Objevují se sice nápady, jak obejít povinné okamžité zasílání údajů na „Babišovu“ centrálu, většina nápadů je však ve skutečnosti protizákonných či nesmyslných.

V říjnu přišly Hospodářské noviny s plánovanou praktikou číšníků, kteří chtěli vydávat obědy na fakturu. Stálí zákazníci tak budou jíst na dluh a zaplatí vždy až dodatečně, dejme tomu vždy na konci měsíce. Takový postup však skrývá dva problémy. [ctete]90163[/ctete] [ctete]88141[/ctete]

První problém se týká úplně celého Babišova výmyslu, tedy zdaleka ne jen hospod, a spočívá v samotné definici pojmu „tržby“. Vznikl totiž spor mezi dvěma výklady. Svaz účetních či Asociace podnikatelů a manažerů tvrdí, že se mají informace o zákazníkově nákupu odesílat nejpozději v okamžiku předání zboží či poskytnutí služby, bez ohledu na to, kdy zákazník zaplatil. Naopak Ministerstvo financí se domnívá, že středobodem EET je okamžik zaplacení a je jedno, zda jste oběd v hospodě snědli krátce před tím, nebo před měsícem. Proto ministr Babiš rozdával dětské pokladničky a nikoli dětské faktury. Proto vzhlížel k Chorvatsku, kde neevidují tržby (faktury apod.), nýbrž přijetí peněz na pokladnu. Na lampárně na Hlavním nádraží se proslýchá, že prý byl jednou v noci při dovolené v Chorvatsku nevrlý, protože poté, co pozoroval úchvatný západ slunce nad blankytným mořem, zatímco popíjel víno ve své oblíbené restauraci s černookými servírkami, obdržel účtenku, představte si, bez „fiskálního identifikačního kódu“! Podle Babišova výkladu se zkrátka nově vymyšlené účtenky musí vydávat v rámci EET při každé platbě zálohy i naopak při každé splátce dluhu, zkrátka při každém zaplacení (tedy pokud probíhá v hotovosti, kartou a podobně). [ctete]88364[/ctete] [ctete]87976[/ctete]

Samozřejmě jsme se o tento spor mezi účetními a „Babišovým“ ministerstvem zajímali přímo na Ministerstvu. Tam však trvají na svém výkladu. Tvrdí nám, že pojem „tržby“ v Zákoně o evidenci tržeb nelze chápat stejně jako v účetnictví. Byl prostě vybrán zcela náhodně a nesouvisí se stejně vypadajícím a znějícím běžně užívaným slovem. Asi jako když si přečtete, že má dřevařská pila na Šumavě problémy, a pak si vám kamarád stěžuje, že jeho manželka včera hodně pila. Slovo „pila“ má v každém z těchto případů poněkud odlišný význam. Pravda je však taková, že si ministr Babiš jako rodilý Slovák pojmy „tržby“ a „příjmy“ plete, jak jsme prokázali na jiném příkladu, v souvislosti s paušální daní. V Zákoně o evidenci tržeb se navíc chaoticky střídají pojmy „tržby“ a „evidované tržby“ a ani jeden z nich není v zákoně definovaný. Vývoj kolem tohoto sporu pro vás budeme dále sledovat.

Vraťme se k hospodám, které chtějí dávat hostům za obědy faktury, a na chvilku si představme, že je Babišův výklad jeho vlastního zákona správný. Pak by ovšem hospodám takový postup příliš nepomohl. Není pravda, že by se tím vyhnuly online evidenci, jak bylo uvedeno v Hospodářských novinách. Poslat údaje na „Babišovu“ centrálu by stejně musely hned, jak by jim štamgasti zaplatili. V tu chvíli také musí být vydána nově vymyšlená účtenka. Jistěže se lze s hosty domluvit, aby zaplatili třeba za dvacet let. Potom stačí odeslat na centrálu informace o obědech klidně až za oněch dvacet let. Pokud se nejedná o luxusní restauraci, která vede podvojné účetnictví, nemusí taková hospoda za vydané obědy celých dvacet let platit ani daň z příjmů. Problém je, že pak dvacet let neuvidí ani peníze za vydané a snězené obědy. Můžete samozřejmě namítnout, že se hospoda může domluvit se štamgasty, aby zaplatili rovnou, s tím, že nedostanou „Babišovu“ účtenku, tedy pokud si pro ni po zmíněných dvaceti letech nepřijdou. Ale to by byl podvod a byl by proveditelný jednoduše, bez šaškáren typu vydávání faktur štamgastům.

