Stříhat pásky, poklepávat na základní kameny a konat podobné magické úkony si politici nenechají nikdy ujít. To je přece jejich zásluha. Je to prastarý trik, který se dnes provozuje i u nás. Zvláště když se blíží nějaké volby.

Italský diktátor Benito Mussolini si nikdy nenechal ujít příležitost být spojován s velkými veřejnými pracemi a železnice patřily k jeho oblíbeným. Před deseti lety psal v článku v listu The Independent Brian Cathcart o této fašistické mytologii. „Kdykoli byl otevřen velký železniční most, nádraží nebo nová trať, byl u toho, aby si připsal zásluhy. V roce 1934 s triumfálními fanfárami otevřel přímou trať Florencie-Bologna, jejíž součástí byl ‚nejdelší dvoukolejný tunel na světě‘. Nějak ale opomenul zmínit, že tento projekt iniciovala jiná vláda dávno před jeho nástupem k moci.

Dále čtěte

Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM

Redakce internetového deníku FORUM 24 pořádá spolu s partnery jedinečnou akci: Koncert Michaela Kocába, Michala Pavlíčka a Českého národního symfonického…

Zcela typicky se pak Duce stal obětí vlastní propagandy. Mussoliniho životopisec Denis Mack Smith poukazuje na to, že Itálie obvykle dovážela uhlí po moři, ale po vypuknutí druhé světové války to již nebylo možné a muselo se dovážet po souši. Duceho železniční systém však nebyl schopen tuto práci zvládnout. Pouze dvě z devíti železnic přes Alpy byly vybaveny dvojitými kolejemi a jejich kapacita se odhadovala na něco málo přes čtvrtinu italských potřeb v době míru, napsal Mack Smith.“

Mýtus o skvělých italských železnicích, které „za Mussoliniho jezdily včas“, nemá s realitou nic společného. Přesto se před lety používal po někdejším volebním triumfu strany Forza Italia Silvia Berlusconiho a jejích spojenců, mezi kterými byli i neofašisté. Po všech těch letech chaotické politiky a korupce země možná potřebuje právě pevnou vládu, těšili se voliči. Berlusconi by mohl být tím pravým mužem, který vštípí dochvilnost těm nepoddajným italským strojvůdcům.

Independent píše: „V roce 1936 si americký novinář George Seldes stěžoval, že když se jeho krajané vraceli domů z dovolené v Itálii, tak svorně volali: ‚Jak skvělý je Duce, vlaky teď jezdí na čas.‘ A bez ohledu na to, jak často jim bylo vyprávěno o fašistickém útlaku, nespravedlnosti a krutosti, vždycky říkali totéž: ‚Ale vlaky jezdí na čas.‘ ‚Je pravda,‘ napsal Seldes, ‚že většina velkých expresů, které vozí turisty, kteří jsou očitými svědky, jezdí obvykle na čas, ale na menších tratích koleje a stav dráhy často způsobují zpoždění.“

Belgický ministr zahraničí napsal: „Ta doba, kdy italské vlaky jezdily na čas, je pryč. Na železničních přejezdech jsme vždy museli čekat více než čtvrt hodiny, protože vlaky tam nikdy nebyly v době, kdy měly projíždět.“

Tolik k předválečné Itálii. Dnes to ovšem u nás není jiné. Andrej Babiš se nechá fotit u opraveného viaduktu v Karlíně (což z větší části zaplatila Evropská unie), dvojministr Karel Havlíček objíždí nádražíčka a na nebohého Jana Hamáčka zbylo už jen stříhání pásky u otevření úschovny kol v Lysé nad Labem.

Ne, přes veškeré ceremonie a selfíčka stavba dálnic drhne, vlaky nejsou v pořádku a naše země nevzkvétá. Ale ten dojem z celého toho virtuálního budovatelského úsilí je ohromný. To musíme tvůrcům PR nechat.