KOMENTÁŘ / Hlavním viníkem současné války jsou teroristé z Hamásu, Islámského džihádu, Hizballáhu a dalších teroristických uskupení. Také Írán, Katar, Turecko a další země, které teroristické organizace finančně či vojensky podporují. Zcela bez viny však není ani Izrael.

Když se v nás zničehonic vynoří Nemesis, bohyně pomsty, hněvu a nenávisti, měli bychom s ní bojovat, abychom si udrželi svou integritu a neztráceli dobro. Nejde jen o to, že překotně změníme své názory, zároveň s tím nás Nemesis přetváří k obrazu svému.

Kde začíná zlo

Některé filosofie a náboženství mají za to, že si nemáme z ničeho dělat hlavu, protože celý náš osud je prý nalinkovaný dopředu. Judaismus a křesťanství ale stojí na svědomí člověka, přestože i podle nich něco už je předurčené. Pojmenovat obecně, co je zlo, se průběžně pokoušelo mnoho myslitelů, jeho moderní definici výstižně vyjádřil anglický spisovatel Terry Pratchett: „Zlo začíná, když začnete s lidmi zacházet jako s věcmi.“

A právě to dělají teroristi z Hamásu, jejichž nacionalistický a náboženský fanatismus je připravil o sebemenší náznaky lidství. Nejenže s Nemesis ukrytou v sobě nebojují, oni jsou Nemesis sama a podle toho je třeba s nimi nakládat. Svůj osud předurčili svou krutostí a zbavili tak sami sebe nároku na lidská práva. Jestliže je Izrael likviduje, ví, co dělá. A jde na to otevřeně.

Podle izraelských židovských novin Israel Hayom řekli na tiskové konferenci premiér Benjamin Netanjahu a ministr obrany Yoav Gallant, že Izrael začne likvidovat vůdce Hamásu i v zahraničí. „Nařídil jsem Mosadu, aby zakročil proti vůdcům Hamásu,“ řekl Netanjahu. Gallant k tomu dodal: „Žijí ve vypůjčeném čase. Po celém světě. Jsou to chodící mrtvoly.“

Nedávno situaci přesně vystihl náčelník generálního štábu Karel Řehka v České televizi: „To je opravdu boj s čistokrevným zlem. Tam se děly tak strašné věci, že je Izraelci ani nezveřejňují: máte spoutané rodiče a před jejich očima jejich dítěti řežou hlavu nebo končetinu, kde novorozence pečou v troubě. To je strašné…“ Řehka potom uvedl, že chápe postup Izraele: „Řekli jasně, že jejich priorita je zničit Hamás a jeho infrastrukturu. To není o mstě, ale o existenční hrozbě.“

A nezapomeňme ani na civilisty včetně dětí, které Hamás zajal a s nimiž zachází jako s věcí. S takovou hrůzou se nedá srovnávat nic z toho, co dělá Izrael. Doufejme, že k postupné výměně všech zajatých Izraelců i cizinců a některých palestinských vězňů Izraele dojde bez dalších zbytečných obětí.

Stát Izrael se svého vítězství nevzdá, což je správný postoj: likvidací teroristů a rozvrácením politické struktury Hamásu v Gaze zabrání opakování pogromů na Izraelce, potvrdí tak právo na svou existenci a na delší dobu v regionu utlumí fanatismus, který se válkou vyčerpává.

Je to tragédie, ale…

To ale neznamená, že Izrael – a tím spíše jeho vláda – je bez viny. Aby se nemusely izraelské přešlapy přiznat, stavějí se vzdušné zámky, klenoucí se nad pravdou. Pro příklad: „Je samozřejmě tragédií, v jaké míře jsou obětí i běžní Palestinci. Ovšem přičítat za to vinu Izraeli je projevem neznalosti. Hamás od počátku svého působení v Gaze bere palestinské civilisty jako rukojmí. Umísťuje své základny teroru do nejhustěji zastavěných území, své podzemní úkryty pravděpodobně staví pod nemocnicemi…,“ píše Marek Švehla v Respektu.

To je pravda, ale ne celá. Izrael po barbarském útoku Hamásu téměř tři týdny bombardoval Gazu, namísto toho, aby tam poslal své vojáky. Dokonce i podle vyčíslení mrtvých civilistů, jak je uvádí gazánské ministerstvo zdravotnictví vedené Hamásem, prudce poklesl počet zabitých Palestinců (z tisíců na jednotky či desítky během útoků) poté, kdy namísto masivních a neutuchajících leteckých náletů začalo v Gaze bojovat pozemní vojsko. Hamás nesporně může za to, že v bojích padají i palestinští civilisté, ale za míru těchto obětí, o níž píše Švehla, může i Izrael svou počáteční vojenskou taktikou.