Dalším receptem pro případné nepoctivé hospody nabídnutým ve zmíněném článku je dohoda třeba mezi kadeřnictvím či obchodem a restaurací. V kadeřnictví by se prodávaly poukázky na obědy a večeře v nedaleké restauraci, takže by následně mezi hosty restaurace a číšníky neproběhla žádná peněžní transakce. Bylo by to prý výhodné do doby, než spadnou i kadeřnictví (nebo třeba železářství) pod EET. Restaurace, které tak chtějí postupovat, si však neuvědomily, že stejně budou muset zaplacené obědy na centrálu evidovat. Opět zůstaňme u Babišova výkladu, že nejpozdějším okamžikem evidence je okamžik zaplacení (nikoli okamžik vydání oběda). V takovém případě budou restaurace povinně online evidovat buď v okamžiku, kdy jim kadeřnictví zaplatí za poukázky, nebo v okamžiku, kdy jim host zaplatí za oběd poukázkou, kterou si před tím koupil v kadeřnictví. Který z těchto okamžiků bude rozhodující, záleží na konkrétním právním vymezení těchto poukázek (tedy zejména na tom, zda kadeřnictví ponese podnikatelské riziko, že se všechny poukázky neprodají), ale to není podstatné. Vydávání obědů za poukázky zkrátka EET podléhá.

Teď v prosinci se ještě přidal server iDNES.cz s postupem, kdy číšníci předávají zákazníkům pouze vytištěný náhled na budoucí účtenku. Mohou si totiž vytisknout účtenku „nanečisto“, typicky proto, aby ji mohli donést k platícímu stolu na rozpočítání mezi jednotlivé hosty. Nemusí tak tisknout pravou účtenku, kterou by později museli stornovat. Jenže někteří následně nechají hostům pouze tuto neplatnou účtenku s dovětkem, že opravdové účtenky s kódem budou připravené u výčepu a hosté si je mohou při odchodu vyzvednout. Spoléhají na to, že si už hosté účtenky nevyžádají, a také na to, že hosté nejsou z „finančáku“. Kontrola totiž na sobě obvykle nemá montérky, nemá s sebou na obědě dítě a nevysedává v hospodě do půlnoci. Tedy pokud se nejedná o obětavého úředníka, který při kontrole vypije v zájmu republiky sedm piv, aby vypadal věrohodně.

Postup takových číšníků může být účinný, je však protizákonný. Je tedy třeba zdůraznit, že se nejedná o fikané a nepostihnutelné obcházení zákona, nýbrž o podfuk. Zatímco klasickou (starou známou) účtenku musí zákazníkovi vydat jen na vyžádání, a to v okamžiku předání zboží, nově vymyšlenou účtenku musí povinně vystavit zákazníkovi nejpozději v okamžiku tržby. Tedy podle Babišova výkladu nejpozději při zaplacení. Kdyby snad byl možný výklad, že vystavení účtenky zákazníkovi znamená její vyjetí na „online pokladně“, přesto by číšník přinejmenším musel mít účtenku u výčepu opravdu připravenou, jinak řečeno by stejně musel tržbu online evidovat. [ctete]81026[/ctete] [ctete]88230[/ctete]

Zákon o evidenci tržeb však umožňuje neomezené storno. Můžete si tedy i po dlouhé době, ale nejlépe ještě před podáním příslušného daňového přiznání, vzpomenout, že jste vlastně většinu účtenek vydali omylem a ve skutečnosti máte pořád prázdnou putyku, takže nebudete platit ani žádnou daň. Jediné omezení pro vás představují účtenky, které budou stále ještě slosovatelné v Babišově udavačské účtenkové show. Upozorňujeme však, že pokud by storno nebylo pravdivé, dopustili byste se podvodu. A podvádět se nemá. Ne že by bylo podvedení velkostatkáře Babiše v hospůdce na malé vsi nemorální, naopak, bylo by to záslužné, ale mohli by vám dát likvidační pokutu.