku, pozvat do Evropy miliony zločinných černochů a Arabů, podlomit lidské zdraví zdravotnickými předpisy a očkováním, zdevastovat jejich plodnost gender ideologií a krmit je červy. Pokud by náhodou někdo tohle všechno přežil, uhoří v neuhasitelném elektromobilu, pokud nezmrzne bez ruského plynu.

Je smutné, že Ivan Hoffman skončil takto, stejně jako se to stalo i několika málo bývalým disidentům. Příčiny tohoto osobnostního úpadku mohou být různé, výsledek je ovšem tentýž. Pokouší se svoje duševní temnoty ve společnosti rozšířit. Kdo v této hře nejede s nimi, podlehl mainstreamu, je podplacen elitami nebo žije ve falešném vědomí, jak by řekli marxisté.

V podstatě si ale Ivan Hoffman odpověděl na svou otázku, jestli žijeme v demokracii, nebo v totalitě, už tím, že ji mohl veřejně položit a nic se mu nestalo. Nejsme si jistí, jestli by se takto mohl někdo ptát ve společnosti, ve které by se k moci dostala parta proruských kolaborantů, kteří dávají přednost korytu a moci před normálním a důstojným lidským životem. Tedy ptát by se mohl, jenom je jasné, co by se s ním potom stalo.