Stav sídla Ústavu pro studium totalitních režimů je výsledkem fungování jeho bývalého vedení z let 2013-2021 FOTO: Miroslav Vodrážka (se svolením autora)
FOTO: Miroslav Vodrážka (se svolením autora)
NÁZOR / V české politice se od roku 1990 pravidelně objevují názory některých politických stran nebo neformálních politických koalic na zrušení ústavních či státem rozpočtovaných institucí. Například v roce 1991 Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa pod vedením svého předsedy Miroslava Sládka prezentovalo volební program, v němž usilovalo o získání mandátů v Senátu Parlamentu České republiky jenom proto, aby ho „zrušilo“.
Když v roce 2008 vydal Ústavní soud nález, v němž zamítl návrh neformální koalice složené z 57 poslanců ČSSD a KSČM na zrušení zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS), levicoví poslanci následně rozhořčeně nadále deklarovali, že jakmile se dostanou k moci, tak ÚSTR „zruší“.
Po parlamentních volbách v roce 2017, kdy SPD usilovala o to vejít do vlády s vítězem voleb, hnutím ANO Andreje Babiše, prosazoval Tomio Okamura po vzoru Miroslava Sládka názor, že je třeba „zrušit“ senát a zestátnit Českou televizi a Český rozhlas.
ÚSTR jako příklad
Byť se zatím politickým stranám nebo neformálním koalicím nepodařilo zrušit ani Senát Parlamentu České republiky ani zestátnit Českou televizi nebo Český rozhlas, aktuálně Finanční úřad pro hlavní město Prahu oznámil Ústavu pro studium totalitních režimů výsledek kontrolního zjištění, jehož závěrem je platební výměr ve výši 42 269 347 Kč za porušení rozpočtové kázně, který se vztahuje k pochybné rekonstrukci sídla instituce v Siwiecově ulici v Praze, za niž nese zodpovědnost předchozí ředitel Zdeněk Hazdra a jeho náměstek Ondřej Matějka. Výše uvedené naznačuje, že existuje anomická politická receptura, jak mohou politici likvidovat instituce.
Ke každému platebnímu výměru se pojí denní penále za prodlení, která mohou činit až 100 procent. Hovoříme tak o částce 84 milionů Kč. Této apokalyptické sumě předcházely platební výměry udělené za nezákonné dělení veřejných zakázek, platby nad rámec smlouvy atd. ve výši 878 274 Kč, za něž opět nese zodpovědnost předchozí vedení ÚSTR: Hazdra–Matějka. Vzhledem k rozpočtu ÚSTR na příští rok, který činí 100 780 883 Kč, se jedná pro instituci o fakticky likvidační výměry.
Recept na likvidaci
Jaký druh politicky anomické receptury, v níž neplatí příliš pravidla a normy, umožnil téměř zlikvidovat instituci paměti? Prvotně se ukazuje, že v souladu s politickou touhou po likvidaci nějaké instituce je třeba dosáhnout aspoň dílčích mocenských pozic a následně omezit kontrolu nad danou institucí.
To se podařilo právě v případě ÚSTR, kdy neformální politická koalice ČSSD a KSČM (v součinnosti s TOP 09 a Karlem Schwarzenbergem) prostřednictvím Rady ÚSTR nejdříve prosadila osoby, které se netajily veřejným odporem k instituci – archivářku Emilii Benešovou, politologického propagandistu ČSSD Lukáše Jelínka, levicového aktivistu Michala Uhla a politika ČSSD Jana Bureše.
Jestliže přední politici ČSSD jako Jiří Paroubek, Lubomír Zaorálek, David Rath, Zdeněk Škromach, Zdeněk Jičínský, Stanislav Křeček, František Bublan a další otevřeně deklarovali, že je třeba ÚSTR zrušit ústavním způsobem, následně se ukázalo, že je možno instituci zlikvidovat spíše politicky anomickým způsobem.