Izrael si je toho vědom, jelikož později začal upozorňovat civilisty pomocí letáků, SMS a volání na mobilní telefony Gazanů, v nichž je informoval, co bude bombardovat, a vyzýval je k evakuaci domů sousedících s těmi bombardovanými a přesunu jejich obyvatel do bezpečí. Totéž se týká humanitární pomoci Gazanům poté, kdy jim Izrael uzavřel přívod vody a elektřiny a začal bombardovat.

Mnozí Gazané jsou v zoufalé situaci, bez jídla, pití, léků a dalších potřebných věcí. Lékaři bez hranic dlouho upozorňovali na to, že útoky na nemocnice nedovolují pacienty léčit ani zásobovat. A je otázkou, jestli pomoc přivezená do Gazy během příměří bude stačit alespoň pro ty nenutnější případy.

Izrael je spřátelenými stranami nucen k tomu, aby zpomalil a nalezl taktiku, při níž umře ještě méně civilistů než nyní – a pokud možno žádní. Jak řekl americký ministr zahraničí Antony Blinken, USA doufají, že po čtyřdenní přestávce v bojích bude Izrael během vojenských operací v Gaze zdrženlivější.

Blinken zdůraznil, že je třeba udělat mnohem více pro ochranu civilistů v Gaze a zajištění humanitární pomoci: „Příliš mnoho Palestinců bylo zabito. V posledních týdnech jich trpělo příliš mnoho a my chceme udělat vše, co je v našich silách, abychom tomu zabránili a maximalizovali pomoc, která se k nim dostane.“

Mezinárodní zatykače

Ano, Izrael při pozemním útoku přichází o vojáky, což je stejně smutné jako civilní oběti, ale – aniž bych chtěl být cynický – vojáky máme právě od toho, aby bojovali, když je třeba, a k tomu ve válce bohužel patří i zabití některých z nich. Oproti tomu mezinárodní konvence hovoří o tom, že zabíjení civilistů je válečným zločinem. Nelze odsuzovat zabíjení civilistů Rusy na Ukrajině a zároveň to přehlížet u Izraelců, to je příliš korpulentní pokrytectví. A je v tomto punktu jedno, kdo se zabíjením začal (Hamás), odporující mezinárodnímu právu je zabíjení civilistů v každém případě, i při spravedlivé odvetě.

Bývalí mezinárodní žalobci Carla del Ponte a Graham Blewit, tedy zkušení právníci, kteří za sebou mají činnost u mezinárodních soudů pro bývalou Jugoslávii či Rwandu, mají za to, že zabitím stovek izraelských civilistů, braním rukojmích a nevybíravým odpalováním raket na Izrael vyprovokoval Hamás izraelskou reakci – tato reakce však podle nich byla vysoce nepřiměřená: „Tisíce palestinských civilistů jsou již mrtvých, civilní majetek byl rozsáhle zničen a hodně přes milion Gazanů bylo vysídleno… Dalším zásadním krokem bude snaha o vydání zatykačů na politické a vojenské vůdce, ať už z Hamásu, nebo Izraele – a ochranný plášť americké moci by je neměl chránit před odpovědností.“

Zlo paušalizace a kolektivní viny

Paušalizování a přiřknutí kolektivní viny se mohou ve „správných rukou“ stát jedním z nejúčinnějších projevů zla, přesto se s nimi setkáváme neúměrně často. Nejčastěji ho používají k ospravedlnění svých metod totalitární režimy.

„Protižidovské manifestace, vyvolané kvůli podlé vraždě německého legačního rady v. Ratha Židem Grynszpanem v Paříži, které se uskutečnily 10. tohoto měsíce v různých městech Německa, proběhly dopoledne 10. 11. také v Moravské Třebové,“ napsal v listopadu 1938 místní týdeník Schönhengster Zeitung o tzv. křišťálové noci v již obsazených Sudetech. Záminkou k tomuto pogromu na Židy po celém nacisty spravovaném území byl trestný čin, kterého se dopustil jednotlivec. Jako by bylo správné chápání, že viníky tohoto ojedinělého trestného činu jsou všichni lidé stejné etnicity nebo náboženství. Tento spouštěcí mechanismus nenávisti a nepřátelství se táhne napříč dějinami.

Těmto zlozvykům se však daří i v demokracii, kde je pěstují různí populisté a autoritáři, nemluvě o lidovém házení do jednoho pytle, které je na denním pořádku. Romové by o tom mohli vyprávět. A někdy se jich dopustí i lidé, kterým se to nelíbí – autor těchto slov nachytal i sám sebe při paušalizování – máme to zlo zadřené pod kůží, proto se musíme mít na pozoru.

Vzrůstající antisemitismus, který má Židům nesmyslně za zlé, že se brání barbarům, je typickým projevem paušalizace a přiřknutí kolektivní viny, jak jej praktikovali nacisté. Boj proti tomu máme ovšem těžší o to, že jsme sami před časem muslimské válečné uprchlíky ze Sýrie či Afghánistánu paušálně odsuzovali, odmítali je a házeli na ně špínu, což pod povrchem doutná podnes. Tvrzení, že Palestinci jsou teroristi, jež je na sociálních sítích běžně k dostání, je ze stejného soudku, jen s obráceným znaménkem. Teroristů jsou v Palestině maximálně desítky tisíc z 5 417 000 palestinských obyvatel Západního břehu a Gazy.

Mnozí Palestinci či obecně muslimové Hamás oslavují, mnohým Palestincům-muslimům se naopak terorismus nelíbí a někteří z nich proti němu i protestují. U nás například odsoudila Hamás ve svém prohlášení komunita českých muslimů: „7. října 2023 byla na nevinných izraelských civilistech, včetně mnoha žen a dětí, spáchána nelidská zvěrstva. Česká islámská komunita tyto činy, které nemůže nic ospravedlnit, důrazně odsuzuje a sdílí bolest těch, kteří ztratili blízkého člověka, a sdílí muka rodin, jejichž členové byli uneseni. Otřesné obrazy masakrů neozbrojených civilistů jsou nesnesitelným útokem na lidskou důstojnost a život a jsou v rozporu s našimi islámskými hodnotami a islámským humanismem. Proto kategoricky odsuzujeme teroristickou organizaci Hamás a všechny organizace, které nesou za tento i další útoky odpovědnost nebo které jej schvalují…“

Židovský terorismus na Západním břehu

Dlouhá léta se (někteří) Palestinci na Západním břehu a (někteří) izraelští židovští osadníci z okupovaného Západního břehu přetahují o to, kdo z nich spáchá odpornější zločin. Avšak marná sláva, židovští osadníci žijí v nelegálních osadách na území, jež nepatří jim, ale Palestincům.

Premiér Netanjahu se dokonce chlubí, že se mu podařilo za čtrnáct let své vlády počet nelegálních osad zdvojnásobit. Přísně vzato, Izrael dělá totéž, co Rusko v Gruzii, Moldavsku a na Ukrajině. Obsadil cizí území a uzurpuje si ho pro sebe. Izraeli to dlouhá léta prochází, když totéž dělá Putin, oprávněně proti tomu protestujeme.

Letos na jaře a v létě se útoky některých osadníků na palestinské sousedy vystupňovaly – osadníci je vraždí, bijí a ponižují, kradou jim úrodu nebo je vyhánějí z domovů. Okupace Západního břehu spjatá s nenávistným tažením osadníků byla jednou ze záminek Hamásu k útoku na Izrael a hlavním důvodem toho, proč izraelská vláda nechránila své obyvatelstvo u hranic s Gazou dostatečně. A tudíž i toho, proč se Hamásu jejich nelidské řádění z jeho pohledu tolik povedlo.

Kvůli snížené bezpečnosti převážně z viny některých židovských osadníků přesunula izraelská vláda část armády od hranic s Gazou na Západní břeh. U Gazy zůstalo jen pár jednotek. Osadníky přitom přímo vyzývali k útokům na Palestince na Západním břehu i ministři Netanjahuovy vlády z krajně pravicových stran, především Ben Gvir a Smotrič, protože chtějí připojit Západní břeh k Izraeli, samozřejmě bez přítomnosti Palestinců.

Naopak některé útoky židovských osadníků spojené se zabíjením Palestinců označili i představitelé izraelské tajné služby, armády a policie za teroristický čin. A nebylo to první takové odsouzení. Židovské izraelské noviny o tom běžně píší a při kritice vlastních vlád si neberou servítky, kdežto u nás se o tom dozvíte z médií zcela výjimečně.

Příklady: V roce 2014 židovští osadníci unesli šestnáctiletého palestinského Jeruzalémana Mohammada Abú Khajra a upálili ho zaživa. Hlavním motivem vraždy byla podle policie pomsta za předchozí smrt tří Izraelců. Jenže ten chlapec je nezabil. V roce 2015 v Nábulusu osadníci zaútočili na dům palestinské rodiny, zapálili ho, když spali, a upálili osmnáctiměsíční batole Aliho Dawabsheha. Matka i otec batolete zemřeli po boji s vážnými popáleninami v nemocnici.