Jmenovaní členové Rady ÚSTR nejdříve porušili jedno ze základních pravidel demokracie, které se týká časového omezení moci a funkce, a tak v roce 2014 zvolili do čela instituce člena TOP 09 Zdeňka Hazdru, historika zaměřeného na šlechtu, a to bez časového funkčního omezení.
Historie výročních zpráv
Institucionální anomii systému dokumentují příkladným způsobem samotné výroční zprávy ÚSTR a ABS. V roce 2016 předsedkyně Rady ÚSTR Emilie Benešová spolu s ředitelem Zdeňkem Hazdrou předložili ke schválení Senátu Parlamentu České republiky výroční zprávu, ve které se poprvé psalo o zahájení „rekonstrukce (opláštění) sídla ÚSTR“ firmou STRABAG.
Hned v následné výroční zprávě 2017 se ale už konstatovalo, že „v chodu každé instituce přirozeně nastávají i komplikace nebo situace, které nedopadnou tak, jak by si člověk přál“.
Pokoutnost celé záležitosti dokládá výroční zpráva 2018: „V průběhu prací se ukázalo, že stav budovy byl horší, než vyplývalo z původních předpokladů“ a následná výroční zpráva 2019 otevřeně přiznává, že původní záměr Rady ÚSTR a jejího vedení Zdeňka Hazdry a Ondřeje Matějky spočívající v „opláštění sídla ÚSTR“ už neplatí, neboť je „nutné přistoupit k provedení celkové rekonstrukce“ sídla.
Výroční zpráva 2020 má už jen charakter temné institucionální věštby, neboť jednání s ministerstvem financí se stalo diskusí o samotné „budoucnosti“ financování rekonstrukce. Nakonec do anomické hry vstoupilo samotné fátum, neboť rekonstrukce už „není momentálně v naší kompetenci“, píše se ve výroční zprávě 2021.
Imunita viníků
Součástí této anomie politického systému je i jeho imunita. Přestože bylo například dvakrát podané Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, pokaždé bylo odloženo, a to i přesto, že už v roce 2018 ředitelka ekonomického oddělení upozornila radu ústavu na nezákonné jednání Zdeňka Hazdry a Ondřeje Matějky a jako ekonomická whistleblowerka byla za trest následně propuštěna z práce a dehonestována nejen vedením ÚSTR.
Dokonce i některými radními, jako například bývalým politikem a evangelickým farářem Zdeňkem Bártou, který v televizním pořadu Reportéři ČT – Dům duchů odvysílaném 7. 11. 2018 označil informace ředitelky ekonomického oddělení za „nepravdivé“ a za „poplašnou zprávu“, a jiný člen rady Jiří Junek tvrdil, že takové potíže při rekonstrukci jsou normální.
Rozuzlení systémové anomie přichází v roce 2021 s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, po nichž následně členové Rady ÚSTR ukončili řediteli Zdeňku Hazdrovi časově neomezenou funkci a ve výroční zprávě 2022, kterou už předkládá nový ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna, dochází k institucionálně pravdivému konstatování, že „došlo ke zjištění stavu neexistence právního titulu k pokračování tzv. rekonstrukce původní budovy ÚSTR v Siwiecově ulici“.
Kdo je na řadě?
Snaha politických aktérů otevřeně podnikat anomické kroky proti existenci demokratické instituce a jejímu společenskému účelu, prosazení časově neomezené funkce, a zejména nekontrolovanost v hospodaření vyznačující se neexistencí právních titulů jsou příkladnou politickou recepturou, jak zlikvidovat v České republice v podstatě jakoukoliv instituci.
Dnes je v ohrožení ÚSTR a v budoucnu, pokud se na politické moci bude podílet nějaké extrémističtější politické a dezinformační seskupení, to může být i Česká televize, Český rozhlas, nebo dokonce Senát Parlamentu České republiky.
Miroslav Vodrážka je filosof, publicista, undergroundový hudebník a herec působící v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), zároveň je předsedou Nezávislé odborové organizace ÚSTR. Je také členem Centra pro dokumentaci totalitních režimů.