Z vraždy byl obviněn 16letý izraelský osadník Amiram Ben-Uliel. Další nezletilý Izraelec za účast na plánování vraždy. V roce 2020 byl Ben-Uliel odsouzen za tři případy vraždy, dva případy pokusu o vraždu, tři případy žhářství a spiknutí za účelem spáchání rasově motivovaného trestného činu v rámci teroristického činu. Byl odsouzen na doživotí. Tehdy to coby židovský terorismus odsoudili i ministři izraelské vlády.

Vysocí izraelští bezpečnostní činitelé odsoudili letos v červnu terorismus některých osadníků poté, co se odehrály útoky v okolí palestinské vesnice Umm Safr severně od Ramalláhu. „V posledních dnech došlo k násilným útokům Izraelců v Judeji a Samaří (Západní břeh – pozn. fk) proti nevinným Palestincům… Tyto útoky odporují všem morálním a židovským hodnotám. Představují ve všech směrech nacionalistický terorismus a my jsme povinni proti němu bojovat,“ uvedli ve svém prohlášení náčelník izraelského generálního štábu generál Herzi Halevi, Ronen Bar, ředitel tajné služby Šin Bet a izraelský policejní velitel Ja’akov Šabtaj. Informovala o tom CNN.

Dne 16. srpna 2023 vydala Šin Bet dokument, v němž obviňuje židovské osadníky z provádění teroristických útoků proti Palestincům, což vede ke zvýšení odporu proti Izraeli a jeho okupaci Západního břehu. Tento dokument rozzlobil více členů vládnoucí krajně pravicové koalice, kteří poté zaútočili na pilíře státu, zejména na bezpečnostní a vojenské instituce, a tvrdili, že přijímají levicové myšlenky a již nedokážou rozlišovat mezi palestinským nepřítelem a izraelským lidem, zejména osadníky žijícími na Západním břehu.

I kvůli otevřené nenávisti, ztrátě lidskosti a relativizaci zla, vydávání všeho nacionalistického za pravdu a dobro a neustálému paušalizování tyto ministry a další krajně pravicové politiky mnoho Židů v Izraeli i v diaspoře označuje výrazem fašisti.

Již po teroristickém útoku Hamásu, 12. října 2023, byli dva Palestinci zastřeleni, když ozbrojení izraelští vojáci a osadníci zastavili pohřební průvod za tři další Palestince, které osadníci zabili den předtím, uvedli svědci agentuře Reuters.

Česká televize ukázala 16.11. v Událostech video, na němž židovský osadník s puškou v ruce přichází ke skupince neozbrojených Palestinců. Před jedním se zastaví a po kratičké potyčce ho střelí do břicha. Opodál stojí izraelský voják a jen přihlíží.

Byl to další z více než 170 útoků osadníků na Palestince, které OSN zaznamenala od řádění Hamásu. Násilí na Západním břehu je letos na více než 15letém maximu i proto, že po pogromu ještě vzrostlo – bylo od té doby zabito přes 120 Palestinců.

Stejně jako terorismus Hamásu nelze tolerovat ani terorismus některých židovských Izraelců a jeho podněcování krajně pravicovými politiky. Nedávno americký prezident Joe Biden uvedl ve Washington Post, že USA zastavují vydávání víz extremistickým izraelským osadníkům, kteří páchají násilí proti Palestincům na Západním břehu Jordánu.

Buď, anebo?

„Kdo nejde s námi, jde proti nám,“ řekl Klement Gottwald během svého projevu na pražském Staroměstském náměstí 25. února 1948, kdy vrcholil komunistický puč. Gottwald byl jedním z nejodpornějších komunistických sekerníků, který se po nástupu komunistů k moci stal československým prezidentem. Jeho bolševický bojový pokřik dnes bohužel prožívá svou renesanci.

Lidé (skupiny, bubliny…) se mnohdy chovají jako fandové sportovních klubů, často s obdobnou mentální nedostatečností, jakou disponují ultras (tvrdé jádro fanoušků). Jenže terorismus a válka nejsou sportovní utkání, jde o velmi složitou a bolestnou věc a pravda se musí hledat, či spíše těžce dolovat.

Kdo křečovitě a urputně stojí na pozici „buď, anebo“ a nevpustí zřetelné skutečnosti a realistické argumenty do svého rozvažování, jedno ke které ze stran přilnul, měl by Gottwaldovi odnést na hrob kytici s poděkováním.

Nemá valný význam zalepovat vlastní svědomí vymýšlením pseudoargumentů ve prospěch strany, jejíž prapor neochvějně třímáme v rukou. To nás vede přímou cestou k podléhání propagandě a posléze i k uvažování, které bere konspirační teorie vážně. A Nemesis tím otvíráme škvíru ve dveřích.

František Kostlán je publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin a extremismu. Po listopadu 1989 byl mimo jiné šéfredaktorem Českého deníku a časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina. V roce 2013 obdržel cenu Gypsy Spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.